Pronásledování imaginárními démony

Alexandra David Neelová: Voyage et aventure l´esprit


Náboženský život v Tibetu? Je tam něco náboženského, myslím tím náboženského ve smyslu, který v našich myslích spojujeme s pojmem náboženský?

Myslím, že musím odpovědět ne.

A co znamenají tyto obrovské kláštery, z nichž v některých žije více než deset tisíc mnichů? Co znamenají poustevníci, o nichž mluvíš ve svých knihách, poustevníci, kteří žijí v jeskyních ve vysokých horách, ponořeni do neustálé meditace? Neoznačuje to všechno náboženství?

Moje odpověď je ne. V Tibetu je to magie nebo filozofie a psychologický výzkum.

Všechny obřady Tibeťanů mají magické rysy. Některé jsou velmi naivní a jiné velmi subtilní.

Tibeťané věří, že náš svět, ten, který vidíme a kterého se denně dotýkáme, sousedí s jinými světy obývanými bytostmi, které se od nás liší, ale jejichž mentalita je v některých bodech podobná té naší. Tyto světy obvykle nevnímáme. Při výjimečných příležitostech je však můžeme zahlédnout. Také někteří lidé, kteří mají vyvinuté zvláštní smysly, rozeznávají tyto světy a jejich obyvatele kontinuálním způsobem. Ať už si však jejich existenci uvědomujeme, nebo ne, bytosti těchto světů na nás působí, ať už dobrovolně, nebo automaticky, stejně jako my působíme na ně.

Existují bohové, géniové, mužští, ženští i bezpohlavní démoni. Někteří jsou dobrotiví, jiní mají sklon škodit. Někteří z nich mají schopnost vytvářet kolem nás šťastné poměry, udržovat nás zdravé, zajistit prosperitu našeho podnikání atd. Někteří nám mohou výrazně pomoci a také nám zlepšit náladu. Existují osoby, které nám mohou velmi pomoci, ale také velmi uškodit, pokud si nezískáme jejich přátelství; Tibeťané však mají sklon o spontánní laskavosti těchto bytostí pochybovat. Abychom mohli využívat statky, které nám mohou poskytnout, musíme je donutit, aby využili své moci v náš prospěch. Přinutit boha nebo démona je magický čin. Znamená to poměřovat se s ním, snažit se ho učinit svým služebníkem. Není to jako modlitba, není to náboženské.

Místo donucení lze použít i laskavé metody, například potěšit boha nebo démona tím, že mu dáme věci, které jsou mu příjemné, nebo mu tím či oním způsobem poskytneme potěšení.

Když říkám démon, nepředstavujte si bytosti podobné těm, o kterých lidé v našich zemích věří, že existují v pekle. Vůbec ne. Démon je jedinec, který má sklony ke zlu, ale může mít chvíle dobré nálady, během nichž se nesnaží škodit. Kromě toho nezůstane démonem navždy. Zemře jako my všichni po více či méně dlouhém životě. A po smrti se znovu narodí, jako se znovu rodíme my všichni, aby znovu začal další život - v to věří Tibeťané - takže pokud démon nepodlehl svým zlým sklonům, může se znovu narodit na místě, kde už není démonem, může se stát člověkem nebo jiným tvorem.

Velká část tibetských obřadů má tedy za cíl získat pro náš prospěch tak či onak pomoc nadlidských bytostí. Alespoň tak tyto obřady chápe běžný Tibeťan.

Názor učených lamů je zcela odlišný, ale nevyjadřují ho otevřeně. Pro tyto lámy je celý tento fantastický svět bohů a démonů ve skutečnosti jen doménou různých druhů sil. Člověk, který se zasvětil do poznání těchto sil, zná jejich podstatu a naučil se s nimi manipulovat, může úspěšně vytvářet jevy, které obyčejný člověk považuje za zázraky. Lámové, kteří se věnují tomuto výzkumu, často nezůstávají v klášterech. Odcházejí na odlehlá místa, kde je nic neruší při studiu a experimentech.

