Mahájánové sútry


Úvod

Mahájánové sútry jsou široký žánr buddhistických sútrových písem, které jsou akceptovány jako kanonické a jako buddhavačana ("Buddhovo slovo") v mahájánovém buddhismu. Jsou do značné míry zachovány v čínském buddhistickém kánonu, tibetském buddhistickém kánonu a v dochovaných sanskrtských rukopisech. Několik stovek mahájánových súter se dochovalo v sanskrtu nebo v čínských a tibetských překladech. "Vaipulja" se označují rozsáhlé sbírky samostatných súter, jejichž obsah tvoří určitý aspekt učení.

Buddhistický učenec Asanga klasifikoval mahájánové sútry jako součást Bodhisattvapitaky, sbírky textů určených pro bódhisattvy.

Moderní badatelé v buddhismu si obecně myslí, že tyto sútry se poprvé začaly objevovat mezi 1. stol. př. n.l. a 1. stol. n.l. V jejich sestavování, kompilaci a úpravách se pokračovalo až do úpadku buddhismu v Indii. Některé z nich mohly být sestaveny i mimo Indii, například ve Střední Asii a ve východní Asii.

Mahájánoví buddhisté obvykle považují několik hlavních mahájánových súter, za vyučované Gautama Buddhou, recitované po paměti jeho učedníky, zejména Ánandou. Avšak ostatní mahájánové sútry jsou prezentovány jako učené jinými postavami, jako jsou bódhisattvové jako Maňdžušrí a Avalókitéšvara. Existuje mnoho důvodů, jak indičtí mahájánoví buddhisté vysvětlili skutečnost, že se objevili až později. Jedním z takových důvodů bylo, že byli ukryté v zemi Nágů (hadí božstva, draci), dokud nenastal vhodný čas na jejich šíření.

Mahájánové sútry nebyly akceptovány všemi buddhisty v Indii a různé indické buddhistické školy se neshodly na jejich statusu jako "slova Buddhy". Moderní škola Theraváda je obecně nepřijímá jako slovo Buddhy.


Amitábhasútra

Čínsky: A-mi-tchuo-ťing, jap. Amidakjó)

"Sútra buddhy Amitábhy", jedna ze tří súter, jež tvoří základ učení školy Čisté země v Číně a Japonsku. Tato sútra, zvaná též "kratší Sukhávatívjúha", popisuje nejjednodušší formu praxe této školy: recitaci jmen buddhy Amitábhy. Když je po určité době mysl hledače naplněna pouze a výlučně Amitábhovými jmény, způsobí toto nepřetržité soustředění, že se mu v hodině smrti zjeví Amitábha se svou družinou, hledač není zmaten pocity úzkosti a může se znovuzrodit v "čisté zemi" buddhy Amitábhy (Sukhávatí). - Tato sútra existuje jen v čínských překladech; nejslavnější pořídil Kumáradžíva a Süan-cang. (LVM)


Amitájurdhjánasútra

(Amitayurdhynasutra). Čínsky: Kuan-wu-liang-šou-ťing)

"Sútra rozjímání o buddhovi Amitájusovi, buddhovi nezměrného žití"; jedna ze tří súter, jež tvoří základ učení školy Čisté země. Podává popis "čisté země" buddhy Amitábhy či Amitájuse a praxe tohoto směru buddhismu: prostřednictvím "čistého života", tj. dodržováním pravidel mravnosti (šíla), a pronášením Amitábhových jmen lze odstranit následky všech zlých činů a dosáhnout znovuzrození v zemi čisté radosti.

Tato sútra obsahuje tradiční pojetí vzniku učení o čisté zemi, jež prý vyložil již historický Buddha: královna Vaidéhí, matka Adžátasattua, který ji a jejího manžela, krále Bimbisáru uvrhl do vězení, vzývala Buddhu a když se jí zjevil, zeptala se ho na místo, kde by mohla žít klidným a šťastným životem. Buddha jí předvedl všechny buddhovské světy, mezi nimiž si mohla vybrat. Vaidéhí se rozhodla pro čistou zemi Sukhávatí. Poté ji Buddha vyškolil ve správném rozjímání, jež vede ke znovuzrození v tomto ráji. Poučil ji o následujících 13 rozjímáních, jež mohou podle schopností té které bytosti vést k dosažení jednoho z devíti možných stupňů přerodu v čisté zemi: jsou to:

  1. Rozjímání o zapadajícím slunci.
  2. Rozjímání o vodní hladině.
  3. Rozjímání o krajině v Čisté zemi.
  4. Rozjímání o zázračných stromech v Čisté zemi.
  5. Rozjímání o léčivé vodě (jezerech) v Čisté zemi.
  6. Rozjímání o různých předmětech v Čisté zemi.
  7. Rozjímání o lotosovém trůnu Buddhy.
  8. Rozjímání o zobrazení Amitábhy.
  9. Rozjímání na Amitábhu samého.
  10. Rozjímání o Avalókitéšvarovi. 
  11. Rozjímání o Mahásthámapráptovi.
  12. Rozjímání o uchazečích do Čisté země
  13. Rozjímání Amitábhy a dvou bódhisattvů

