Kazy


Upakkilésa sutta
Madždžhima nikája 128


Tak jsem slyšel. Kdysi Buddha pobýval nedaleko Kosambi, v klášteře Ghosita.

V té době se mendikanti[1] z Kósambí hádali, přeli a dohadovali a neustále se navzájem zraňovali ostrými slovy.

Tehdy jeden mendikant přistoupil k Buddhovi, uklonil se, postavil se stranou a řekl mu, co se děje, a dodal: "Prosím, pane, jděte k těm mendikantům ze soucitu." Buddha mlčky souhlasil.

Buddha pak přistoupil k oněm žebrákům a řekl: "Dost bylo mendikanti! Přestaňte se dohadovat, hádat a polemizovat."

Když to řekl, jeden z mendikantů Buddhovi řekl: "Počkejte, pane! Nechť Buddha, Pán Dhammy, zůstane pasivní a přebývá v blažené meditaci v tomto životě. My budeme známí tím, že se budeme hádat, dohadovat a přít se."

Podruhé ... a potřetí řekl Buddha těmto mendikantům: "Dost, mendikanti! Přestaňte se dohadovat, hádat a vést spory."

Potřetí ten mendikant řekl Buddhovi: "Počkejte, pane! Nechť Buddha, Pán Dhammy, zůstane pasivní a přebývá v blažené meditaci v současném životě. My budeme známí tím, že se budeme hádat, dohadovat a přít se."

Buddha se tedy ráno oblékl, vzal si misku a roucho a vstoupil do Kósambí pro almužnu. Po jídle, když se vrátil z almužny, dal do pořádku svůj příbytek. Vzal si misku a roucho a přímo na místě odříkával tyto verše:

"Když mnoho hlasů křičí najednou,

nikdo si nemyslí, že je blázen!

Zatímco se Sangha štěpí,

nikdo si nemyslel, že jiný je lepší.


Blázni předstírají, že jsou prozíraví,

mluví, jejich slova jsou přímo za hranou.

Žvaní dle libosti, ústa mají prořízlá,

a nikdo neví, co je k tomu vede.


"Týrali mě, bili mě!

Bili mě, okradli mě!"

Pro ty, kteří takovou zášť nesou,

nenávist nikdy nekončí.


"Týrali mě, bili mě!

Bili mě, okradli mě!"

Pro ty, kteří takovou zášť nenesou,

nenávist končí.


Nikdy totiž nenávist

neurovná nenávist,

urovnává ji pouze láska:

To je prastarý zákon.


Jiní nerozumějí

že zde musíme být zdrženliví.

Ale ti, kteří to chápou,

jsou chytří, urovnávají své konflikty.


Lamači kostí a požírači života,

zloději dobytka, koní, bohatství,

ti, kdo drancují zemi:

i ti se mohou sejít,

tak proč bys to nemohl udělat ty?


Když najdeš vnímavého společníka,

moudrého a ctnostného přítele,

pak překonáš všechna protivenství,

putuj s ním, radostný a bdělý.


Pokud žádného vnímavého společníka nenajdeš,

žádného moudrého a ctnostného přítele,

pak jako král, který prchá z dobytého království,

putuj sám jako slon samotář v divočině.


Je lepší putovat sám,

s blázny se nesetkáš.

Putuj sám a nečiň nic špatného,

v klidu jako slon samotář v divočině."

Poté, co Buddha ve stoje pronesl tyto verše, vydal se do vesnice dětských kopáčů soli, kde v té době pobýval ctihodný Bhagu. Bhagu v dálce spatřil Buddhu, jak přichází, a tak si rozložil sedátko a postavil na něj vodu na mytí nohou. Buddha se posadil na rozložené sedátko a umyl si nohy. Bhagu se Buddhovi poklonil a posadil se stranou.

Buddha mu řekl: "Doufám, že se ti daří dobře, mendikante, doufám, že jsi v pořádku. A doufám, že nemáš potíže se získáváním almužny." Bhagu se usmál.

