Džhána a ušlechtilí žáci

Jak jsme viděli, všechny ušlechtilé osoby získávají nadsvětskou džhánu spolu s dosažením ušlechtilých stezek a plodů. Ušlechtilé osoby na každém ze čtyř stupňů osvobození mají navíc přístup k nadsvětské džháně svých příslušných dosažení plodů, od dosažení plodů vstupu do proudu až po dosažení plodů arhatství. Zůstává však otázkou, do jaké míry se těší také z vlastnictví světské džhány. Abychom zjistili odpověď na tuto otázku, nahlédneme do rané typologie sedmi typů ušlechtilých žáků, která poskytuje více psychologicky zaměřený způsob klasifikace osmi ušlechtilých jedinců. Pohled na vysvětlení těchto sedmi typů nám umožní vidět rozsah džhánového dosažení, kterého ušlechtilí žáci dosahují. Na tomto základě přistoupíme k posouzení místa světské džhány v raně buddhistickém obrazu arahata, dokonalého jedince.


Sedm typů učedníků

Sedmičlenná typologie se původně nachází v Kítágiri suttě z Madždžhima nikáji (M.i,477-79) a je přeformulována v Puggalapaňňatti z Abhidhamma pitaky. Tato typologie rozděluje ušlechtilé osoby na stezkách a plodech do sedmi typů: [1] oddané víře, [2] osvobozené vírou, [3] tělem, [4] osvobozené oběma způsoby, [5] oddané pravdě, [6] dosahující pochopením a [7] osvobozené moudrostí[1]. Těchto sedm typů lze rozdělit do tří obecných skupin, z nichž každá je vymezena převahou určité duchovní schopnosti. První dva typy se řídí převahou víry, prostřední dva převahou soustředění a poslední tři převahou moudrosti. K tomuto dělení však bude třeba v průběhu práce uvést určité výhrady.


1. Oddaný víře

Oddaný víře je v suttě vysvětlen takto:

Zde, mniši, některý člověk nedosáhl svým vlastním (mentálním) tělem oněch pokojných nehmotných osvobození přesahujících hmotnou podobu, ani poté, co prohlédl s moudrostí, nebyly zničeny jeho zákaly[2]. Má však určitý stupeň víry v Tathágatu, určitý stupeň oddanosti k němu a má tyto vlastnosti - schopnosti víry, energie, bdělosti, soustředění a moudrosti. Takovému člověku se, mniši, říká oddaný víře. [M.i,479]

Puggalapaňňatti (str. 182) definuje oddaného víře z jiného úhlu pohledu jako žáka praktikujícího pro ovoce vstupu do proudu, u něhož převládá schopnost víry a který rozvíjí ušlechtilou cestu vedenou vírou. Dodává, že když se utvrdí v ovoci, stává se člověkem osvobozeným vírou. Ačkoli sutta vylučuje "pokojná nehmotná dosažení", tj. čtyři nehmotné džhány, z výbavy oddaného víře, neznamená to nic, pokud jde o dosažení čtyř nižších světských džhán. Zdá se, že oddaný víře může před dosažením stezky dosáhnout kterékoli ze čtyř jemnohmotných džhán a může být také člověkem se suchým vhledem zbaveným světské džhány.


2. Ten, kdo je osvobozen vírou

Osvobozený vírou je přísně a doslova definován jako ušlechtilý žák na šesti mezistupních, od plodu vstupu do proudu až po cestu arhatství, který postrádá nehmotné džhány a má převahu schopnosti víry.

Buddha vysvětluje, kdo je osvobozen vírou, takto:

Zde, mniši, některý člověk nedosáhl svým vlastním (mentálním) tělem oněch pokojných nehmotných osvobození přesahujících hmotnou podobu, ale když prohlédl s moudrostí, některé jeho zákaly byly zničeny a jeho víra v Tathágatu je pevná, hluboce zakořeněná, dobře upevněná. Takovému člověku se, mniši, říká člověk osvobozený vírou. [M.i,478]

Stejně jako v případě oddaného víře může být člověk osvobozený vírou, přestože mu chybí nehmotné džhány, nositelem čtyř světských džhán i člověkem se suchým vzhledem.