V závěrečné části sútry Gautama Buddha hovoří o devíti úrovních, do kterých jsou rozděleni ti, kdo se narodili do Čisté země. Úrovně jsou seřazeny od nejvyšší po nejnižší takto:

  1. Nejvyšší úroveň nejvyššího stupně
  2. Střední úroveň nejvyššího stupně
  3. Nejnižší úroveň nejvyššího stupně
  4. Nejvyšší úroveň středního stupně
  5. Střední úroveň střední třídy
  6. Nejnižší úroveň střední třídy
  7. Nejvyšší úroveň nejnižší třídy
  8. Střední úroveň nejnižší třídy
  9. Nejnižší úroveň nejnižší třídy

Podle Buddhy může všech devět stupňů lidských bytostí dosáhnout znovuzrození v Čisté zemi, pokud rozjímají o Amitábhovi nebo alespoň vzývají jeho jméno. To se podobá 48 slibům, které Amitábha složil podle Sútry nekonečného života, mezi něž patří i prvotní slib.




Avatansakasútra 

= Buddhávatansakasútra


Brahmadžálasútra

(Brahmajala Sutra)

"Sútra o brahmovské síti". Obsahuje deset hlavních pravidel následovníků mahájány (šíla) a bódhisattvovské předpisy.

Její obsah tvoří deset pravidel mahájány, jež jsou pro každého vyznavače závazná, a sice vyvarovat se: 1. zabíjení, 2. kradení, 3. necudnosti, 4. lhaní, 5. požívání opojných prostředků, 6. pomluvy, 7. chvástání, 8. závisti, 9. zášti a zlovůle, 10. hanobení trojího klenotu (triratna). Prohřešek proti těmto pravidlům má na následek vyloučení ze sanghy.

Kromě toho obsahuje Brahmadžálasútra ještě 48 méně důležitých přikázání. Tato sútra dále dovoluje sebezasvěcení pro případ, že není možno splnit požadavky oficiálního zasvěcení. - Všech 58 pravidel, obsažených v Brahmadžálasútře, tvoří obsah bódhisattvovského slibu, který skládá každý mahájánový mnich po vlastním zasvěcení. (LVM)


Buddhávatansakasútra

Celým názvem Mahávaipuljabuddhávatansakasútra, zkr. Avatansakasútra, čínsky: Ta-fang-kuang-fo-chua-jen-ťing, zkráceně: Chua-jen-ťing, japonsky: Kegon kjó

Dosl.: "Sútra o Buddhově girlandě"; mahájánová sútra, která tvoří základ učení čínské školy Chua-jen (a jejího japonského protějšku, školy Kegon), jež zdůrazňuje "vzá­jemné neomezené pronikání" všech jevů. Kromě toho učí, že lidský duch je vesmír sám a je identický s Buddhou, dokonce, že Buddha, duch a všechny bytosti a věci jsou jedno a totéž. Na tento aspekt mahájánového učení kladl důraz zejména čínský čchan (japonsky: zen), proto je Avatansakasútra zde také čas­to citována.

Buddhávatansakasútra patří k Vaipuljasútrám, je to tedy sbírka více jednotlivých spisů, z nichž nejdelší je Gandavhúja; dal­ší důležitou částí je Dašabhúmika. Sútra existuje pouze v čínském a tibetském překladu; nej­starší čínský exemplář pochází z 5. stol, od Buddhabhadry. Učení zde zachycené není zvěstováno Buddhou Šákjamunim; ten většinou mlčí. Je spíše projevem dharmakájového aspektu všech buddhů. Buddhovo mlčení vyjadřuje prázdnotu (šúnjatá) a zvěstování učení je z mlčení zrozenou a lidskými smysly uchopitelnou jevovou formou reálné pravdy. (LVM)

Odkazy: Garland sutra Avatamsaka sutra, 15. Flower Garland sutra, překlad od Thomas Cleary na Scribd, City of 10000 Buddhas


Dašabhúmikasútra

Čínsky: Shi Di Jing

"Sútra o deseti zemích". Je 26. kapitolou Avatansakasútry (Buddhávatansakasútry) a je také nezávislou sútrou. V sútře bódhisattva Vadžragarbha před Buddhou v Indrově ráji vysvětluje bódhisattvův životní běh (bhúmi).Stanovuje deset stádií kultivace, kterými musí bódhisattva projít na cestě k osvícení.


