Příprava na džhánu
Džhány nevznikají z ničeho, ale v závislosti na správných podmínkách. K jejich rozvoji dochází pouze tehdy, jsou-li jim poskytnuty živiny příznivé pro jejich rozvoj. Proto si zájemce o džhány musí před zahájením meditace připravit základy pro svou praxi splněním určitých předběžných požadavků. Nejprve se musí snažit očistit své morální ctnosti, odstranit vnější překážky praxe a svěřit se do péče kvalifikovaného učitele, který mu přidělí vhodný předmět meditace a vysvětlí mu metody jeho rozvíjení. Po jejich osvojení pak musí žák vyhledat vnější kolegiální příbytek a usilovně se snažit o úspěch. V této kapitole se budeme postupně zabývat jednotlivými přípravnými kroky, které je třeba splnit před zahájením rozvíjení džhány.
Morální základ džhány
Žák usilující o džhánu musí nejprve vybudovat pevné základy morální kázně. Morální čistota je pro meditační pokrok nezbytná z několika hluboce psychologických důvodů. Především je nutná k tomu, aby chránila před nebezpečím výčitek svědomí, nepříjemným pocitem viny, který vzniká, když se ignorují nebo vědomě porušují základní morální zásady. Důsledné dodržování ctnostných pravidel chování chrání meditujícího před tímto nebezpečím narušujícím vnitřní klid a přináší radost a štěstí, když meditující rozjímá o čistotě svého jednání (viz A.v,1-7).
Druhý důvod, proč je pro meditaci nutný morální základ, vyplývá z pochopení účelu soustředění. Cílem soustředění v buddhistické disciplíně je poskytnout základ pro moudrost tím, že se mysl očistí od rozptylujícího vlivu nečistot. Aby však mohla cvičení koncentrace účinně bojovat proti nečistotám, je třeba nejprve kontrolovat jejich hrubší projevy prostřednictvím tělesného a slovního jednání. Protože morální přestupky jsou vždy motivovány nečistotami - chamtivostí, nenávistí a klamem -, když člověk jedná v rozporu s morálními přikázáními, podněcuje a posiluje tytéž mentální faktory, které má jeho meditační cvičení odstranit. Tím se dostává do křížové palby neslučitelných cílů, která činí jeho pokusy o duševní očistu neúčinnými. Jediný způsob, jak se může vyhnout zmaření své snahy očistit mysl od jemnějších poskvrn, je zabránit tomu, aby nevhodné vnitřní podněty propukly v hrubší podobě nevhodných tělesných a slovních skutků. Teprve když získá kontrolu nad vnějšími projevy nečistot, může se obrátit k jejich vnitřnímu řešení v podobě mentálních utkvělých myšlenek, které se objevují v procesu meditace.
Mravní kázeň spočívá v negativním smyslu ve zdržení se nemravného jednání těla a řeči a v pozitivním smyslu v dodržování etických zásad, které podporují vnitřní pokoj a harmonii ve vztazích s ostatními. Základním kodexem mravní kázně, který Buddha učil pro vedení svých laických následovníků, je pět přikázání: zdržovat se od zbavování života, krádeží, sexuálních přestupků, falešných řečí a opojných drog a nápojů. Tyto zásady jsou závazné jako minimální etické povinnosti pro všechny praktikující buddhistické cesty a v jejich mezích lze dosáhnout značného pokroku v meditaci. Avšak ti, kdo usilují o dosažení vyšších stupňů džhány a o pokračování na cestě až ke stupňům osvobození, jsou vybízeni, aby si osvojili úplnější morální kázeň týkající se života v odříkání. Raný buddhismus jednoznačně zdůrazňuje omezení domácího života pro následování stezky v její plnosti a dokonalosti. Texty znovu a znovu říkají, že život v domácnosti je omezující, je to "cesta zašpiněná vášněmi", zatímco život bez domova je jako otevřený prostor. A tak žák, který je plně odhodlán učinit rychlý pokrok směrem k nibbáně, si, jakmile to vnější podmínky dovolí, "oholí vlasy a vousy, oblékne žluté roucho a odejde z domácího života do bezdomoví" (M.i,179).