Puggalapaňňatti uvádí (str. 184-85), že člověk osvobozený vírou je ten, kdo chápe Čtyři ušlechtilé pravdy, viděl a ověřil si pomocí moudrosti učení hlásané Tathágatou a poté, co prozřel s moudrostí, odstranil některé své zákaly. Neudělal to však tak snadno jako ditthippatta, osoba dosahující porozuměním, jejíž pokrok je díky vyšší moudrosti snazší. Skutečnost, že člověk osvobozený vírou zničil jen některé své zákaly, znamená, že pokročil za první cestu, ale ještě nedosáhl konečného plodu, plodu arahatství[3].


3. Svědek těla

Svědek těla je ušlechtilý žák na šesti středních úrovních, od plodu vstupu do proudu po cestu arahatství, který má převahu schopnosti soustředění a může získat nehmotné džhány. Vysvětlení sutty zní:

Jaký člověk, mniši, je svědkem těla? Zde, mniši, nějaká osoba dosáhla svým vlastním (mentálním) tělem oněch pokojných nehmotných vysvobození přesahujících hmotnou podobu a poté, co s moudrostí prohlédla, byly zničeny některé její zákaly. Tato osoba, mniši, se nazývá svědek těla. [M.i,478]

Puggalapaňňatti (str. 184) nabízí mírnou obměnu této formulace, když nahrazuje "osm vysvobození" (attha-vimokkha) za suttou uvedené "pokojná nehmotná vysvobození" (santa vimokkha áruppa). Těchto osm vysvobození se skládá ze tří meditačních dosažení týkajících se jemnohmotné sféry (zahrnující všechny čtyři nižší džhány), čtyř nehmotných džhán a ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitaniródha) - poslední z nich je zvláštním dosažením přístupným pouze těm nevracejícím se arahatům, kteří rovněž zvládli osm džhán[4]. Výrok Puggalapaňňattiho neznamená ani to, že dosažení všech osmi vysvobození je nezbytné k tomu, aby se člověk stal svědkem těla, ani to, že stačí dosáhnout tří nižších vysvobození. To, co je nutné i dostačující k tomu, aby se člověk mohl stát svědkem těla, je částečné zničení poskvrnění spojené s dosažením alespoň nejnižší nehmotné džhány. Tělesný svědek se tak stává pětinásobným prostřednictvím čtyř nehmotných džhán, a dosažení ustání vnímání a pociťování.


4. Ten, kdo je osvobozen oběma způsoby

Ten, kdo je osvobozen oběma způsoby, je arahat, který zcela zničil poskvrny a má nehmotná dosažení. Komentáře vysvětlují označení "osvobozený oběma způsoby" tak, že "díky nehmotnému dosažení je osvobozen od hmotného těla a díky cestě (arahatství) je osvobozen od mentálního těla" (MA.ii,131). Sutta definuje tento typ žáka takto:

A jaká osoba, mniši, je osvobozena oběma způsoby? Tady, mniši, někdo svým vlastním (mentálním) tělem dosáhl oněch pokojných nehmotných osvobození překračujících hmotnou formu a poté, co prohlédl s moudrostí jsou jeho zákaly zničeny. Tato osoba, mniši, se nazývá osvobozená oběma způsoby. [M.i, 477]

Puggalapaňňatti (str. 184) uvádí v podstatě stejnou formulaci, ale nahrazuje "nehmotná vysvobození" slovy "osm vysvobození". Platí zde stejný výkladový princip, který se uplatnil u svědectví těla: dosažení jakékoli nehmotné džhány, i té nejnižší, stačí k tomu, aby se člověk kvalifikoval jako oboustranně osvobozený. Jak říká komentář k Visuddhi-magga: "Ten, kdo dosáhl arhatství po získání byť jediné [nehmotné džhány], je osvobozen oběma způsoby" (Vism.T.ii,466). Tento typ se stává pětinásobným cestou těch, kteří dosáhli arhatství po vynoření se z jedné či druhé ze čtyř nehmotných džhán, a těch, kteří dosáhli arhatství po vynoření se z dosažení ustání (MA,iii,131).