Diamantová sútra

viz: Vadžračhédikapradžňápáramitá sútra


Lankávatárasútra

Čínsky: Leng-ťia-a-pcha-tuo-luo-pao-ťing

"Sútra o sestoupení na Lance". Mahájánová sútra, jež zdůrazňuje nauku "vnitřního osvícení", které ruší veškerou dvojnost a je povznesené nad všechny odlišnosti. Takovou zkušenost umožňuje uskutečnění tathágatagarbha, jež je imanentní každé bytosti. V této sútře nacházíme též představu, že slova nejsou pro přenos učení podstatná. Zde je zřejmě patrná příbuznost s naukou Zenu; je tedy vedle Diamantové sútry a Mahájánašraddhótpádašástry jedním z mála tradičních mahájánových textů, jež na tuto školu měly značný vliv. Bódhidharma, 1. Čínský čchanový patriarcha, jej měl předat svému učedníkovi Chuej-kcheovi. K Lankávatárasútře lze vysledovat rovněž Šen-siouo- vu nauku "postupného osvícení" (zen- go).

Sútra se skládá z devíti prozaických kapitol promísených verši a jedné kapitoly ve verších. Poprvé byla přeložena do čínštiny v 5. stol. Děj této sútry je rámcově zasazen do učeného shromáždění na Cejloně, v jehož průběhu Buddha na pozvání krále odpovídá na různé otázky, které mu klade bódhisattva Mahámati, a hlásá nauky blízké učení jógáčáry. (LVM)


Lotosová sútra

viz: Saddharma-pundaríkasútra


Maháparinirvánasútra

Čínsky: Ta-pchan-nie-pchan-ťing, zkr. Nie-pchan-ťing

"Sútra o parinirváně; sbírka mahájánových súter, jež za své jméno vděčí prvnímu z textů, jež jsou v ní obsaženy, a dochovala se jen v čínských překladech (4./5. stol.). Dílo pojednává především o nauce o buddhovské přirozenosti, jež je vlastní všem bytostem, ale i o dalších ústředních myšlenkách mahájánového buddhismu. - V čínském kánonu (Tripitaka) se řadí k vaipuljasútrám. Online v angličtině. Nezaměňovat za Maháparinibbánasuttu.


Mahájánašraddhotpádašástra

Čínsky: Pchin-jin

"Probuzení víry v mahájánu". Tato sútra je přičítána indickému mistrovi Ašvaghóšovi, ale jeho sanskrtská verze neexistuje a mnoha badateli je považována za čínskou kompozici.

Text je rozdělen do pěti částí a často je shrnut jako "Jedna mysl, dva aspekty, tři velikosti, čtyři víry a pět praktik". Po dvou úvodních kapitolách pojednávajících o jednotě mysli a motivacích pro kompozici textu, část třetí se zaměřuje na dva aspekty mysli k objasnění vztahu mezi osvícením a nevědomostí, nirvánou a samsárou nebo absolutním a fenomenálním. Část čtvrtá popisuje pět praktik, které napomáhají růstu víry, s důrazem na klid a meditaci vhledu. Část pátá popisuje výhody, které vyplývají z kultivace těchto pěti praktik.

Text rozvíjí koncept tathágatagarbha (tib. de bzhin gzhegs pa'i snying po; čín. rulai zang), což znamená doslova "lůno", "zárodek" či "embryo" (garbha) tathágaty neboli buddhy, jímž je obdařena každá cítící bytost. Buddhistická tradice tathágatagarbha vznikla v Indii přibližně v 3. století n. l. a její ideje jsou zřejmě spojeny s madhjamakou a jógáčárou, dvěma velkými buddhistickými mahájánovými školami

Tradice tathágatagarbhy vychází ze starého buddhistického konceptu "přirozený jas mysli" (prakrti-prabhásvara-čitta), jenž se objevuje už v pálijském kánonu (AN 1.10). Podle tohoto konceptu je naše mysl ve své přirozenosti čistá a jasně zářící, avšak byla poskvrněna nečistotami či vášněmi (kléša) jako jsou chtivost, nenávist a zaslepenost. Očistit mysl od těchto nečistot a přivést mysl zpět do jejího přirozeného stavu je obecným cílem buddhistické meditační praxe.

"Jako když se voda velkého oceánu začne díky větru vlnit a vítr a voda se stávají nerozlučitelnými. Voda sama o sobě však nemá vlastnost pohybu [který patří větru], a když ustane vítr, pohyb vody ustává též. Nezničitelná zůstává jen vlastnost vody, vlhkost. Stejně tak i vědomí bytostí je ve své přirozenosti čisté, ale hýbe se větry nevědomosti... Vědomí samo o sobě nemá vlastnost (xing) pohybu, a tak když ustane nevědomost, kontinuita toku rozlišujícího vědomí ustane též. Jen přirozenost poznání (zhi xing) zůstává nezničitelná."

(Z překladu Bhante Dhammadípy).


Mahásannipátasútra

Čínsky: Ta-fang-teng-ta-ťi-ťing, zkr. Ta-ťi-ťing)

"Sútra velkého shromáždění"; jedna z vaipuljasúter mahájánového buddhismu, obsažená v čínském kánonu (Tripitaka). Tato sbírka, pocházející ze 6. stol, po Kr., je různorodého obsahu, ale mnohé z jejích textů zdůrazňují poznání prázdnoty (šúnjatá) světů. Dílo vykazuje tantrické vlivy a obsahuje bohatství dháraní a manter.


