Dígha-nikája

Dígha-nikája ("Sbírka dlouhých rozprav") je soubor buddhistických textů, první z pěti nikájí (sbírek) tvořících Sutta-pitaku, která je jedním ze "tří košů" Tipitaky théravádové buddhistické školy (také nazývaná jako pálijský kánon). Tento soubor, jako už jeho název napovídá, se skládá z obsahově velkých (dlouhých) Buddhových rozprav (sutt). Zahrnuje jedny z nejznámějších a nejpopulárnějších sutt jako je např. Mahá-parinibbána sutta (DN 16), která popisuje poslední Buddhovy dny a jeho smrt, Sigálóváda sutta (DN 31), v níž Buddha vysvětluje morální pravidla a praxi laických stoupenců buddhismu, Samaňňaphala sutta (DN 2), v níž obšírně vysvětluje jednotlivé výhody mnišského života, Brahmadžála sutta (DN 1), ve které popisuje a srovnává svůj přístup s ostatními filozofickými směry tehdejší Indie, a Potthapáda sutta (DN 9), která popisuje praxi a výhody meditace klidu (samathá).

Dígha-nikája se skládá z 34 rozprav, které jsou rozčleněny do tří částí (Sílakkhandha-vagga, Mahá-vagga a Pátika-vagga):

Sílakkhandha-vagga (Skupina ctnosti):

1. Brahmadžála sutta (Všepokrývající síť) - Zatímco ostatní mohou Buddhu chválit nebo kritizovat, zaměřují se spíše na nepodstatné detaily. Buddha předkládá rozbor 62 druhů nesprávných názorů, jejichž prostřednictvím se člověk odpoutá od nesmyslných spekulací. Překlad do češtiny: ZDE
2. Sámaňňaphala sutta - Čerstvě korunovaný král Adžatasattu je znepokojen násilným způsobem, jakým koruny dosáhl. Navštíví Buddhu, aby nalezl klid mysli, a ptá se ho na výhody duchovní praxe. Jedná se o jeden z největších literárních a duchovních textů raného buddhismu.
3. Ambattha sutta - Mladý bráhmanský student napadne Buddhovu rodinu, ale je usměrněn na své místo.
4. Sónadanda sutta - Uznávaný bráhman navštěvuje Buddhu navzdory výhradám ostatních bráhmanů. Diskutují o pravém významu pojmu bráhman a Buddha ho obratně přitáhne ke svému názoru.
5. Kútadanta sutta. - Jeden bráhman chce vykonat velkou oběť a žádá Buddhu o radu. Buddha vypráví legendu z minulosti, v níž je král přesvědčen, aby se vzdal násilné oběti a místo toho věnoval své prostředky na podporu potřebných občanů své říše. Avšak i taková prospěšná a nenásilná oběť bledne ve srovnání s duchovní obětí spočívající ve vzdání se připoutanosti.
6. Maháli sutta - Buddha vysvětluje různým laikům, jak výsledky meditace závisí na způsobu jejich rozvoje.
7. Džálija sutta - Tato řeč je většinou citována Buddhou v předchozích.
8. Kassapasíhanáda sutta nebo Mahá Sihanáda sutta nebo Sihanáda sutta - Buddha je vyzván nahým asketou k diskuzi o duchovních asketikách. Poukazuje na to, že je docela dobře možné vykonávat nejrůznější asketické praktiky, aniž by člověk měl vnitřní čistotu mysli.
9. Potthapáda sutta - Buddha diskutuje s poutníkem o povaze vnímání a o tom, jak se vyvíjí v hlubších stavech meditace. Žádný z nich by však neměl být ztotožňován s já nebo duší.
10. Subha sutta - Krátce po Buddhově smrti je ctihodný Ánanda vyzván, aby vysvětlil základní učení.
11. Kévaddha sutta nebo Kévatta sutta - Buddha odmítá dělat zázraky a vysvětluje, že to není správný způsob, jak vzbudit víru. Dále vypráví příběh o mnichovi, kterého zavádějící hledání odpovědí dovedlo až k Brahmovi.
12. Lóhičča sutta - Bráhman propadl myšlence, že nemá smysl snažit se poskytovat duchovní pomoc druhým. Buddha za ním přijde a přesvědčí ho o skutečném přínosu duchovního učení.
13. Tévidždža sutta - Řada bráhmanů diskutuje o pravé cestě k Brahmovi. Buddha zpochybňuje nároky na autoritu založené na védách a trvá na tom, že k pravdě může vést pouze osobní zkušenost.