5. Oddaní pravdě

Oddaný pravdě je žák na první stezce, u něhož převládá schopnost moudrosti. Buddha vysvětluje oddaného pravdě takto:

Tady, mniši, některý člověk nedosáhl svým (mentálním) tělem oněch pokojných nehmotných osvobození přesahujících hmotnou formu; ani poté, co prohlédl s moudrostí, nebyly zničeny jeho zákaly. Učení hlásané Tathágatou však přijímá pouhým rozjímáním a má tyto vlastnosti - schopnost víry, energii, bdělost, soustředění a moudrost. Takovému člověku se, mniši, říká oddaný pravdě. [M.i,479]

Puggalapaňňatti (str. 185) definuje oddaného pravdě jako toho, kdo praktikuje pro dosažení plodů vstupu do proudu, u něhož převládá schopnost moudrosti a kdo rozvíjí cestu vedenou moudrostí. Dodává, že když se oddaný pravdě utvrdí v plodech vstupu do proudu, stává se člověkem, který dosáhl porozumění, šestého typu. Sutta a Abhidhamma se opět liší, pokud jde o důraz, jedna zdůrazňuje nedostatek nehmotných džhán, druhá stav arija. Pravděpodobně může mít některou ze čtyř jemnohmotných džhán nebo být praktikujícím s pouhým vhledem bez jakékoliv světské džhány.


6. Ten, kdo dosáhl pochopení

Ten, kdo dosáhl pochopení, je ušlechtilý žák na šesti středních úrovních, který postrádá nehmotné džhány a má převahu schopnosti moudrosti. Buddha vysvětluje:

A který člověk, mniši, je ten, kdo dosáhl pochopení? Zde, mniši, někdo nedosáhl vlastním mentálním tělem oněch pokojných nehmotných osvobození přesahujících hmotnou formu, ale poté, co moudře prohlédl, jsou některé jeho zákaly zničeny a učení hlásané Tathágatou bylo jím moudře prohlédnuto a ověřeno. Tato osoba se, mniši, nazývá člověk, který dosáhl pochopení. [M.i,478]

Puggalapaňňatti (str. 185) definuje toho, kdo dosáhl pochopení, jako člověka, který chápe Čtyři ušlechtilé pravdy, moudrostí prohlédl a ověřil si učení hlásané Tathágatou a poté, co prohlédl moudrostí, odstranil některé své kazy. Je tedy "moudrým protějškem" toho, kdo se osvobodil vírou, ale díky své ostřejší moudrosti postupuje snadněji než on. Stejně jako jeho protějšek může mít některou ze čtyř světských džhán nebo může pracovat se suchým vhledem.


7. Ten, kdo je osvobozen moudrostí.

Osvobozený moudrostí je arahat, který nezískává nehmotná dosažení. Slovy sutty:

A kdo je, mniši, člověk osvobozený moudrostí? Zde, mniši, někdo nedosáhl vlastním (mentálním) tělem oněch pokojných hmotných osvobození přesahujících hmotnou formu, ale poté, co prohlédl moudrostí, jsou jeho zákaly zničeny. Taková osoba, mniši, se nazývá osvobozená moudrostí. [M.i.477-78]

Puggalapaňňattiho definice (str. 185) pouze nahrazuje "nehmotná osvobození" slovy "osm osvobození". Ačkoli takoví arahatové nedosáhnou nehmotných džhán, je pro ně docela dobře možné dosáhnout nižších džhán. V komentáři k suttě se ve skutečnosti uvádí, že ten, kdo je osvobozen moudrostí, je pětinásobný prostřednictvím pracujícího se suchým vhledem a čtyř, kteří dosáhnou arahatství po vystoupení ze čtyř džhán.