Pradžňápáramitáhrdajasútra

(Prajnaparamita-Hrdaya Sutra)

Čínsky: po-že-po-luo-mi-tuo-sin-ťing, tibetsky: šerabkji pharoltučhinpä ňingpo.

"Sútra srdce." Jedna z nejmenších súter a s Diamantovou sútrou, jedna z nejpopulárnějších ze 40 súter v rozsáhlé literatuře Pradžňápáramitá. Klade důraz na prázdnotu.

Když jednou dlel Buddha Šákjamuni ve společenství mnichů a bódhisattvů, jeho žák Šáriputra se obrátil k Avalókitéšvarovi. Zeptal se ho, jakým způsobem mají synové a dcery ze vznešených rodů studovat Pradžňápáramitu. Odpověď Avalókitéšvary pak tvoří hlavní část sútry.

Avalókitéšvara Šáriputrovi sdělil, že musí pochopit, že všech pět složek (rúpa, védaná, saňdžňá, sanskára, vidžňána), ze kterých se skládá osobnost, jsou ze své podstaty prázdné. Prázdné je tedy i myšlení a poznání. Prázdné jsou všechny jevy; nemají počátek ani konec. Jádro sútry lze vystihnout takto:

"Tvar není nic jiného než prázdnota, prázdnota není nic než tvar."

Po promluvě Avalókitéšvary se Buddha vynořil ze samádhi a pogratuloval Avalókitéšvarovi za jeho vynikající vyjádření prázdnoty. I ostatní přítomní včetně těch ze světa lidí, asurů, gandharvů a dévů nadšeně velebili Avalókitéšvaru.


Ratnakúta sútra

"Sútra nakupení klenotů." Jedna z nejstarších súter mahájány, obsahuje 49 nezávislých vaipulja súter. Dochovala se pouze v čínském a tibetském překladu.

Rozvíjí myšlenku střední cesty, která se později stala základem madhjamakového učení Nágárdžuny. Obsahuje také sútry o transcendentální moudrosti (Pradžňápáramitásútra) a delší Amitábha sútru. Někteří ji označují za malou encyklopedii mahájánového buddhismu.


Saddharma-pundaríkasútra

Čínsky: Miao-fa-lien-chua-ťing, zkráceně: Fa-chua-ťing, japonsky: Mjóhó renge kjó, zkráceně: Hokkekjó

"Lotosová sútra", "Sútra lotosu pravého zákona"

Tendai (T'ien T'ai) používá Lotosovou sútru jako hlavní písmo.

Jedna z nejvýznamnějších súter mahájánového buddhismu, jež je zvlášť populární v Číně a Japonsku. Z jejího učení vycházejí školy Tchien-tchaj (resp. Tendai) a Ničirenova škola, ale uznávají ji i další směry, protože obsahuje základní myšlenky mahájány: učení o transcendentní povaze Buddhy a o možnosti všeobecného vysvobození. V mahájáně je považována za sútru, obsahující úplnou Buddhovu nauku, na rozdíl nad hínajánských súter, jež pojednávají jen o jejich dílčích aspektech. Buddha ji prý zvěstoval na závěr své učitelské činnosti. Zaznamenána byla poprvé kol. 200.

Lotosová sútra tvoří Buddhovo kázání přednesené na Supím vrchu před obrovským množstvím různých bytostí. Buddha v něm ukazuje, že existuje mnoho metod, s jejich pomocí může tvor dosáhnout osvícení, ale všechny jsou ve své podstatě totožné a jejich odlišnosti mají jen přechodný charakter: "vozidla" šrávaků, pratjékabuddhů a bódhisattvů se vzájemně liší jen potud, že jsou přizpůsobena odlišným schopnos­tem jednotlivých bytostí. Buddha učil o těchto třech vozidlech (trijána) díky své "obratnosti v metodě" (upája). Ve skutečnosti však existuje jen jediné vozidlo, Buddhovo vozidlo, jež vede k osvícení a zahrnuje hínajánu i mahájánu.

Tuto představu názorně osvětluje slavný příměr o hořícím domě, z něhož chce otec zachránit své děti zabrané do hry. Protože neposlouchají jeho volání, slibuje jim podle jejich založení vůz s antilopím, kozím či buvolím spřežením, pokud zanechají hry a opustí dům. Když je pomocí tohoto "triku" zachrání, věnuje každému z nich obzvláště vzácný kočár tažený bílým buvolem.

Lotosová sútra kromě toho zdůrazňuje význam důvěřivého spoléhání (šraddhá) na cestu k vysvobození, při jehož upevňování nabízejí pomoc i buddhové a bódhisattvové. Zvláštní kapitola je věnována bódhisattvovi Avalókitéšvarovi, v níž je neobyčejně zřetelně vyjádřena myšlenka přispění bódhisattvů.

