Praxe druhé dhjány
Pokud meditující dosáhl prvního pohroužení dhjány, měl by se snažit přejít k druhému pohroužení. Pokud je [meditační] cesta sužována nákazou (rakovinou), uvažuje se o působícím a udržovaném myšlení jako o odpudivých (jako o nemocech, vředech, nádorech atd.) ve fázi dhjány souvisejícím s druhým pohroužení. Stejně jako ve sféře vnímání ovládané pěti smysly [káma dhátu] rozptyluje mysl pět tužeb a pět překážek, tak i působící a udržované myšlení rozptyluje a obtěžuje soustředění v prvním stupni dhjány. Je-li cesta meditace prostá nákazy, meditující, aby mohl opustit první pohroužení, použije své čisté (neposkvrněné) první soustředění, aby vyloučil nedostatky.
Otázka: Pokud mohou pouta rušit mysl i v prvním pohroužení, proč jsou ve druhém pohroužení [jako rušivé faktory] uváděny pouze působící a udržované myšlení?
Odpověď: Pouta v prvním pohroužení jsou působící a udržované myšlení. Proč? Jelikož člověk dokáže dovedně používat působící a udržované myšlení (v meditačním objektu prvního pohroužení dhjána), připoutá se k nim. Proto lze působící a udržované myšlení také nazvat pouty. Pro meditujícího, který právě dosáhl prvního pohroužení, neexistuje žádné jiné připoutání. Kromě toho, pokud meditující před dosažením prvního pohroužení neuvažoval o (nebezpečí) velkého vytržení, zničí to jeho soustředění. Protože [působící a udržované myšlení] jsou pro soustředění škodlivé, měly by se proto nejprve opustit. Kromě toho je třeba působící a udržované myšlení opustit, chce-li člověk vstoupit do hlubšího soustředění druhé dhjány. Je to opuštění malého prospěchu za účelem velkého prospěchu. Je to jako vzdát se malého štěstí v říši touhy, abychom dosáhli velkého štěstí [ve vyšších oblastech].
Otázka: Vysvětlil jste pouze, že působící a udržované myšlení musí být opuštěno. Proč nevysvětlujete trápení [v první dhjáně]?
Odpověď: Užité a trvalé myšlení, pokud jde o první dhjánu, znamená dovedné používání působícího a udržovaného myšlení. Připoutanost a další trápení v první dhjáně se také nazývají působící a udržované myšlení. Protože neumělé používání působícího a udržovaného myšlení brání vstupu do druhé dhjány, je výhodné je odstranit. Obratné používání působícího a udržovaného myšlení způsobuje, že meditující mysl přebývá ve štěstí; proto je třeba působícím a udržovaném myšlení v každém případě odstranit. Člověk by měl zkoumat a rozjímat tímto způsobem:
- Vím, že špatné užívání působícího a udržovaného myšlení je skutečným lupičem (hluboké koncentrace). Obratné používání působícího a udržovaného myšlení se jeví jako dobré; je však lupičem, protože mě připravuje o větší užitek. Měl bych se snažit pokročit dále, abych vymýtil obě [dovedné i nedovedné působící a udržované myšlení]. Působící a udržované myšlení jsou dráždivé, jako zvuky obtěžující člověka, který je unavený a přeje si spát. Proto se meditující snaží dosáhnout druhé dhjány jejich odstraněním. Lze je přirovnat k větru a bahnu, které kalí průzračnou vodu do té míry, že není vidět obraz obličeje. Pět smyslových tužeb říše tužeb jsou podobné bahnu, které zakaluje vodu. Působící a udržované myšlení rozrušuje mysl jako vítr, který rozvíří vodní hladinu. Když jsou odstraněny, člověk zakouší vnitřní sebedůvěru a vstupuje do druhé dhjány, která je bez působícího a udržovaného myšlení, s nadšením a potěšením, zrozeném ze soustředění.
Otázka: Jaké jsou vlastnosti druhé dhjány?
Odpověď: Jak vysvětlují písma, když působící a udržované myšlení, bez ohledu na to, zda je prospěšné, nebo[8] nevymezené, neboť tyto myšlenky nepohybují myslí, člověk získává vnitřní sebedůvěru a čistotu. Tuto vnitřní sebedůvěru (druhé dhjány) lze přirovnat ke hvězdám, měsíci a horám odrážejícím se v průzračné tiché vodě bez vln.
Tato sebedůvěra (jistota) a čistota se nazývá ušlechtilé mlčení mudrců. I když třetí a čtvrtá dhjána se rovněž vyznačují utišením působícího a udržovaného myšlení zaniká, nicméně vzhledem k tomu, že příčiny řeči [v podobě působícího a udržovaného myšlení] byly nejprve odstraněny ve druhé dhjáně, nazývá se mlčením. Protože tyto příčiny řeči byly nejprve odstraněny ve druhé dhjáně, nazývá se mlčením. Protože příčiny řeči byly odstraněny získáním druhého pohroužení, nazývá se mlčením zrozeným ze soustředění. Ten, kdo ho dosáhne, dosáhne jemnějšího vytržení a štěstí, které předčí první dhjánu. V první dhjáně vytržení (rapture) a štěstí pramení z odloučení od smyslových tužeb. Zde [ve druhé dhjáně] bude pramenit z [vyššího] soustředění první dhjány.
Otázka: Druhá dhjána také vzniká z odloučení [vivéka] od pout jako u první dhjány, proč se tedy nenazývá vzniklou z odloučení (jako první dhjána)?
Odpověď: I když druhé pohroužení vzniká z odloučení od pout, jeho soustředění je větší, proto se nazývá vzniklé ze soustředění. Kromě toho, když se říká, že (první dhjána) vznikla z odloučení, myslí se tím odloučení od říše touhy. Navíc odloučení od touhy znamená odloučení od říše touhy. Když se říká odloučení v první dhjáně, neznamená to opuštění sféry jemných forem [rúpa dhátu]. Proto se [druhá dhjána] nenazývá zrozená z odloučení. To jsou vlastnosti druhé dhjány.