Mravní výchova mnichů bhikkhuů je uspořádána do systému nazývaného čtyřnásobná očista mravů (čátu-párisuddhi-síla)[1]. První složku tohoto systému, jeho páteř, tvoří mravní zdrženlivost podle Patimokkha, kodexu 227 výchovných přikázání, který Buddha vyhlásil, aby upravil chování sanghy neboli mnišského řádu. Každé z těchto pravidel má určitým způsobem usnadnit kontrolu nad nečistotami a navodit způsob života vyznačující se neškodností, spokojeností a prostotou. Druhým aspektem mnišské mravní kázně je omezování smyslů, díky němuž mnich bedlivě střeží svou mysl při smyslových kontaktech, aby nevzbuzoval touhu po příjemných předmětech a odpor k těm odpudivým. Za třetí, mnich má žít z očištěného živobytí a obstarávat si základní potřeby, jako je roucho, jídlo, ubytování a léky, způsobem odpovídajícím jeho povolání. Čtvrtým faktorem mravní výchovy je správné používání nutných předmětů, což znamená, že mnich by měl přemýšlet o tom, k jakým účelům je používá, a měl by je používat pouze k udržení svého zdraví a pohodlí, nikoli k přepychu a požitkům.
Po vytvoření základů očištěné morálky se aspirantovi meditace doporučuje, aby se zbavil všech vnějších překážek (palibódha), které by mohly bránit jeho úsilí vést kontemplativní život. Těchto překážek je deset: obydlí, které se stává překážkou pro ty, kdo dovolí, aby se jejich mysl zabývala jeho údržbou nebo jeho příslušenstvím; rodina příbuzných nebo příznivců, s nimiž se aspirant může citově vázat způsobem, který mu brání v pokroku; zisky, které mohou mnicha svazovat závazky vůči těm, kdo je nabízejí; třída studentů, které je třeba vyučovat; stavební práce, které vyžadují čas a pozornost; cestování; příbuzní, to znamená rodiče, učitelé, žáci nebo blízcí přátelé; nemoc; studium písem; a nadpřirozené schopnosti, které jsou překážkou vhledu (Vism. 90-97 ; PP. 91-98).
Dobrý přítel a předmět meditace
Cesta praxe vedoucí k džhánám je náročná, zahrnuje přesné techniky a je třeba obratnosti při zvládání nástrah, které na této cestě číhají. Znalosti o tom, jak dosáhnout džhán, se předávaly prostřednictvím řady učitelů sahajících až do doby samotného Buddhy. Budoucímu meditujícímu se doporučuje, aby využil živého dědictví nashromážděných znalostí a zkušeností a svěřil se do péče kvalifikovaného učitele, označovaného jako "dobrý přítel" (kaljána-mitta), který poskytuje vedení a moudré rady zakořeněné ve vlastní praxi a zkušenostech. Učitel buď na základě schopnosti proniknout do mysli druhých, nebo osobním pozorováním či dotazováním určí temperament svého nového žáka a poté pro něj vybere meditační téma odpovídající jeho temperamentu.
Různé meditační předměty, které Buddha předepsal pro rozvoj klidu, byly v komentářích shromážděny do souboru zvaného čtyřicet kammatthán. Toto slovo znamená doslova místo práce a vztahuje se k předmětu meditace jako k místu, kde meditující vykonává meditační práci. Čtyřicet předmětů meditace je rozděleno do sedmi kategorií, které jsou ve Visuddhi-magga vyjmenovány takto: deset kasin, deset druhů nečistoty, deset vzpomínek, čtyři božská přebývání, čtyři nehmotné stavy, jedno vnímání a jedno vymezování[2].
Kasina je pomůcka představující určitou kvalitu, která se používá jako opora při soustředění. Mezi deset kasin patří kasiny země, vody, ohně a vzduchu, čtyři barevné kasina - modrá, žlutá, červená a bílá, světelná kasina a kasina omezeného prostoru. Kasina může být buď přirozeně se vyskytující forma zvoleného prvku nebo barvy, nebo uměle vyrobená pomůcka, například kotouč, který může meditující používat podle svého uvážení ve svém meditačním prostoru.