V Lotosové sútře není Buddha chápán jako historická osobnost, ale jako projev dharmakáji, jež trvá věčně. Každý tvor má podíl na tomto transcendentním bytí Buddhy (buddhovská přirozenost, buššó) a může se tedy "stát" Buddhou, tj. probudit se k jeho pravé podstatě. (LVM)


Samádhirádžasútra

Samadhirayasutra. Tibetsky: Ting nge 'dzin gyi rgyal po'i mdo. Také známá jako Sútra lampy Měsíce (Candrapradipa Sutra, Tibetsky: Zla ba sgron me'i mdo )

"Královská samádhi sútra". Datuje se do 2. st. n.l. Je spojen s mahájánskou školou Madhjámaka.

Tato sútra, která je v pozdějších buddhistických spisech velmi citována pro své hluboké výroky, zejména o povaze prázdnoty, souvisí s dlouhým učením Buddhy, zejména v reakci na otázky mladého laika Candraprabhy. Samádhi, které je předmětem sútry, se navzdory svému jménu primárně skládá z různých aspektů chování, motivace a porozumění prázdnotě. Učení uvedené v sútře je učením věnovaným držení a vyhlášení samádhi a nezbytnému chování bódhisattvy, jehož příkladem je řada zpráv z předchozích životů Buddhy. Většina výuky se odehrává na hoře Vulture Peak Mountain, s přestávkou líčící Buddhovo pozvání a návštěvu Candraprabhova domu v Rádžagrze, kde pokračuje ve výuce Candraprabhy před návratem na Vulture Peak Mountain. V jedné následující kapitole Buddha reaguje na žádost Ánandy a text končí závazkem Ánandy zachovat toto učení v budoucnu.


Sandhinirmóčanasútra

Arya-samdhi-nirmocana-sutra

Sútra o rozvázání uzlů nebo Vznešená sútra o vysvětlení hlubokého tajemství. Mahájánový buddhistický text a nejdůležitější sútra z jógačárové školy. Obsahuje vysvětlení klíčových pojmů jógačáry, jako je álaja-vidžňána a vidžňapti-mátratá.

Tato sútra byla přeložena ze sanskrtu do čínštiny čtyřikrát, z nichž nejúplnější a nejspolehlivější je obvykle považována ta od Süan-canga. Byla také přeložena do tibetštiny. Původní sanskrtský text se nedochoval.


Sukhávatívjúhasútra

"Pojednání o zemi blaženosti". Nazývá se také Aparimitájursútra - Sútra nezměrného žití. Jeden ze tří základních textů školy Čisté země.

Existuje v delší a v kratší (Amitábhasútra) a mezi 147 a 713 byl dvanáctkrát přeložen do čínštiny. Tato sútra popisuje životní dráhu buddhy Amitábhy, jakož i krásy jeho čisté země Sukhávatí.

Začíná rozmluvou mezi Ánandou a Buddhou, jenž vypráví o mnichovi jménem Dharmakára, kterého, ještě jako krále, pohnulo Buddhovo kázání k tomu, aby přijal buddhismus a vzdal se trůnu, aby se mohl plně věnovat dosažení buddhovství. Složil 48 slibů, v nichž se zavázal, že po získání buddhovství vytvoří čistou zemi, kde se přerodí všichni, kdo se k němu s důvěrou obrátí, a do svého konečného vstupu do nirvány zde mohou žít v pokoji a blaženosti.

K nejdůležitějším Amitábhovým slibům patří:

1. V čisté zemi nemohou být žádné špatné formy bytí (gati). 2. V čisté zemi nebudou žádné ženy; každá žena, která se tam bude chtít přerodit, se v okamžiku smrti přemění v muže. Ke zrození dojde v květu lotosu, jejž adept svým přednesem předem připraví. 3. Nebudou tam žádné rozdíly ve vnějším vzhledu: každá bytost bude mít zlatavé tělo, vykazující dvaatřicet znaků dokonalosti (dvátrinšadvaralakšana). 4. Každý má být nadán věděním o všech předchozích existencích. 5./6. Každý má být obdařen "božským okem" a "nebeským sluchem" (abhidžňá). 7. Každá bytost bude mít schopnost pohybovat se nadpřirozeným způsobem a 8. zaznamenávat myšlenky druhých... 17. Když bytosti obývající světy na všech deseti světových stranách zaslechnou Amitábhovo jméno, měly by probudit bódhičitta a umínit si, že se po smrti přerodí v západním ráji. Pro věřícího jsou nejdůležitější následující sliby: 18. Amitábha se zavázal, že se každému, kdo při zvuku jeho jména rozvinul bódhičitta, v okamžiku smrti zjeví, aby jeho ducha ochránil před úzkostí. 19. Dále přislíbil, že všechny bytosti, jež při zvuku jeho jména obrátí mysl na znovuzrození v jeho čisté zemi a nashromáždí si odpovídající karmické zásluhy, se v tomto ráji přerodí... 24. Při zrození v čisté zemi už zbývá před vstupem do nirvány jen jediný přerod; návrat zpět není možný. (LVM)