Když mluvíme o tibetských klášterech, nesmíme si je představovat jako něco podobného katolickým klášterům v našich zemích. Měly by být spíše považovány za města nebo za vesnice, pokud jsou malé. Klášter s pouhými dvěma tisíci mnichů není považován za velký klášter. Jak jsem vám právě řekla, v některých klášterech žije téměř deset tisíc mnichů nebo dokonce více.

Klášter je obvykle obehnán zdí s dveřmi, které se na noc zavírají. Mniši nežijí ve společenství. Každý z nich má své vlastní ubytování. Velcí lámové obývají skutečné paláce, ostatní lámové vlastní pohodlný dům, ti méně bohatí si pronajímají byt nebo pokoj u spolubratří. Tibetští mniši neskládají slib chudoby. Někteří dostávají příjem od svých rodin. Jiní vlastní půdu nebo dobytek, další investují peníze do obchodu. Někteří se živí svým talentem jako učitelé, sekretáři, malíři náboženských obrazů, jiní šijí klášterní roucha. Na samém dně žebříčku jsou služebníci, kteří pracují v domech bohatších lamů.

Každé ráno se mniši scházejí v hlavním sále, aby předčítali posvátné knihy. Tato recitace se provádí zpěvem velmi tichým hlasem a s vlněním zvuku, které má velmi působivý efekt. Ti, kdo se v této oblasti vyznají, vám řeknou, že tento zpěv byl vypočítán tak, aby vytvářel určité zvláštní zvukové vlny pro zvláštní účinky. Občas jsou slyšet hudební nástroje a bubny. Mniši také občas třesou zvonky a zvláštním druhem tamburíny; to vše má svůj význam a má dosáhnout účinků kombinací zvukových vibrací. Je to magie.

Laici někdy zvou lamy do svých domovů, aby vykonali určité obřady, které mají hostům domu přinést prosperitu, dobré zdraví nebo jiné výhody. Laici se však bohoslužeb sloužených v klášterních chrámech neúčastní. Ne že by jim to bylo zakázáno, ale nemají tam co dělat a v místech, kde se konají bohoslužby, pro ně není vyhrazeno žádné místo. Existují také tajné obřady, k nimž jsou jako účastníci nebo svědci připuštěni pouze zasvěcenci.

Lama je také často volán k nemocnému člověku, který se chystá zemřít. Jeho úkolem je naučit umírajícího, co může očekávat ve světě, do kterého se chystá vstoupit, a poradit mu, jak se v něm má chovat.

Víte, že buddhisté věří, že předtím, než jsme prožili náš současný život, jsme prožili mnoho jiných životů a že základní okolnosti našeho současného života jsou důsledkem fyzických a duševních činů, které byly vykonány v těchto předchozích životech. Stejně tak základní okolnosti budoucího života budou výsledkem činů vykonaných v současném životě. Jedná se však o pokyn obecného charakteru, není absolutně striktní. Hlavní určující příčina se více či méně odchyluje působením vedlejších příčin, které se k ní přidávají. Stručně řečeno, existuje pravděpodobnost, jaký bude budoucí život jednotlivce, ale neexistuje absolutní jistota.

Tuto myšlenku, že důsledky svých činů můžeme změnit, Tibeťané vztahují i na posmrtný život. Beztělesná mysl, ponořená do světa, který ji děsí, si musí zachovat klid. Nesmí se nechat setrvačně valit k cíli, kam ji táhne tíha minulých životních skutků. Musí být bdělý a připravený rozeznat způsoby a prostředky, které má k dispozici, aby zlepšil svůj budoucí úděl. To vše je ilustrováno formou cesty do jiného světa, krajin, které duch cestou vidí, a postav, které potkává. Lama přečte umírajícímu tento popis a vyzve ho, aby věnoval pozornost poskytnutým informacím.

Tato praxe není zcela buddhistická; její původ lze nalézt v náboženství Bönů, odnoži taoismu, která v Tibetu převládala před zavedením buddhismu v zemi a jejíž učení se prolínalo s buddhistickým.