Deset druhů nečistot je deset stadií rozkladu mrtvoly: nafouklá, oživlá, hnijící, rozřezaná, ohlodaná, roztroušená, rozsekaná a rozmetaná, krvácející, prolezlá červy a kostra. Hlavním cílem těchto meditací je omezit smyslovou (smyslnou) žádostivost tím, že získáme jasné vnímání odpudivosti těla.
Deset rozpomenutí je rozpomenutí na Buddhu, Dhammu, Sanghu, morálku, štědrost a božstva, rozjímání o smrti, rozjímání o těle, rozjímání o dýchání a rozjímání o míru. První tři jsou zbožnými rozjímáními o vznešených vlastnostech "tří klenotů", hlavních objektů buddhistické úcty. Druhé tři jsou úvahy o dvou kardinálních buddhistických ctnostech a o božstvech obývajících nebeské světy, určené především těm, kdo stále ještě usilují o vyšší znovuzrození. Uvědomění si smrti je rozjímáním o nevyhnutelnosti smrti, která je stálým podnětem k duchovnímu úsilí. Bdělost nad tělem zahrnuje mentální rozčlenění těla na dvaatřicet částí, které se provádí s cílem vnímat jeho nepřitažlivost. Bdělá pozornost (všímavost) dýchání je uvědomování si vdechového a výdechového pohybu dechu, což je snad nejzákladnější ze všech buddhistických meditačních předmětů. A rozjímání o klidu je rozjímáním o kvalitách nibbány.
Čtyři božská přebývání (brahmavihára) spočívají v rozvoji bezmezné láskyplnosti, soucitu, soucitné radosti a vyrovnanosti. Tyto meditace se také nazývají "nezměrné" (appamaňňá), protože je třeba je rozvíjet vůči všem vnímajícím bytostem bez výhrad a exkluzivity.
Čtyři nehmotné stavy jsou základnou neomezeného prostoru, základnou neomezeného vědomí, základnou nicoty a základnou ani-vnímání-ani-nevnímání. To jsou objekty vedoucí k odpovídajícím meditačním dosažením, nehmotným džhánám.
Jediným vnímáním je vnímání odpudivosti jídla. Jediné vymezování je vymezování čtyř živlů, tj. rozbor fyzického těla na živlové mody pevnosti, tekutosti, tepla a oscilace.
Čtyřicet meditačních témat je v komentářích pojednáno ze dvou důležitých hledisek - jednak z hlediska jejich schopnosti navodit různé úrovně koncentrace, jednak z hlediska jejich vhodnosti pro různé temperamenty.
Ne všechny meditační předměty jsou stejně účinné při navozování hlubších úrovní koncentrace. Nejprve se rozlišují podle toho, zda jsou schopny vyvolat pouze přístupovou koncentraci, nebo plné pohroužení; ty, které jsou schopny vyvolat pohroužení, se pak dále rozlišují podle schopnosti vyvolat různé úrovně džhány.
Ze čtyřiceti předmětů jich deset může vést pouze k přístupovému soustředění: osm připomínek - tj. všechny kromě všímavosti těla a všímavosti dýchání - plus vnímání odpudivosti v jídle a definování čtyř prvků. Ty, protože se zabývají různými kvalitami a zahrnují aktivní uplatňování diskurzivního myšlení, nemohou vést mimo přístup (přístupové soustředění). Všech ostatních třicet předmětů může vést k pohroužení.
Deset kasin a uvědomování si dechu mohou díky své jednoduchosti a oproštěnosti od myšlenkových konstrukcí vést ke všem čtyřem džhánám. Deset druhů nečistot a všímavost těla vedou pouze k první džháně, protože jsou omezené, protože mysl se jich může držet pouze pomocí aplikovaného myšlení (vitakka), které ve druhé a vyšších džhánách chybí. První tři božská přebývání mohou vyvolat tři nižší džhány, ale ne čtvrtou, protože vznikají ve spojení s příjemným pocitem, zatímco božské přebývání v klidu se objevuje až na úrovni čtvrté džhány, kde získává navrch neutrální pocit. Čtyři nehmotné stavy vedou k příslušným nehmotným džhánám, které odpovídají jejich označením.