Sútra srdce

viz: Pradžňápáramitáhrdajasútra


Suvarnaprabhásasútra

Suvarnaprabhásóttama 

Sútra o jasu zlata či Skvělý jas zlata obsahuje jedenadvacet kapitol v próze i ve verších. Obdobně jako v Lotosové sútře, Saddharmapundaríkasútře, i zde se hovoří o nekonečném bytí a žití Buddhově, z čehož pouhých osmdesát let prožil na tomto světě jako člověk. Je tedy vyloučeno, aby někde v mohylách (stúpa, thúpa) byly uloženy jeho pravé ostatky, protože jeho skutečné tělo je "tělo držma" (dharmakája). Stejně jako v Lotosové sútře jsou tu opěvány zázračné magické vlastnosti súter a zaříkadel (dháraní); ti, kdo je ovládají, jsou pod mocnou ochranou bohyň jako Sarasvatí, Mahádéví aj. Hojnost magických formulek a přísných rituálních předpisů spájí Suvarnaprabhásu se spisy tantrickými. Jinak ovšem Suvarnaprabhásasútra stojí na doktríně vesmírné prázdnoty (šúnjata, suňňata).


Šurangamasútra

Čínsky Šou-leng-jen-san-mo-ťing

"Sútra o hrdinství". (Heroic Gate). Klíčový text tradice čchan a zen. Zachovala se pouze v čínském překladu, měla velký vliv na rozvoj mahájánového buddhismu v Číně.

Zdůrazňuje sílu samádhi (meditace) a vysvětluje různé metody meditace prázdnoty (šúnjatá), jejichž praktikováním může každý, ať mnich či laik, realizovat osvícení bódhisattvy. Obsahuje učení jógačáry, buddhovské povahy (tathágatagarbha) a vadžrajány. Využívá buddhistickou logiku se svými metodami sylogismu a "čtyřnásobnou negaci".

Hovoří o bezcennost dharmy, pokud není doprovázena samádhi, a o významu morálních pravidel jako základu buddhistické praxe. Zdůrazněno je také téma, jak účinně bojovat s bludy, které mohou během meditace vzniknout.

Buddha zde učí Ánandu, že existují dva druhy mysli:

Za prvé, obyčejná všední mysl, jíž jsme si vědomi a která je zapletena celý život do léčky iluzorního vnímání a náhodných myšlenek;

A za druhé, věčná pravá mysl, která je naší skutečnou přirozeností a která je stavem Buddhy.

Anando, jaké jsou ty dva základy?

První je mysl, která je základem smrti a znovuzrození, a která pokračuje po celou dobu, která nemá začátek. Tato mysl je závislá na vnímaných objektech a je tím, co ty a všechny bytosti využíváte a které každý z vás považuje za svou vlastní přirozenost.

Druhým základem je osvícení, které nemá začátek; je to původní a čistá esence nirvány.

V Šurangamasútře jsou popsány márové jako projevy pěti skandh. V oddíle o padesáti skandha-márech je každá z pěti skandh spojena s deseti skandha máry a každý skandha-mára je podrobně popsán jako odchylka od správného samádhi.


Tathágatagarbhasútra

Významná mahájánová sútra, která pojednává o existenci tahtágatagarbha, "zárodku Tathágaty" v nitru všech vnímajících bytostí. Buddha odhaluje, že v nitru každého člověka existuje významný buddhistický "poklad, který je věčný a neměnný".

Tathágatagarbhasútra je považována za "nejranější vyjádření doktríny tathágatagarbha a samotný termín tathágatagarbha se zdá být vytvořen právě v této sutře. Text již ve svém původním jazyce neexistuje, ale je zachován ve dvou tibetských a dvou čínských překladech.

Najdeme zde tzv. devět přirovnání. Přirovnání (1) v první kapitole popisuje fantastickou scénu s mnoha buddhy sedícími v lotosových květech na obloze, kteří nejsou ovlivněni vadnutím květin. Následujících osm přirovnání ilustruje, jak je Buddha ukrytý ve vnímajících bytostech zakrytím negativními duševními stavy (kléšami), ve srovnání s (2) medem chráněným včelami, (3) jádry uzavřenými ve svých slupkách, (4) zlatým nugetem ve výkalech, (5) skrytým pokladem pod domem, (6) výhonkem v semeni, který se stává obrovským stromem, (7) obrazem Tathágaty zabaleným do shnilých hadrů, (8) čakravartinem[1] v lůně opovrhované, osiřelé ženy a (9) zlatou soškou ve formě z vypáleného jílu. [9]


Vadžračhédikapradžňápáramitá sútra

(Vajracchedika Prajnaparamita Sutra), čínsky: Ťin-kang-ťing).

"Diamantová sútra". Krátká sútra mahájánového buddhismu, která se řadí do pradžňápáramitové literatury. Doslova by se název sútry dal přeložit jako "Sútra nejvyšší moudrosti ostré jako diamant".