"Mám se dobře, pane, jsem v pořádku. A nemám potíže se získáváním almužny."

Poté Buddha Bhagua poučil, podpořil, povzbudil a inspiroval promluvou o Dhammě, načež se zvedl ze svého místa a vydal se do Východního bambusového parku.

V té době se ve Východním bambusovém parku zdržovali ctihodní Anuruddha, Nandija a Kimbila. Strážce parku spatřil v dálce Buddhu, jak se blíží, a řekl Buddhovi: "Nechoď do tohoto parku, asketo. Pobývají zde tři pánové, kteří si to zde oblíbili. Neruš je."

Anuruddha slyšel, jak strážce parku rozmlouvá s Buddhou, a řekl mu: "Nebraň Buddhovi ve vstupu, dobrý strážce parku! Náš Učitel, Požehnaný, přišel."

Anuruddha pak přistoupil k Nandíjovi a Kimbilovi a řekl jim: " Pojďte, ctihodní, pojďte! Náš Učitel, Požehnaný, dorazil!"

Anuruddha, Nandiya a Kimbila vyšli přivítat Buddhu. Jeden mu podal misku a roucho, druhý rozprostřel sedátko a třetí nachystal vodu na umytí nohou. Buddha se posadil na rozložené sedátko a umyl si nohy. Tito ctihodní se uklonili a posadili se stranou.

Buddha řekl Anuruddhovi: "Doufám, že se vám daří dobře, Anuruddho a přátelé; doufám, že jste v pořádku. A doufám, že nemáte potíže se získáváním almužny."

"Držíme se dobře, pane, jsme v pořádku. A nemáme problémy se získáváním almužny."

"Doufám, že žijete v harmonii, vážíte si jeden druhého, nehádáte se, mísíte se jako mléko a voda a hledíte na sebe laskavýma očima?"

"Vskutku, pane, žijeme v harmonii, jak říkáte."

"Ale jak se vám to povedlo?"

"V tomto případě si říkám: 'Mám štěstí, velké štěstí, že mohu žít s takovými duchovními společníky, jako jsou tito.' Důsledně se k těmto ctihodným chovám laskavě tělem, řečí i myslí, a to jak na veřejnosti, tak v soukromí. Říkám si: "Proč neodložím stranou své vlastní představy a prostě se nepřidám k představám těchto ctihodných?". A to také dělám. Ačkoli se lišíme tělem, pane, zdá se mi, že jsme zajedno v mysli."

Podobně mluvili i ctihodní Nandija a Kimbila a dodali: "Takto žijeme v harmonii, vážíme si jeden druhého, nehádáme se, mísíme se jako mléko a voda a vnímáme jeden druhého laskavýma očima."

"Dobře, dobře, Anuruddho a přátelé! Ale doufám, že žijete pilně, horlivě a odhodlaně?"

"Vskutku, pane, žijeme pilně."

"Ale jak tak žijete?"

"V tomto případě, pane, kdo se vrátí z almužny jako první, připraví sedadla a nachystá pitnou vodu a vynese odpadky. Pokud něco zbyde, ten, kdo se vrátí poslední, to sní, pokud chce. Jinak to vyhodí tam, kde toho málo roste, nebo to hodí do vody, kde nejsou živí tvorové. Pak uklidí sedátka, pitnou vodu a smetí a zametou jídelnu. Pokud někdo vidí, že nádoba s vodou na mytí, pití nebo záchod je prázdná, postaví ji. Pokud to nemůže udělat, přivolá mávnutím ruky jiného a oba ji postaví tak, že ji zvednou rukama. Z tohoto důvodu však nepolevujeme v řeči. A každých pět dní spolu sedíme celou noc a diskutujeme o učení. Takto žijeme pilně, horlivě a odhodlaně."

"Dobře, dobře, Anuruddho a přátelé! Ale když takto pilně žiješ, dosáhl jsi nějakého nadlidského úspěchu v poznání a vidění hodného vznešených, meditace v klidu?"

