Praxe pohroužení do sféry ani vnímání ani nevnímání

Dále (aby meditující opustil sféru nicoty) měl by uvažovat:" Všechny základy myšlení[1] spojené s vnímáním jsou hrubé a špatné. Jsou jako nemoc, vřed, nádor, šíp (pronikající tělem) a základna mysli bez vnímání je místem nevědomosti. Nyní je nejlepším, vznešeným[2] a uspokojujícím sídlem to, co se nazývá sféra ani vnímání, ani nevnímání".

Po této kontemplaci meditující opustí mentální základnu vnímání nicoty a vstoupí do sféry ani vnímání, ani nevnímání.

Otázka: Existuje v této sféře vnímání, nebo nikoli?

Odpověď: Vnímání v ní existuje.

Otázka: Pokud je zde vnímání, proč se vnímáním nazývá pouze sedm nižších stupňů soustředění?

Odpověď: V této mysli se základní vnímání stává velmi jemným a nezřetelným. Nelze ji nazvat vnímáním, protože ji nelze použít jako vnímání[3]. Mysl meditujícího prožívá tuto sféru jako ani vnímání, ani nevnímání, a proto ji Buddha vysvětluje podle jejího původního označení jako sféru ani vnímání, ani nevnímání. Meditující s omezenou rozlišovací schopností si neuvědomuje, že v ní existují čtyři nehmotné agregáty, a proto ji považuje za klidný a bezpečný příbytek v nirváně, což vyvolává domýšlivost. [Takový meditující], který v této sféře strávil 80000 eonů, je stále odsouzen k pádu do některého ze [šesti] stavů existence. I když jsou čtyři agregáty (ve sféře ani vnímání, ani vnímání) nesmírně jemné, přesto si je člověk s bystrými schopnostmi dokáže uvědomit. Poté, co pochopil, že existují, se od nich oprostí, když rozjímá: "Tyto [agregáty v této sféře vnímání] jsou také složené a stvořené jevy. Vznikají v důsledku příčin a podmínek a jako takové jsou iluzorní, klamné a nejsou skutečné. Jsou jako nemoc, jako vřed, jako nádor, jako šíp (pronikající tělem). Jsou nestálé, strastné, prázdné a zbavené jáství. Kromě toho jsou příčinami a podmínkami budoucí existence, proto by měly být opuštěny. Abychom [pochopili] jejich neduhy, musíme se naučit čtyři ušlechtilé pravdy.

Otázka: Proč se nezmiňuje studium čtyř ušlechtilých pravd, když se opouštějí ostatní [nižší] mentální základy?

Odpověď: Dříve se [v sedmi nižších mentálních základech] o čtyřech ušlechtilých pravdách učilo stručně, nikoliv obšírně, když se vysvětlovalo, že [agregáty] jsou jako nemoc, vřed, nádor, šíp, nestálé, strastné, prázdné a zbavené já. Kromě toho ve zbývajících mentálních základech nejsou [agregáty] skryté, není obtížné je [zakoušet], takže světský člověk [praktikující] stezku s přílivem a odlivem zákalů může poznat i jejich nedostatky. Avšak zde, na samém vrcholu světského [vnímání], je [poznání] nedostatků [agregátů existence] schopen získat pouze ušlechtilý člověk studující stezku bez přílivu a odlivu zákalů. Lze jej přirovnat k ptáku, který má nohy svázané provazem. Zpočátku se takový pták může pohybovat až na konec provazu, teprve když je provaz přetržen, může navždy odletět. Světský člověk je také takový, i když může vidět nedostatky ve všech zbývajících sedmi mentálních základech, král Mára by to nepovažoval za znepokojující. Pokud však člověk [vidí] nedostatky [agregátů existence] na vrcholu existence, krále Máru to velmi znepokojí, jako kdyby pták přetrhl provaz a odletěl. Proto se čtyři ušlechtilé pravdy neučí, když člověk opustí ostatní zbývající mentální základy. Vrchol bytí je hlavní bránou ven ze tří říší vesmíru. Ten, kdo chce vyjít těmito hlavními dveřmi, musí studovat čtyři ušlechtilé pravdy.

[1] Samdžňábhúmi.

[2] Srovnej V.M. tr. 366.

[3] Srovnej V.M. tr. 368.