Praxe čtyř základů nadpřirozených sil

Když praktikující dosáhne čtyř dhján a čtyř soustředění na beztvaré objekty, jeho mysl se stane poddajnou. Usiluje-li o pět [světských] nadpřirozených sil, může jich snadno dosáhnout na základě čtvrté dhjány. I když jich lze dosáhnout i na základě první, druhé a třetí dhjány[1], pokud je člověk hledá tam, je jejich dosažení velmi obtížné a nestálé. Proč tomu tak je? Je to proto, že soustředění v první dhjáně je narušováno aplikovaným a trvalým myšlením. Druhá dhjána má [příliš] mnoho radosti a třetí dhjána má [příliš] mnoho štěstí. Tyto [tři jevy] odporují soustředění. Všechny čtyři základy nadpřirozených sil se vyznačují soustředěním. Meditující by je měl praktikovat na základě čtvrté dhjány, protože pouze čtvrtá dhjána je prosta potěšení, bolesti, starostí a radosti a nádechu a výdechu. Je to příjemný, klidný a stabilní stav (domov) ušlechtilých. To znamená, že čtyři základy nadpřirozených sil mají úspěch díky soustředění[2] založenému na zanícení[3] a odhodlaném úsilí[4], soustředění založenému na energii a odhodlaném úsilí, soustředění založenému na [čistotě] mysli a soustředění založenému na zkoumání a odhodlaném úsilí. Ten, kdo setrvává v závislosti na těchto čtyřech základech nadpřirozených sil, může dosáhnout čehokoli, [co si přeje].[5]

Otázka: Jak lze dosáhnout na základě nadpřirozené síly, která má koncentraci díky zanícení a odhodlanému úsilí?

Odpověď: Zanícení se nazývá vášnivá touha po hledané věci. Soustředění se nazývá jednobodovost bez kolísání mysli. Odhodlaným úsilím se nazývají [mentální faktory] napomáhající dosažení zanícení a soustředění, jako jsou víra, bdělost, důmyslná moudrost, radost, štěstí atd. Je-li zanícení významným faktorem při dosahování soustředění, nazývá se toto soustředění založené na zanícení. Totéž platí pro soustředění založené na energii, čistotě mysli a zkoumání. Když meditující rozjímá nad zanícením a nedovolí, aby ho byl nadbytek nebo nedostatek, aby bylo příliš shromážděno uvnitř nebo rozptýleno vně, stává se poddajným, vyrovnaným, harmonickým a vytrvalým stejně jako struna citery, která není ani příliš volná, ani příliš napjatá. Člověk může hrát jakoukoli melodii, jakou si přeje. Stejným způsobem je třeba chápat i energii, čistotu mysli a zkoumání.

Pokud se meditující naučí létat, touha po létání se nazývá zanícením. Shromáždění všech rozptýlených myšlenek k uskutečnění tohoto činu se nazývá energie. Schopnost mysli pozvednout své tělo tím, že opustí tělesnou a duševní hrubost spolu s leností, letargií a vzrušením. Když se mysl stane lehkou a činorodou, může díky své lehkosti pozvednout tělo, tomu se říká [čistá] mysl. Uvažování o tom, kolik zanícení, energie a mentálního soustředění je třeba, aby bylo možné nechat tělo pozvednout, aniž by se narušila chuť [rovnováhy] mezi vnitřními a vnějšími hmotnými jevy, tomu se říká zkoumání. Na základě čtyř základů nadpřirozených sil lze zdokonalit všechny ctnosti, nejen pět nadpřirozených sil.[6]

[1] Viz například Patisambhidámagga, Iddhikatha, Pali Text Society 1979, 205.

[2] samádhi

[3] Dalo by se také přeložit jako horlivost, nadšení nebo entuziasmus.

[4] samjakpradhána

[5] Tamtéž nebo V.M. tr., 422-3.

[6] Viz S. N. Iddhipadasa.yutta, tr. Bodhi, 1718.