Mahá-vagga (Velká skupina):

14. Mahá Padána sutta - "Velká rozprava o zanechaných stopách". Buddha v ní popisuje životy svých předchůdců - buddhů Vipassí, Sikhí, Vessabhú, Kakusandhy, Konágamany a Kassapy. Podrobně popisuje život buddhy Vipassí.
15. Mahá Nidána sutta (Velká rozprava o zdroji) - Buddha odmítá tvrzení ctihodného Ánandy, že lze snadno pochopit závislé vznikání, a předkládá složitou a náročnou analýzu, v níž odhaluje skryté nuance a důsledky tohoto ústředního učení. Překlad do češtiny: ZDE
16. Mahá Parinibbána sutta (Velká rozprava o Mistrově úplném odpoutání) - Toto rozsáhlé vyprávění, nejdelší ze všech promluv, popisuje události kolem Buddhovy smrti. Je plná živých a dojemných detailů a je ideálním vstupním bodem k poznání Buddhy jako osoby a k pochopení toho, jak se buddhistická komunita vyrovnávala s jeho odchodem. Překlad do češtiny: ZDE
17. Mahá Sudassana sutta - Rozvinutý příběh o minulém životě Buddhy jako legendárního krále, který se všeho zřekl, aby se mohl věnovat meditaci.
18. Džanavasabha sutta - Od vyprávění o osudech žáků, kteří nedávno zemřeli, se scéna přesouvá k diskusi o Dhammě držené bohy.
19. Mahá Góvinda sutta - Nižší božstvo informuje Buddhu o rozhovorech a záležitostech bohů.
20. Mahá Samaja sutta - Když se božstva ze všech sfér shromáždí, aby Buddhovi vzdala hold, přednese řadu veršů, v nichž je popisuje. Tyto verše, které se běžně zpívají v théravádských zemích, podávají jeden z nejpodrobnějších popisů božstev uctívaných v Buddhově době.
21. Sakkapaňha sutta - Poté, co Buddha vyslechne milostnou píseň od boha hudby, vede se Sakkou hlubokou diskusi o podmíněném původu připoutanosti a utrpení.
22. Mahá Satipatthána sutta (Velká rozprava o ustavení uvědomění) - Buddha podrobně popisuje sedmý faktor ušlechtilé osmidílné stezky, meditaci bdělosti. Tato rozprava je v podstatě totožná s MN 10, navíc je doplněna o rozšířenou část o čtyřech ušlechtilých pravdách, která je odvozena z MN 141. Překlad do češtiny: ZDE.
23. Pájási sutta nebo Pájási Radžaňňa sutta - Jedná se o dlouhou a zábavnou debatu mezi mnichem a skeptikem, který se snažil složitě a bizarně dokázat, že posmrtný život neexistuje. Rozprava obsahuje pestrou řadu přirovnání a příkladů.

Pátika-vagga (Pátika skupina):

24. Pátika sutta nebo Páthika sutta - "Pojednání o [asketovi] Pátika[puttovi]". Buddhova rozprava o projevech nadpřirozených sil adresovaná mendikantovi Bhaggavagottovi. Buddha vypráví, jak jeho bývalý žák Sunakkhatta ztratil víru v Buddhu, protože ten odmítl předvádět magické síly nebo spekulovat o takových otázkách, jako je vznik vesmíru, jak to měli ve zvyku jiní učitelé té doby. Buddha vysvětluje, že takové projevy magie jsou triviální a spekulace o takových otázkách nevedou k osvobození. Vypráví však příběh o tom, jak porazil nahého asketu Pánikaputtu, který Buddhu vyzval k soutěži v konání zázraků, ale když Buddha na výzvu zareagoval, nedokázal se Pánikaputta zvednout ze svého místa.

25. Udumbarikásíhanáda sutta nebo Udumbarika sutta - "Rozprava o lvím řevu v parku Udumbarika". Buddha káže asketovi Nigrodhovi a jeho následovníkům v poustevně Udumbariká poblíž Rádžagrhy. Buddha Nigrodhovi vysvětluje relativní zásluhy asketických praktik a nadřazenost jeho vlastní cesty, která může vést k osvobození během sedmi dnů. Nigrodha a jeho následovníci, poblouzněni Márovými podvody, zůstávají skeptičtí a Buddhovo poselství nevnímají.