Čtyřicet předmětů je také rozlišeno podle vhodnosti pro různé typy charakterů. Rozeznává se šest hlavních charakterových typů - chamtivý, nenávistný, pomýlený, věrný, inteligentní a spekulativní - přičemž tato příliš zjednodušená typologie je brána pouze jako pragmatické vodítko, které v praxi připouští různé odstíny a kombinace. Deset druhů nečistot a uvědomování si těla, které mají zjevně tlumit smyslové touhy, je vhodné pro ty, kdo mají chamtivou povahu. Osm předmětů - čtyři božská přebývání a čtyři barevné kasiny - jsou vhodné pro nenávistný temperament. Uvědomování si dýchání je vhodné pro ty, kdo mají bludný a spekulativní temperament. Prvních šest připomínek je vhodných pro věřící povahy. Čtyři předměty - bdělost nad smrtí, připomínání míru, rozlišení čtyř živlů a vnímání odpudivosti v živlech - jsou obzvláště účinné pro ty, kdo mají inteligentní povahu. Zbývajících šest kasin a nehmotné stavy jsou vhodné pro všechny druhy povah. Kasina by však měly být omezené co do velikosti pro toho, kdo má spekulativní povahu, a co do velikosti pro toho, kdo má poblouzněnou povahu.
Ihned po tomto rozdělení Buddhaghósa dodává výhradu, aby zabránil nedorozumění. Uvádí, že toto rozdělení podle povahy je provedeno na základě přímého protikladu a úplné vhodnosti, ale ve skutečnosti není žádná užitečná forma meditace, která by nepotlačovala nečistoty a neposilovala ctnostné duševní faktory. Tak lze jednotlivému meditujícímu doporučit, aby meditoval o nečistotě, aby opustil žádostivost, o laskavosti, aby opustil nenávist, o dýchání, aby přerušil diskurzivní myšlení, a o pomíjivosti, aby odstranil domýšlivost "já jsem" (A.iv,358).
Výběr vhodného obydlí
Učitel přidělí žákovi meditační téma odpovídající jeho povaze a vysvětlí mu metody jeho rozvíjení. Může učit žáka postupně, který bude pobývat v jeho těsné blízkosti, nebo podrobně, který půjde praktikovat jinam. Pokud žák nehodlá zůstat se svým učitelem, musí dbát na výběr vhodného místa pro meditaci. Texty zmiňují osmnáct druhů klášterů nepříznivých pro rozvoj džhány: velký klášter, nový klášter, zchátralý klášter, klášter poblíž silnice, klášter s rybníkem, listím, květinami nebo ovocem, klášter vyhledávaný mnoha lidmi, klášter ve městech, mezi lesy nebo na polích, kde se lidé hádají, v přístavu, v pohraničí, na hranici, strašidelné místo a klášter bez přístupu duchovního učitele (Vism. 118-121; PP.122-125).
O faktorech, které činí obydlí příznivým pro meditaci, se zmiňuje sám Buddha. Nemělo by být příliš daleko od vesnice, na kterou se lze spolehnout jako na almužnu, ani příliš blízko ní, mělo by mít volnou cestu, mělo by být klidné a odlehlé, nemělo by v něm být drsné počasí, škodlivý hmyz a zvířata, člověk by měl mít možnost obstarat si při pobytu v něm své tělesné potřeby a obydlí by mělo poskytovat snadný přístup k učeným starším a duchovním přátelům, s nimiž se lze poradit, když se při meditaci vyskytnou problémy (A.v, 15). Mezi typy obydlí, která Buddha v suttách nejčastěji doporučuje jako příznivá pro džhány, patří odlehlý příbytek v lese, u paty stromu, na hoře, v rozsedlině, v jeskyni, na hřbitově, na zalesněné rovině, pod širým nebem nebo na hromadě slámy (M.i, 181 ). Poté, co si žák najde vhodný příbytek a usadí se v něm, měl by svědomitě dodržovat pravidla kázně. Měl by se spokojit s prostými potřebami, ovládat své smysly, být pozorný a prozíravý ve všech činnostech a pilně se věnovat meditaci, jak byl poučen. V tomto bodě se setkává s první velkou výzvou svého kontemplativního života, s bojem s pěti překážkami.
[1] Úplný popis čtyřnásobného očištění morálky najdete ve Visuddhi-magga (dále Vism.) v 1. kapitole.
[2] Následující diskuse vychází z Vism. 110-115; PP.112-118.