"Nuže, pane, při pilném, horlivém a rozhodném rozjímání vnímáme světlo i vidění forem. Ale zanedlouho světlo i vidění forem zmizí. Na příčinu jsme nepřišli."

"Dobře, měl bys přijít na to, proč to tak je. Před svým probuzením - když jsem ještě nebyl probuzený, ale chtěl jsem se probudit - jsem také vnímal světlo i vidění forem. Ale zanedlouho světlo i vidění forem zmizelo. Napadlo mě: "Co je příčinou, co je důvodem, proč mi světlo a vidění forem mizí?" Napadlo mě: "Vznikly ve mně pochybnosti, a proto mé pohroužení upadlo. Když ponoření upadá, světlo a vidění forem mizí. Postarám se o to, aby ve mně pochybnost už nevznikla.

Když jsem pilně, horlivě a odhodlaně meditoval, vnímal jsem světlo i vidění forem. Zanedlouho však mé světlo i vidění forem zmizelo. Napadlo mě: "Co je příčinou, co je důvodem, proč mé světlo a vidění forem mizí?" Napadlo mě: "Vznikla ve mně ztráta soustředění, a proto mé pohroužení upadlo. Když pohroužení upadne, zmizí světlo a vidění forem. Zajistím, aby ve mně už nevznikly ani pochybnosti, ani ztráta soustředění."

Při meditaci ... "Vznikla ve mně otupělost a ospalost ... Zajistím, že už ve mně nevzniknou ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost.

Při meditaci ... "Vznikla ve mně úzkost, a proto mé ponoření upadlo. Když pohroužení upadne, zmizí světlo a vidění forem. Představme si, že by člověk cestoval po silnici a z obou stran by na něj vyskakovali zabijáci. Cítil by se kvůli tomu vyděšený. Stejně tak ve mně vznikla úzkost... Postarám se o to, aby ve mně už nevznikly ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost, ani úzkost.

Při meditaci ... " Vzniklo ve mně rozrušení, a proto moje pohroužení upadlo. Když pohroužení upadne, zmizí světlo a vidění forem. Představme si, že člověk hledá vchod ke skrytému pokladu. A najednou by narazil na pět vchodů! Cítil by se kvůli tomu rozrušený. Stejně tak ve mně vzniklo rozrušení... Postarám se, aby ve mně už nevznikly ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost, ani úzkost, ani rozrušení".

Při meditaci ... " Vyvstaly ve mně nepříjemné pocity... Postarám se, že už ve mně nevyvstanou ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost, ani úzkost, ani rozrušení, ani nepříjemné pocity.

Při meditaci ... "Vznikla ve mně nadměrná energie, a proto moje pohroužení upadlo. Když pohroužení upadne, zmizí světlo a vidění forem. Představme si, že by člověk v těchto rukách příliš pevně sevřel křepelku - zemřela by na místě. Postarám se o to, aby ve mně už nevznikly ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost, ani úzkost, ani rozrušení, ani nepříjemné pocity, ani nadměrná energie.

Při meditaci ... "Vznikla ve mně příliš ochablá energie, a proto moje pohroužení upadlo. Když pohroužení upadne, zmizí světlo a vidění forem. Představte si, že by člověk příliš volně uchopil křepelku - vyletěla by mu z rukou. Postarám se o to, aby ve mně znovu nevznikly ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost, ani úzkost, ani rozrušení, ani nepříjemné pocity, ani přílišná energie, ani příliš ochablá energie.

Při meditaci ... "Vznikla ve mně touha ... Postarám se o to, aby ve mně už nevznikly ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost, ani úzkost, ani rozrušení, ani nepříjemné pocity, ani přílišná energie, ani příliš ochablá energie, ani touha.