Je třeba poznamenat, že člověk osvobozený moudrostí není postaven do protikladu k člověku osvobozenému vírou, ale k člověku osvobozenému oběma způsoby. Problém, který oba typy arahatů rozděluje, je absence nebo ovládání čtyř nehmotných džhán a dosažení ustání. Člověk osvobozený vírou se nachází na šesti mezistupních svatosti, nikoli na úrovni arhatství. Když dosáhne arhatství, postrádajícího nehmotné džhány, stává se člověkem osvobozeným moudrostí, i když jeho převládající schopností je spíše víra než moudrost. Podobně meditující s převahou soustředění, který má nehmotná dosažení, bude přesto osvobozen oběma způsoby, i když si mezi jeho duchovními schopnostmi nárokuje první místo spíše moudrost než soustředění, jako tomu bylo v případě ctihodného Sáriputty.


Džhána a arahat

Sedm typů ušlechtilých lidí lze z hlediska jejich duchovního postavení rozdělit do tří kategorií. První, která zahrnuje oddané víře a oddané pravdě, tvoří ti, kdo jsou na cestě vstupu do proudu, první z osmi ušlechtilých jedinců. Druhou kategorii, do níž patří ten, kdo je osvobozen vírou, ten, kdo je svědkem těla, a ten, kdo dosáhl pochopení, tvoří ti, kdo se nacházejí na šesti mezistupních, od toho, kdo vstupuje do proudu, až po toho, kdo je na stezce arhatství. Třetí kategorie, zahrnující toho, kdo se osvobodil oběma způsoby, a toho, kdo se osvobodil moudrostí, se skládá pouze z arahatů[5].

Ubható-bhága-vimutta, "osvobozený oběma způsoby", a paňňá-vimutta, "osvobozený moudrostí", tak tvoří pojmy dvojí typologie arahatů rozlišených na základě jejich úspěchu v džháně. Arahat ubható-bhága-vimutta zakouší ve své osobě "pokojná osvobození" nehmotné sféry, arahat paňňá-vimutta tuto plnou zkušenost nehmotných džhán postrádá. Každý z těchto dvou typů se podle komentářů opět stává pětinásobným - ubható-bhága-vimutta prostřednictvím těch, kteří mají vzestupné čtyři nehmotné džhány a dosáhli ustání, paňňá-vimutta prostřednictvím těch, kteří dosáhli arhatství po vystoupení z jedné ze čtyř jemnohmotných džhán, a meditující se suchým vhledem, jehož vhled postrádá oporu světské džhány.

Někteří théravádští učenci zpochybňují možnost dosažení nadsvětské stezky bez získání světské džhány, ale Visuddhimagga tuto možnost jasně připouští, když rozlišuje mezi stezkou vzniklou u meditujícího se suchým vhledem a stezkou vzniklou u toho, kdo má džhánu, ale nepoužívá ji jako základ vhledu (Vism.666-67; PP.779). Textový důkaz toho, že mohou existovat arahatové, kterým chybí světská džhána, poskytuje Susima sutta (S.ii,199-23) spolu s jejími komentáři. Když jsou mniši v suttě dotázáni, jak mohou být arahaty, aniž by měli nadpřirozené schopnosti nebo nehmotná dosažení, odpovídají: "Jsme osvobozeni moudrostí". Komentář tuto odpověď glosuje takto: "Jsme kontemplativní, suše meditující, osvobození pouze moudrostí" (SA.ii,117). V komentáři se také uvádí, že Buddha v suttě podal svou dlouhou úvahu o vhledu, "aby ukázal vznik poznání i bez soustředění" (SA.ii,117). V podkomentáři se to stanoví tím, že se vysvětluje, že "i bez soustředění" znamená "i bez soustředění, které předcházelo dosažení známky klidu", a dodává se, že se to říká v souvislosti s tím, kdo učiní vhled svým prostředkem (ST.ii,125).

