Praxe pohroužení do sféry nicoty

Když meditující dosáhne sféry neomezeného vědomí, měl by, pokud chce usilovat o jemnější soustředění, rozjímat o neduzích vědomí dříve popsaným způsobem. Dále rozjímá o iluzorní, neskutečné a klamné povaze vědomí, jak se jeví v závislosti na příčinách a podmínkách[1] bez osvobození. Vzniká s příčinami a zaniká bez nich. Vědomí nepřebývá v pocitech, ani v objektech [pocitů], ani nepřebývá mezi nimi, nemá sídlo ani nesídlo. To jsou vlastnosti vědomí. Blažený vysvětluje vědomí jako iluzi[2]. Po takovém rozjímání získá meditující opuštění (vzdání se) vědomí. A dále praktikující medituje: "Stejně jako jsou iluzivní a klamné předměty pěti smyslových tužeb, tak je klamná i tělesnost, stejně jako je iluzivní a klamná tělesnost, je klamný i prostor. Protože prostor je iluzorní a klamný, jsou takové i vlastnosti vědomí. Všechny tyto [objekty] jsou jen iluze a klam, a tak jsou všechny [skutečné] dharmy pouhým trápením vnímajících bytostí. Prázdnota, nicota je klidná a stabilní"[3]. Po takovém rozjímání meditující vstupuje do sféry nicoty.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi sférou prostoru a sférou nicoty?

Odpověď: V prvním případě mysl vnímá prostor jako objekt, nyní v této [sféře] mysl vnímá jako objekt nicotu. To je rozdíl mezi nimi. Když praktikující vstoupí do sféry nicoty, pokud má pronikavé rozlišování, uvědomí si, že v ní stále existují vjemy, vnímání, formace a vědomí. V souladu od ní odkloní (znechutí) způsobem, který byl popsán dříve. Meditující s omezenou rozlišovací schopností si to uvědomit nedokáže.

A dále existují tři náhledy, které vedou meditujícího k opuštění sféry nicoty: náhled (skutečné) existence, náhled neexistence a náhled ani existence, ani neexistence. Náhled existence[4] [převládá] od sféry touhy až po sféru neomezeného vědomí. Náhled na neexistenci je sféra nicoty. Náhled ani na bytí, ani na nebytí je ve sféře ani vnímání, ani nevnímání. Tento náhled na neexistenci je třeba opustit. Proč? Protože i to, že ani vnímání, ani nevnímání není jemné, je třeba opustit, co říci o sféře nicoty? Po takové meditaci člověk opustí sféru nicoty.

Otázka: V buddhistickém učení se také setkáváme s prázdnotou jako s nicotou[5]. V tomto smyslu je skutečná. Proč ji tedy označujete za nesprávný názor, který by měl být opuštěn?

Odpověď: V buddhismu se tento náhled používá k odstranění připoutanosti, a proto se říká, že by neměl být považován za skutečný. Pokud je sféra nicoty považována za skutečnost, vede to k nesprávným názorům a připoutanosti. Bytosti [narozené] ve sféře nicoty získávají výslednou karmu jako důsledek svého soustředění a [na konci svého života] pokračují v přijímání opět dalších výsledných karm [v nových životech] v souladu s příčinami a podmínkami své karmy. Z tohoto důvodu je třeba opustit [názor, že nicota je skutečná]. Ačkoli je tedy [tato nicota založená na soustředění] svým názvem podobná [skutečné prázdnotě jako nicota], ve skutečnosti jsou odlišné.

[1] Avašíkrta (avashiikrita)

[2] Viz S.N. Khandhasaṃyutta, tr.:953

[3] Viz V.M. tr.: 363.

[4] Bhavadṛṣṭi & abhavadṛṣṭi

[5] O tom, jak se rozjímání o prázdnotě, nicotě a nesobeckosti spojuje v jedno. Viz například Xiu Xing Dao Di Jing, vydaný nakladatelstvím Zhong hua yin jing xie hui. 21. kapitola Xing Kong Pin, 197-245.