Toto čtení se provádí pouze pro laiky a pro mnichy nižšího kléru, kteří jsou velmi nevzdělaní. Má se za to, že vzdělaní lamové a především zasvěcenci tajných nauk vědí více než tyto symboly a nepotřebují průvodce posmrtným životem, do jehož tajemství již pronikli.

**

Co se týče lidových mas, ty jsou stále ovládány strachem z démonů; musím opakovat, že Tibet je zvláštní země, která se dobře hodí k vyvolávání strachu z bizarních jevů, které se tam vyskytují. Mezi nejčastější představy o démonech patří, že putující démoni následují pocestné. Sledují jejich únavu a zdravotní stav, a jakmile je vidí dostatečně oslabené, stanou se jejich kořistí. Ale chápejte, oni nepožírají tělo pocestného; ten umírá, protože démon využije jeho slabosti, zmocní se vitálního dechu nemocného a sežere ho. Jedí tento životní princip, a ne hmotné tělo. Kvůli této víře Tibeťané často odmítají pohostinnost pocestných ze strachu, že za nimi do domu vstoupí démon a uloví člověka nebo zvíře.

V této souvislosti se mi přihodilo zvláštní dobrodružství.

Když jsem byla u nějakých farmářů, kde jsem měla přenocovat, strhla se bouřka a jeden ubožák, který šel kolem po cestě, vešel do kuchyně, kde jsem se měla ukrýt. Farmářova žena si myslela, že ten chlapec je jeden z mých sluhů. Já jsem se domnívala, že patří k rodině farmářů. Chlapec se však choval podivně; vypadalo to, že se snaží najíst a nejde mu to, pak hodil misku na zem a beze slova odešel. Farmářova žena se mě na něj zeptala a já jí odpověděla, že toho chlapce neznám, ani ona ho nezná. To stačilo, aby došla k závěru, že ten blázen je démon, který mě sledoval. Byla vyděšená.

Uprostřed noci mě vzbudil můj adoptivní syn a řekl mi, že farmářovu ženu zachvátila prudká horečka a křičela, že jí ďábel požírá duši. Manžel na nás křičel a mával mečem; museli jsme rychle utéct. Kdyby se vesnice vzbouřila, hrozilo by, že nás roztrhají.

Podařilo se nám bezpečně odejít a dobře jsme prošli lesem. Ke konci dopoledne, když už nás nikdo nepronásledoval, jsme se zastavili na čaj a oběd.

Když jsme tam byli, projel kolem nás rychle nějaký muž.

"Kam jedeš?" zavolal jeden z mých mužů. Je zvykem klást tuto otázku každému, koho potkáte.

"Jdu pro lamu na pohřební obřad farmářky, u které jste včera bydleli; zemřela chvíli po vašem odchodu," odpověděl kolemjdoucí.

Muži, kteří mě doprovázeli, zbledli.

"Zemřela strachy," řekla jsem, "nepochybně už měla nemocné srdce. Každopádně, pojďme hned pryč." Bála jsem se, že po nás půjdou sedláci.

Nepronásledovali nás, ale když jsme pokračovali v cestě, začali na sebe volat nějací dřevorubci pracující v dálce v lese. Ohohohohohoh, ahahahahah, se ozývalo poněkud truchlivě. Moji muži, jejichž mysl byla plná pověr, ztratili hlavu. Představovali si, že démoni vyjí.

"Jdou po nás démoni, chtějí nás sežrat!" křičeli.

Byl to zběsilý úprk. Bičovaní koně klopýtali v kořenech, které se vynořovaly z cesty, bedny se zavazadly se tříštily, všechno, co jsem mohla říct, bylo zbytečné, moji muži stále křičeli: "Ďáblové! ďáblové! Tímto šíleným tempem jsme přejeli průsmyk, v lavině jsme spadli do údolí a tam se lidé i zvířata konečně zastavili udýchaní a omráčení...

To vše jsou samozřejmě lidové pověry a pověry jsou ve všech zemích, ale neměli bychom si myslet, že v Tibetu jsou jen pověry. Existuje druh vědecké magie, kterou je velmi zajímavé studovat. Jsou zde také hluboké filozofické doktríny.

Vytvořte si webové stránky zdarma!