Patří k velmi oblíbeným sútrám, ve východní Asii patří k nejoblíbenějším vůbec. Jejím obsahem je učení o bezpodstatnosti všech jevů, obklopujících člověka nebo probíhajících v jeho mysli. Tyto jevy jsou svou podstatou (obsahem) prázdné, iluzivní, což je zvlášť důležité pro ty, kteří provádějí meditaci. Právě pochopení toho, že všechny jevy hmotného světa i lidské mysli jsou iluze je podle buddhismu nutným předpokladem pro probuzení (osvícení).

Kopie této sútry nalezená v Číně (v jeskynním komplexu Mo-kao) roku 1907, která je nyní uložena v Britské knihovně, je považována za nejstarší dochovanou ručně tištěnou knihu. Podle dodatku na konci 5metrového svitku byla zhotovena 11. května 868 jistým Wang Ťiem.

Jedno ze dvou nejslavnějších písem ve skupině súter Pradžňápáramitá (druhé je Sútra srdce). Diamantová sútra uvádí doktríny šúnjatá (prázdnota) a pradžňá (moudrost).


Vimalákirtinirdéšasútra

Čínsky: Wej-mo-ťie-ťing, Wej-mo-ťing)

"Rozprava Vimalakírtiho"; významné dílo mahájánového buddhismu, jež získalo velký vliv především v Číně a Japonsku. Vzniklo přibližně ve 2. stol, po Kr. Originál se nedochoval. Existuje několik čínských překladů, z nichž nejdůležitější pochází od Kumáradžívy (406). Svůj název sútra odvozuje od hlavní postavy, Vimalakírtiho, bohatého stoupence Buddhy, jenž žije světským životem a přesto se ubírá cestou bódhisattvy. Tato sútra vděčí za svou oblibu tomu, že zdůrazňuje stejnou hodnotu života mnicha i laického vyznavače.

Vimalakírtinirdéšasútra je ilustrací buddhistického životního stylu vedoucího ke spáse a praktické aplikace znalosti prázdnoty (šúnjatá) jsoucna. Je především v zenu velmi vážena.

Rámcové pojednání vypráví příběh Vimalakírtiho, jenž leží doma nemocen. Buddha chce poslat své žáky, aby se informoval o jeho zdravotním stavu. Avšak všichni se zdráhají; cítí, zahanbeni Vimalakírtiho vynikající moudrostí, že toho nejsou hodni. Nakonec Maňdžušrí souhlasí a všichni ho následují. Otázán na zdravotní stav, podává příčinu nemoci těmito slovy:

»Z pošetilosti vzniká láska a to je podstata mé nemoci. Od té doby, co jsou všechny bytosti nemocné, jsem i já nemocný. Jestliže je uzdravíte, uzdraví se i já. A proč? Bódhisattva vešel do vzniku a zániku kvůli všem bytostem; kde jsou narození a smrt, je tam také vždy nemoc. Kdyby všechny bytosti byly osvobozeny od nemoci, též bódhisattva by byl od ní osvobozen. Když např. jediný syn milionáře onemocní, pak onemocní z péče o něj i jeho rodiče, a když už bude v pořádku, i jeho rodiče budou opět zdrávi. Stejně je tomu s bódhisattvou; miluje všechny bytosti jako svého syna a jakmile všechny bytosti onemocní, onemocní také, a když se ony uzdraví, též on se uzdraví. Ptal ses mně na prapříčinu mé nemoci; nemoc bódhisattvy je způsobována jedině velkým slitováním.«

Nakonec následují vysvětlení nejdůležitějších učení mahájány: transcendentní povahy Buddhy a především neduálnosti pravé skutečnosti, kterou Vimalakírti vysvětluje mlčením. Obsah této sútry inspiroval mnohá umělecká ztvárnění, scény z ní se nacházejí v jeskyních Lung-menu, a Jün-kangu v Číně. (LVM)


[1] vládce, Buddha


Sbírky mahájánových súter


Čínský kánon

Ačkoli existují různá vydání čínského buddhistického kánonu (大藏經; pinyin: Dàzàngjīng), jedním z nejrozšířenějších moderních vydání je japonská Taišó Tripitaka, redigovaná ve 20. letech 20. století. Skládá se z osmdesáti pěti svazků.

Mahájánové sútry jsou obsaženy v různých částech kánonu:

  • Pradžňápáramitá
  • Saddharma Pundaríka
  • Avatansaka
  • Ratnakúta
  • Maháparinirvána 
  • Mahášannipáta
  • Sbírka súter



Tibetský kánon

V tibetském buddhistickém kánonu se překlady mahájánových súter nacházejí v Kandžuru (bka'-'gyur). Tradičně se dělí na čtyři oddíly:.

  1. Pradžňápáramitá (šer phyin), 23 súter.
  2. Buddhávatamsaka (phal chen), jediný dlouhý text, který je vlastně složeným dílem.
  3. Ratnakúta (dkon brtsegs), 49 súter.

Všeobecná sbírka súter (mdo sde), 266 súter, různorodých co do délky, tématu, rozmlouvajících a původu. Většina z nich jsou mahájánová díla, ale několik je nemahájánových textů.