26. Čakkavattisíhanáda sutta nebo Čakkavatti sutta - "Pojednání o lvím řevu vladaře otáčejícího kolem". Tento spis je známý zejména tím, že je jedinou suttou v pálijském kánonu, která zmiňuje jméno Buddhova nástupce Maitréji. Před shromážděním mnichů ve městě Mátulá v Magadze Buddha vypráví příběh o univerzálním panovníkovi (čakkavattin; sa. čakravartin) jménem Dalhanemi, v němž vysvětluje, že spravedlnost a řád se na světě udržují, dokud králové dodržují své královské povinnosti. Jeho nástupci bohužel postupně na své povinnosti rezignovali, což vedlo k nemorálnosti, svárům a zkrácení délky života z osmdesáti tisíc let na pouhých deset; sutta tak připisuje původ zla ve světě zanedbávání královských povinností. Po dosažení tohoto nadhledu lidé konečně poznají chybnost svého jednání a začnou znovu praktikovat morálku. Dodržování morálky vede ke zlepšení poměrů, až se nakonec objeví univerzální panovník jménem Sankha, který připraví cestu pro příchod budoucího buddhy Maitréji.

27. Aggaňňa sutta - "Pojednání o počátcích" nebo "Kázání o věcech prvotních"; sútra podává buddhistický výklad o vzniku světa a lidské společnosti. Buddha ji přednesl v Sávatthí dvěma ordinovaným, Vásetthovi a Bháradvádžovi, aby je vyvedl z přesvědčení, že kněžská kasta bráhmanů je nadřazena Buddhově kastě kšatrijů. Buddha popisuje čtyřstupňový kastovní systém tradiční indické společnosti jako vedlejší produkt devoluce vnímajících bytostí. Na počátku eonu (kalpy) mají bytosti duchovní těla, která jsou světelná, mohou cestovat vzduchem a živí se radostí. Z chtivosti po smyslovém uspokojení však degenerují ve fyzické bytosti se stále hrubšími sklony: např. čím hrubší je potrava, kterou jedí (nejprve "smetanu" na vodní hladině, pak plazivé rostliny, nakonec rýže), tím hrubší jsou jejich těla, až se bytostem vyvinou pohlavní orgány, začnou souložit a následně si staví obydlí, aby skryly svou prostopášnost. Jak se jejich těla stávají stále hmotnějšími, zkracuje se i jejich délka života. Nastává nemravnost, sváry a násilí, až si lidé nakonec uvědomí, že potřebují vůdce, který je zachrání před anarchií. Zvolí si prvního lidského krále jménem Mahásammata, který byl zároveň prvním kšatrijou. Z rodu kšatrijů odvozeného od tohoto prvního krále se vyvinuly i další tři kasty - bráhman, vaišja a šúdra. Toto vyprávění zpochybňuje hlavní indické přesvědčení, že kasta bráhmanů je vrozeně nadřazená (pochází, jak tvrdí, z úst samotného boha Brahmy), a tvrdí, že skutečným měřítkem lidské nadřazenosti je úsilí o morální a duchovní dokonalost, nikoliv danost v podobě narození.
28. Sampasádanija sutta - "Pojednání o klidné víře"; adresováno Šáriputrovi v Nálandě v Pávárikově mangovém háji. Šáriputra prohlašuje, že nikdy neexistoval a ani nebude existovat nikdo, kdo by se Buddhovi vyrovnal v moudrosti. Na Buddhovu otázku, zda se někdy setkal s nějakým Buddhou z minulosti nebo zda byl schopen nahlédnout do Buddhovy mysli, Šáriputra přiznává, že ani jedno, ani druhé, ale přesto pokračuje v ospravedlňování své víry na základě Buddhových nepřekonatelných vlastností. Buddha Šáriputrovo vysvětlení schvaluje a radí mu, aby je často přednášel ostatním.
29. Pásádika sutta - "Potěšující řeč"; kázáno Ánandovi a Čundovi v háji Vedhaňňa v zemi Sákjů. Ánanda a Čunda vyprávějí Buddhovi o smrti Niganthy Nátaputty, vůdci sekty potulných džinistických mendikantů, a o tom, co následně vzniklo mezi jeho stoupenci. Buddha prohlašuje, že takové spory přirozeně vznikají, když se Dharma neučí dobře. Následně rozvádí různé nesprávné názory a předepisuje čtyři základy bdělosti (satipatthánu) jako prostředek, kterým lze nesprávné názory zmírnit.