Na rozdíl od arahatů paňňá-vimutta se ti arahati, kteří jsou ubható-bhága-vimutta, těší dvojímu osvobození. Díky ovládnutí beztvarých dosažení jsou osvobozeni od hmotného těla (rúpa-kája), schopni přebývat již v tomto životě v meditacích odpovídajících nehmotným rovinám existence; díky dosažení arahatství jsou osvobozeni od mentálního těla (náma-kája), v současnosti zbaveni všech poskvrn a mají jistotu konečného osvobození od budoucího bytí. Paňňá-vimutta arahati mají pouze druhé z těchto dvou osvobození.

Dvojí osvobození ubható-bhága-vimutta arahata by nemělo být zaměňováno s jiným dvojím osvobozením, které je v suttách často zmiňováno v souvislosti s arahatstvím. Tato druhá dvojice osvobození, nazývaná čétó-vimutti paňňá-vimutti, osvobození mysli, osvobození moudrostí, je společná všem arahatům. Objevuje se ve standardní pasáži popisující arahatství: "Se zničením zákalů zde a nyní vstupuje a přebývá v osvobození mysli bez zákalů, osvobození moudrostí, poté, co je uskutečnil přímým poznáním." To, že toto dvojí osvobození náleží jak arahatům paňňá-vimutta, tak i těm, kteří jsou ubható-bhága-vimutta, je zřejmé z Putta sutty, kde je tato standardní pasáž použita pro dva typy arahatů nazývané "poustevník bílého lotosu" a "poustevník červeného lotosu":

Jak, mniši, je člověk poustevníkem bílého lotosu (samána-pundaríka)? Zde, mniši, se zničením zákalů mnich zde a nyní vstupuje a přebývá v osvobození mysli bez zákalů, v osvobození moudrostí, poté co ji sám realizoval přímým poznáním. Nepřebývá však prožívaje osm osvobození svým tělem. Takto, mniši, je člověk poustevníkem bílého lotosu.

A jak, mniši, je člověk poustevníkem červeného lotosu (samána-paduma)? Zde, mniši, se zničením zákalů mnich zde a nyní vstupuje a přebývá v osvobození mysli bez zákalů, v osvobození moudrostí, poté co ji sám realizoval přímým poznáním. A přebývá zakoušeje osm osvobození svým tělem. Takto, mniši, je člověk poustevníkem červeného lotosu. [A.ii,87]

Jelikož se popis těchto dvou typů shoduje s popisem paňňá-vimutta a ubható-bhága-vimutta, lze tyto dva páry ztotožnit: poustevník bílého lotosu s paňňá-vimutta, poustevník červeného lotosu s ubható-bhága-vimutta. Arahat paňňá-vimutta však sice postrádá zkušenost osmi vysvobození, ale přesto má jak osvobození mysli, tak osvobození moudrostí.

Když je osvobození mysli a osvobození moudrostí spojeno dohromady a popsáno jako "bez zákalů" (anásavá), lze je chápat jako označení dvou aspektů osvobození arahata. Osvobození mysli znamená osvobození jeho mysli od touhy a s ní spojených nečistot, osvobození moudrostí pak osvobození od nevědomosti: "S odezněním žádostivosti dochází k osvobození mysli, s odezněním nevědomosti dochází k osvobození moudrostí" (A.i,61). "Když takto vidí a chápe, je jeho mysl osvobozena od kazu smyslové touhy, od kazu bytí, od kazu nevědomosti (M.i,183-84) - zde lze osvobození od prvních dvou kazů chápat jako osvobození mysli, osvobození od kazu nevědomosti jako osvobození moudrostí. V komentářích je "osvobození mysli" ztotožňováno s faktorem soustředění při uskutečňování arahatství, "osvobození moudrostí" s faktorem moudrosti.

Protože každý arahat dosáhne arahatství prostřednictvím ušlechtilé osmidílné stezky, musí dosáhnout nadpozemské džhány v podobě správného soustředění, osmého faktoru stezky, který je definován jako čtyři džhány. Tato džhána mu zůstává jako soustředění při dosažení plného úspěchu, kterým je dosažení arahatství, k němuž dochází na úrovni nadsvětské džhány odpovídající úrovni jeho stezky. Vždy tedy zůstává v držení přinejmenším nadsvětské džhány uskutečnění, nazývané "osvobození mysli bez zákalů". Tato úvaha se však zpětně neodráží na jeho světských dosažených úrovních a nevyžaduje, aby každý arahat vlastnil světskou džhánu.

Ačkoli raný buddhismus připouští možnost arahatství suchého vhledu, převládá názor, že džhány jsou stále žádoucími vlastnostmi arahatství. Jsou cenné nejen před konečným dosažením, jako základ pro vhled, ale uchovávají si svou hodnotu i poté. Hodnota džhány ve stadiu arahatství, kdy je veškerý duchovní výcvik ukončen, je dvojí. Jedna se týká vnitřní zkušenosti arahata, druhá jeho vnějšího významu jako představitele Buddhovy nauky.

Na straně vnitřního prožitku jsou džhány oceňovány jako ty, které arahatovi poskytují "blažené přebývání tady a teď" (dittha-dhamma-sukha-vihára). Sutty často ukazují, jak arahatové dosahují džhány, a sám Buddha prohlašuje, že čtyři džhány jsou obrazně řečeno druhem nibbány v tomto životě (A.iv.453-s4). Co se týče úrovní a faktorů, není rozdíl mezi světskými džhánami arahatů a ne-arahatů. Rozdíl se týká jejich funkce. Pro ne-arahaty představují světské džhány prospěšnou kammu; jsou to skutky s potenciálem přinášet výsledky, urychlovat znovuzrození v odpovídající sféře existence. V případě arahata však světská džhána již nevytváří kammu. Protože vymýtil nevědomost a touhu, kořeny kammy, nezanechávají jeho činy žádné pozůstatky; nemají schopnost vytvářet výsledky. Pro něj je džhánické vědomí pouhým funkčním vědomím, které přichází a odchází, a jakmile zmizí, zmizí beze stopy.

Hodnota džhán však přesahuje hranice osobní zkušenosti arahata a svědčí o duchovní účinnosti Buddhova učení. Džhány jsou považovány za ozdobu arahata, svědectví o dokonalosti duchovně dokonalého člověka a účinnosti učení, kterým se řídí. Ctihodný mnich je schopen "získat podle libosti, bez potíží a obtíží, čtyři džhány vztahující se k vyššímu vědomí, blažené příbytky zde a nyní". Tato schopnost získávat džhány podle libosti je "vlastností, která dělá mnicha starším". Pokud je doprovázena několika dalšími duchovními úspěchy, je základní vlastností "mnicha, který milostivě přijímá mnichy", a mnicha, který se může nerušeně pohybovat ve čtyřech směrech. Mít snadný přístup ke čtyřem džhánám činí staršího mnicha sympatickým a příjemným, respektovaným a váženým svými spolubratry. Snadnost v získávání džhán je jednou z osmi vlastností zcela inspirujícího mnicha (samantapásádika bhikkhu), který je dokonalý ve všech ohledech; je to také jeden z jedenácti základů víry (saddhá pada). Je příznačné, že ve všech těchto výčtech kvalit je poslední položkou vždy dosažení arahatství, "osvobození mysli bez zákalů, osvobození moudrostí", což ukazuje, že všechny žádoucí kvality bhikkhuů vrcholí v arahatství[6].

