Praxe pohroužení do sféry neomezeného vědomí

Jestliže meditující [chápe] pocity, vjemy, útvary vůle a vědomí ve sféře neomezeného prostoru jako nemoc, vřed, nádor nebo trn, jako pomíjivé, neuspokojivé, prázdné a zbavené já, bude pak hledat [ještě] jemnější soustředění, aby mohl opustit objekt prostoru. Proč? Protože si jeho mysl uvědomí klamnou a iluzorní povahu prostoru, který vnímá[1][2]. Původně neexistoval, projevil se v současnosti, vrátí se do stavu nebytí. Takto rozumí utrpení spojeném s prostorem. Prostor vzniká z vědomí, a proto je vědomí skutečné. Jeho mysl tedy bude uvažovat pouze o tomto vědomí [které vnímá prostor] a opustí prostor jako objekt. Když meditující praktikuje kontemplaci vědomí, postupně uvidí totéž vědomí vznikající v nepřetržité kontinuitě toku vědomí jako říční proud nebo plamen lampy. Proud vědomí minulosti, přítomnosti a budoucnosti je nezměrný a bezmezný.

Otázka: Proč Buddha vysvětluje tuto sféru vědomí jako neomezenou a bezbřehou?

Odpověď: Vědomí je schopno vnímat vzdálené objekty, a proto je neomezené. Je neomezené, protože jeho objekty jsou neomezené dharmy. Kromě toho mysl meditujícího přijme neohraničený objekt vědomí [vnímající tento neohraničený prostor], až když odmítne neohraničený prostor, vědomí tedy musí být neohraničené. Jakmile se meditující mysl stane poddajnou, je schopna vědomí rozšiřovat, až se stane bezmezným. Tomu se říká sféra bezmezného vědomí.

Otázka: Tato sféra vědomí je obdařena čtyřmi agregáty. Proč se tedy učí pouze o sféře vědomí?

Odpověď: [V buddhismu] je vědomí vůdcem všech vnitřních dharem[3]. Všechny duševní faktory následují vědomí a patří k němu. Mluví-li se o vědomí, jsou tím implikovány všechny ostatní jevy. Kromě toho je v říši touhy vůdcem agregát tělesnosti. V říši jemných forem je vůdcem agregát pocitů. Ve sféře prostoru a ve sféře vědomí vystupuje jako vůdce agregát vědomí. Ve sféře nicoty je vůdcem agregát vnímání a ve sféře ani vnímání, ani nevnímání působí jako vůdce agregát útvarů vůle.

Navíc existují tři [kategorie] dharem, a to tělo, mysl a mentální faktory. Tělo je vedoucí v říši touhy a v říši jemných forem, protože tam mysl následuje tělesnost. Když už tělesnost neexistuje, pak funguje pouze síla mysli. Mysl má dva aspekty; jeden přijímá prostor jako objekt, druhý přijímá sebe sama jako objekt. Z tohoto důvodu existují dvě sféry: sféra prostoru a sféra vědomí. V první [sféře] člověk ruší formy, takže dostává označení (sféra) prostoru. Ve druhé [sféře], protože člověk ruší prostor, dostává pouze označení vědomí. Mentální faktory mají rovněž dva aspekty: vnímání a formace vůle. Proto by také měly existovat dvě sféry: sféra nicoty a sféra ani vnímání, ani nevnímání. Kromě toho člověk získá opuštění sféry prostoru, protože vědomí [vnímání prostoru] se stává objektem. Ačkoli tedy [ve sféře vědomí] existují i ostatní agregáty, přesto je pojmenován výhradně podle vědomí.

[1] Smazat!!!

[2] Srovnej V.M. tr. 360 nebo Patisambhidhamagga, P.T.S. 1979 A. Taylor ed.: 36.

[3] Viz S.N. tr. Bodhi:130: cittena niyati loko, .....