30. Lakkhana sutta - "Pojednání o znacích". V Anathápindově parku ve Šrávastí Buddha svým žákům vysvětlil dvaatřicet tělesných znaků velkého člověka (mahápurušalakšana) a vysvětlil, že člověk obdařený těmito znaky má pouze dva možné osudy: stát se panovníkem otáčejícím kolem (čakravartin) nebo buddhou. Buddha poté vypráví o skutcích, které vykonal ve svých předchozích životech a které daly vzniknout každému z jeho dvaatřiceti tělesných znamení.
31. Sigálóváda sutta (Rady Sigálovi) - "Poučení Sigálovi" Buddha tuto řeč přednesl v Rádžagrze Sigálovi, mladému bráhmanskému hospodáři. Podle přání svého zesnulého otce Sigála uctíval šest světových stran: východ, jih, západ, sever, nadir a zenit. Buddha mu vysvětluje, že takto uctívané směry mají ve skutečnosti symbolizovat v tomto pořadí rodiče, učitele, manželku a děti, přátele a společníky, služebnictvo a dělníky a nakonec náboženské žebráky (šramany) a bráhmany. Pravá úcta tedy spočívá v plnění povinností, které člověku přísluší vůči každé z těchto šesti skupin lidí, přičemž tyto povinnosti by měly být postupně opláceny každou skupinou. Například studenti by měli sloužit učitelům tím, že vstávají, aby je pozdravili, čekají na ně, věnují pozornost jejich pokynům, slouží jim a osvojují si to, co je učí; učitelé by zase měli sloužit svým studentům tím, že je důkladně poučí, ujistí se, že porozuměli, upevní jejich základní dovednosti, doporučí je kolegům a poskytnou jim bezpečí. Buddha také nabízí praktické rady, jak se řídit dobře prožitým životem laika, například jak se vyvarovat šesti způsobů mrhání bohatstvím (konkrétně alkoholismu, potulování se po ulicích v nevhodnou dobu, návštěvy poutí a výstav, hazardních her, udržování špatné společnosti, lenosti), z nichž každý má zase šest nebezpečí. Překlad do češtiny: ZDE
32. Átánátija sutta - "Rozprava o ochranném zaklínadle átánátija". Rozpravu přednesl Buddha shromáždění božstev na Supím vrchu v Rádžagrze. Božstva čtyř směrů spolu s družinou menších božstev sdělila Buddhovi, že mezi bohy a lidmi je mnoho nevěřících, kteří by mohli věřícím uškodit. Žádali Buddhu, aby jim dovolil naučit své mnichy átánátija paritta, ochranné zaklínadlo k odvrácení nebezpečí; v dlouhém zaklínadle jsou uvedena jména sedmi starověkých buddhů (Saptatathágata) a ctnosti současného buddhy Gautamy, jemuž vzdávají hold i zlobři (pa. jakkha; sa. jakša). Buddha souhlasil a doporučil, aby se mniši, mnišky, laici a laičky naučili toto zaklínadlo nazpaměť, aby mohli přebývat v pohodlí a bezpečí.
33. Sangíti sutta - "Pojednání o společné recitaci". Přednesl ji Sáriputta (Šáriputra) shromáždění mnichů v Pávě v zemi Malla. Stoupenci vůdce džinistů Džňátiputry se po smrti svého mistra začali hádat. Šáriputra sdělil mnichům v Pávě, že k tomu došlo proto, že Džňátiputra nebyl osvícený, a proto bylo jeho učení chybné a špatně vyučované, ale Buddha byl naopak osvícený a jeho učení bylo dobře vyučované. Šáriputra navrhl, aby shromáždění zpívalo Dharmu jednohlasně jako prostředek k jejímu uchování. Poté shrnul Dharmu do číselných klasifikací od skupin jedniček po skupiny desítek jako pomůcku pro zapamatování.
34. Dasuttara sutta (Vzestupné dekády) - Toto písmo kázal Sáriputta (Šáriputra) v Čampá shromáždění pěti set mnichů. Pro poučení svých posluchačů a proto, aby se snadněji osvobodili a dosáhli nibbány (nirvány), předkládá Sáriputta systematický nástin Dhammy (Dharmy), přičemž používá schéma číselného třídění, které uspořádává nauku do skupin od jednoho faktoru (např, "jediná věc, kterou je třeba rozvíjet", tj. bdělost těla) až po skupiny po deseti (např. deset zdravých způsobů jednání). Překlad do češtiny: ZDE