Při meditaci ... "Vzniklo ve mně vnímání různosti ... Zajistím, aby ve mně znovu nevznikly ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost, ani úzkost, ani rozrušení, ani nepříjemné pocity, ani nadměrná energie, ani příliš ochablá energie, ani touha, ani vnímání různosti.

Když jsem pilně, horlivě a odhodlaně meditoval, vnímal jsem světlo i vidění forem. Zanedlouho však mé světlo i vidění forem zmizelo. Napadlo mě: "Co je příčinou, co je důvodem, proč mé světlo a vidění forem mizí?" Napadlo mě: "Vzniklo ve mně nadměrné soustředění na formy, a proto mé pohroužení upadlo. Když pohroužení upadne, zmizí i světlo a vidění forem. Postarám se o to, aby ve mně znovu nevznikly ani pochybnosti, ani ztráta soustředění, ani otupělost a ospalost, ani úzkost, ani rozrušení, ani nepříjemné pocity, ani nadměrná energie, ani příliš ochablá energie, ani touha, ani vnímání rozmanitosti, ani nadměrné soustředění na formy."

Když jsem pochopil, že pochybnosti jsou kazem mysli, vzdal jsem se jich. Když jsem pochopil, že ztráta soustředění, otupělost a ospalost, úzkost, rozrušení, nepříjemné pocity, nadměrná energie, příliš ochablá energie, touha, vnímání rozmanitosti a nadměrné soustředění na formy jsou kazy mysli, vzdal jsem se jich.

Když jsem pilně, horlivě a odhodlaně meditoval, vnímal jsem světlo, ale neviděl jsem formy, nebo jsem viděl formy, ale neviděl jsem světlo. A to trvalo celou noc, celý den, dokonce celou noc i den. Přemýšlel jsem: "Co je toho příčinou, co je toho důvodem?" Napadlo mě: "Když se nesoustředím na základ forem, ale soustředím se na základ světla, pak vnímám světlo a nevidím formy. Když se však nesoustředím na základ světla, ale soustředím se na základ forem, pak vnímám formy a nevnímám světlo. A to trvá celou noc, celý den, dokonce celou noc i den."

Když jsem pilně, horlivě a odhodlaně meditoval, vnímal jsem omezené světlo a viděl omezené formy, nebo jsem vnímal neomezené světlo a viděl neomezené formy. A to trvalo celou noc, celý den, dokonce celou noc i den. Přemýšlel jsem: "Co je toho příčinou, co je toho důvodem?" Napadlo mě: "Když je mé pohroužení omezené, pak je omezené i mé vidění a omezeným viděním vnímám omezené světlo a vidím omezené formy. Když je však mé pohroužení neomezené, pak je mé vidění neomezené a neomezeným viděním vnímám neomezené světlo a vidím neomezené formy. A to trvá celou noc, celý den, dokonce celou noc i den.

Poté, co jsem pochopil, že pochybnosti, ztráta soustředění, otupělost a ospalost, úzkost, rozrušení, nepříjemné pocity, nadměrná energie, přílišná ochablost energie, touha, vnímání rozmanitosti a nadměrné soustředění na formy jsou kazy mysli, jsem se jich vzdal.

Pomyslel jsem si: "Vzdal jsem se svých duševních kazů. Teď budu rozvíjet pohroužení třemi způsoby. Rozvíjel jsem pohroužení, když jsem umisťoval mysl a udržoval ji ve spojení; bez umisťování mysli, ale jen s ní ve spojení; bez umisťování mysli a udržování spojení; s nadšením; bez nadšení; s potěšením; s vyrovnaností.

Když jsem se do těchto postupů ponořil, vyvstalo ve mně poznání a vize: "Moje svoboda je neotřesitelná, toto je mé poslední znovuzrození, nyní už nebudou žádné další životy."

To řekl Buddha. Spokojený ctihodný Anuruddha byl s Buddhovými slovy potěšen a spokojen.


Z angličtiny přeložil: Jaroslav Holeček 2022

[1] žebraví mniši

Vytvořte si webové stránky zdarma!