Klíčové mahájánové sútry


Sútry zaměřené na meditaci

Mezi nejstarší mahájánové texty patří Samádhi sútry, sbírka súter, které se zaměřují na dosažení hlubokých stavů vědomí při meditaci. Patří mezi ně Pratjutpanna-sútra, Samádhirádža-sútra a Šúrangama-samádhi-sútra.

Existují také některé texty zaměřené na meditaci zvané Dhjána-sútry, které přeložili čínští překladatelé jako Kumaradžíva. Některé z těchto súter obsahují meditační učení mahájány.

Existuje také další žánr mahájánových meditačních textů nazvaný vizualizační sútry (čínsky: 觀經, guan jing).


Jógáčárové sútry

Tyto sútry učí především nauku vidžňapti-mátra (pouze ideje, pouze dojmy atd.), spojenou se školou Jógáčára, která tvrdí, že si vždy uvědomujeme pouze mentální obrazy nebo dojmy, které se projevují jako vnější objekty, ale ve skutečnosti nejsou vnější pro mysl.

Árjá-samdhi-nirmocana-sútra (Vznešená sútra o vysvětlení hlubokých tajemství, asi 2. století n. l.) je nejstarší dochovanou sútrou této třídy a jejím hlavním textem. Rozděluje Buddhovo učení do tří typů, které nazývá "třemi otočeními kola Dharmy." K prvnímu otočení přiřazuje Ágamy šravaků, k druhému nižší mahájánové sútry včetně pradžňápáramitových súter a konečně sútry jako ona sama jsou považovány za součást třetího otočení. První dvě otočení jsou navíc v tomto systému klasifikace považovány za prozatímní (nejártha), zatímco o třetí skupině se říká, že předkládá konečnou pravdu bez potřeby dalšího vysvětlování (nítártha).

Do této skupiny bývá někdy řazena známá Lankávatára sútra, která vznikla někdy kolem 4. století n. l., ačkoli má poněkud synkretický charakter a kombinuje jógáčárové nauky s naukami textů o tathágatagarbě. Lankávatára sútra měla vliv na čchanový buddhismus.


Pradžňápáramitové sútry

Některé z Pradžňápáramitových súter jsou považovány za jedny z nejranějších mahájánových súter. Různí západní badatelé obecně zastávají názor, že Aštasáhasriká Pradžňápáramitá sútra je jednou z nejranějších z těchto textů (asi 1. století př. n. l.). Vadžraččhédiká Pradžňápáramitá sútra je také považována za velmi ranou.

Hlavními tématy těchto súter jsou cesta bódhisattvy, šest transcendentních ctností a zejména transcendentní moudrost (pradňápáramitá), nejdůležitější z nich. Bódhisattva "mahásattva" (velká bytost) je bytost, která se cvičí k plnému buddhovství ve prospěch všech. "Transcendentní moudrost" (též: "dokonalost moudrosti") mezitím znamená schopnost vidět skutečnost takovou, jaká skutečně je, hluboké a osvobozující duchovní poznání, které je zdrojem všech ctností. Pradňápáramitá je tedy "stav vědomí, který chápe prázdnotu (šúnjatá), nepřítomnost 'já' či vnitřní přirozenosti i v dharmě." Jelikož všechny jevy (dokonce i nirvána) postrádají jakoukoli podstatu, neměnné jádro či nezávislost, jsou pouhými pojmovými konstrukcemi a jako takové jsou jako magické iluze (májá).

Mnohé z těchto súter jsou známé podle počtu řádků neboli šlók, které obsahují, například PP Sútru Paňčavimšatisáhasriká (25 000 řádků), Aštadašasáhasriká (18 000 řádků), Šatasáhasriká (100 000 řádků) atd.


Esoterické sútry a dháraní

Esoterické sútry tvoří důležitou kategorii děl, která se týkají magických a esoterických buddhistických praktik. Mnohé z nich jsou často věnovány konkrétní mantře nebo dháraní, nebo prostě obsahují pasáže, které učí tato magická kouzla nebo zpěvy. Jedna z nich, Atanatíja sútra, je také zařazena do oddílu mikkjó (esoterické) standardního moderního souborného vydání čínsko-japonské buddhistické literatury.

Mezi známé esoterické sútry neboli dháraní patří např.:

  • Ušníša Vidžaja dhárání sútra
  • Nílakantha Dháraní
  • Čundí dháraní sútra
  • Dháraní Sútra Srdce Avalókitéšvary s jedenácti tvářemi
  • Mahápratisará-mahávidjárádžňí
  • Šúrágama sútra, která učí "Sitátapatra Ušníša Dháraní"
  • Kárandavjúha sútra, známá tím, že učí slavnou mantru Avalókitéšvary "Óm mani padme húm".
  • Sútra pečetní truhly s relikvií celého těla pečeť Dháraní
  • Dháraní znovuzrození v Čisté zemi 

Některé texty Pradžňápáramity obsahují také tantrické a esoterické prvky, jako jsou mantry. Přinejmenším některá vydání tibetského kánonu zahrnují Sútru srdce do tantrického oddílu.


Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky