Příprava na dhjánu

Praktikující by měl rozjímat s odhodláním a rozhodností. Meditující by měl nechat svou mysl, aby se zabývala vybranými meditačními objekty, a nevěnovat pozornost žádným jiným přáním. Má-li praktikující bystré schopnosti, schopné nepřetržitě usilovat s jednobodovou myslí, dosáhne setrvání v samádhi během jednoho týdne. Má-li meditující průměrné schopnosti, měl by ho dosáhnout do tří týdnů. Pokud jde o meditujícího s tupými schopnostmi, bude k jeho získání potřebovat dlouhou, dlouhou dobu, podobně jako když někdo stlouká smetanu, aby získal máslo. Nakonec by ho měl být schopen získat. Pokud se však vytrvale nedrží správné metody praxe, i když může dlouho používat nejrůznější dovedné prostředky, nezíská nic. Je to podobné, jako když člověk tluče vodu, nikdy nezíská máslo.

Otázka: Jaké jsou důvody nedosažení?

Odpověď: Jaké jsou příčiny nedosažení? Jestliže někdo přestoupí přikázání a není schopen činit pokání, jestliže má nesprávné názory a neopustí je a jestliže odřízl zdravé kořeny nebo má tři závoje překážek, to znamená, jestliže má mnoho silných poskvrnění vedoucích do tří nižších sfér nebo se dopustil pěti skutků s okamžitým výsledkem a zlých skutků tohoto druhu, nebude schopen dosáhnout úspěchu v praxi. Avšak podle učení mahájány pro bódhisattvu s bystrými schopnostmi, který je vybaven skutečnou moudrostí a zásluhami jako příčinami a podmínkami, bude případ jiný. Takový praktikující, i když se neřídí metodou, bude recitovat písma a praktikovat zásluhy, jako je stavění stúp, přinášení obětí, učení Dharmy a vedení bytostí při praktikování stezky deseti ctnostných činů.

Otázka: Jak se pozná, že člověk získal zacílenou (one pointed, jednobodovou, soustředěnou) mysl?

Odpověď: Pokud mysl člověka spočívá na mentálním obrazu [meditačním objektu], jeho tělo se stává měkkým a lehkým, spojeným s příjemnými pocity. Všechny nepříjemnosti, jako je hněv, nenávist, úzkost a obavy, ustanou. Jeho mysl získá štěstí, které dosud nezažil, a překoná potěšení spojené s pěti druhy smyslových tužeb. Protože se jeho mysl stane čistou, zbavenou zmatků, bude jeho tělo vyzařovat světlo stejně jako jasné zrcadlo na slunci nebo jako jasná perla zářící v průzračné vodě. Když se objeví tato znamení, mysl praktikujícího se naplní klidem a radostí. Lze to přirovnat k žíznivému člověku, který kope v zemi a hledá vodu. Když uvidí bahno, ví, že se brzy dostane k vodě. V případě praktikujícího je jeho první použití meditační metody jako kopání suché země. Pokud vytrvá delší dobu, uvidí známky vlhkosti. Sám pozná, že dosažení dhjána soustředění nebude trvat dlouho. Když meditující s jednobodovou myslí, vírou a pílí usebere svou mysl, aby vstoupil do hlubokého soustředění, odmítne a omezí pět druhů smyslových tužeb. Vyhledávání smyslových tužeb bude považovat za krajně odporné, jako když člověk pozoruje psa, který okusuje odporně páchnoucí výkaly, když nedostane k jídlu nějakou dobrou potravu. Stejně tak bude [smyslové] touhy obviňovat jako chybné a jeho mysl vzbudí soucit [s těmi, kdo je hledají]. Ti, kdo se těší z pěti druhů smyslových tužeb, neumějí hledat štěstí [které pochází z mysli], a tak se oddávají hledání nečistých neřestných požitků mimo sebe.

Praktikující by se měl neustále dnem i nocí snažit shromažďovat všechny zdravé dharmy, které pomáhají dosáhnout hlubokého soustředění, a nechat svou mysl opustit všechny překážky soustředění. Ten, kdo shromažďuje všechny zdravé dharmy, uvažuje o říši žádostí jako o nestálosti, utrpení, prázdnotě a ne-já. Lze ji přirovnat k nemoci, vředům, nádorům nebo šípům, které vnikly do srdce. Když tyto tři jedy vzplanou, jsou doprovázeny kouřem bojů, hádek, žárlivosti atd. a všechny jsou krajně odporné. Pokud člověk nahlíží věci tímto způsobem, nazývá se to počáteční stadium praxe. Je-li tomu tak, měl by je během praxe, když mu pět překážek brání v mysli, odstranit podobně, jako když vítr rozhání temné mraky zakrývající slunce.