Čím vyšší je stupeň zvládnutí meditativních úspěchů, tím větší úcty se mnichu-arahatovi dostává a tím chvályhodnější je jeho výkon. Buddha tedy říká o ubható-bhága-vimutta arahatovi: (D.ii,71): "Není vyššího a dokonalejšího osvobození v obou směrech než toto osvobození v obou směrech".

Největší úcty se dostává těm mnichům, kteří mají nejen osvobození oběma způsoby, ale i šest abhiňňá neboli "super-vědění": ovládání psychických sil, božský sluch, schopnost číst myšlenky druhých, vzpomínky na minulé životy, poznání smrti a znovuzrození bytostí a poznání konečného osvobození. Buddha prohlašuje, že mnich obdařený šesti abhiňňá je hoden darů a pohostinnosti, hoden obětí a uctivých pozdravů, je nejvyšším polem zásluh pro svět (A.iii,280-81). V období po Buddhově skonu opravňovalo mnicha k tomu, aby poskytoval vedení druhým, obdaření deseti kvalitami: mravní ctností, učeností, spokojeností, zvládnutím čtyř džhán, pěti světských abhiňňá a dosažením osvobození mysli bez zákalů, osvobození moudrostí (M.iii,11-12). Možná právě proto, že jej Buddha chválil za jeho schopnost dosáhnout meditativních cílů a abhiňňá, převzal ctihodný Mahákassapa předsednictví prvního velkého buddhistického koncilu, který se konal v Rádžagaze po Buddhově odchodu.

Odstupňování úcty k arahatům na základě jejich světských duchovních úspěchů naznačuje něco, co se o hodnotovém systému raného buddhismu často neuvažuje. Naznačuje, že ačkoli konečné osvobození může být nejvyšší a nejdůležitější hodnotou, není jedinou hodnotou ani v duchovní oblasti. Vedle ní stojí jako ozdoby, nikoli jako alternativy, mistrovství v oblasti mysli a mistrovství v oblasti poznatelného. Prvního se dosahuje dosažením osmi světských džhán, druhého dosažením abhiňňá. Konečné osvobození ozdobené tímto dvojím mistrovstvím je společně považováno za nejvyšší a nejžádoucnější způsob uskutečnění konečného cíle.


[1] [1] Saddhánusari, [2] saddhávimutta, [3] Kajasakkhi, [4] ubhatobhágavimutta, [5] dhammánusari, [6] ditthipatta, and [7] paňňávimutta.

[2] Zákaly (ásava) jsou čtyři silné nečistoty, které udržují samsáru: smyslová touha, touha po existenci, nesprávné názory a nevědomost.

[3] Visuddhi-Magga však říká, že arahaty, u nichž převládá víra, lze také nazvat "osvobozenými vírou" (Vism.659; PP.770). Její komentář poukazuje na to, že toto tvrzení je míněno pouze obrazně, a to v tom smyslu, že tito arahatové dosáhnou svého cíle poté, co byli v mezistupních osvobozeni vírou. Doslova by byli "osvobozeni moudrostí" (Vism.T.ii,486).

[4] První tři osvobození jsou: člověk, který má hmotnou formu, vidí hmotné formy; člověk, který nevnímá hmotné formy vnitřně, vidí hmotné formy navenek; a člověk je osvobozen od ideje krásna. Chápou se jako variace na džhány dosažené pomocí barevných kasin. O dosažení ustání viz PP.824-833.

[5] Je třeba poznamenat, že Káthágirí sutta ve své typologii neuvádí žádné ustanovení pro žáka na první stezce, který získá nehmotné džhány. (Vism.T.ii,466) zastává názor, že by musel být považován buď za oddaného víře, nebo za oddaného pravdě, a při konečném naplnění by byl osvobozen oběma způsoby.

[6] Odkazy se týkají: A,ii,23; iii,131,135,114; iv,314-15; v,337.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky