D


deva sutta

Sutta pálijského kánonu AN 9.39. Boj dévů a asurů je typický pro boj mnichů s Márou; vítězství je někdy na jedné, jindy na druhé straně, dokud není nepřítel zcela rozdrcen a zneškodněn. Buddha tento boj přirovnává k zápasu o získání džhán.


Dhammapada 

Druhá kniha Khuddakanikája z pálijského kánonu. Jeden z nejpopulárnějších a nejoblíbenějších buddhistických  textů. Skládá se ze 423 veršů rozdělených do 26 oddílů uspořádaných podle témat. V praxi se jedná o jakousi antologii veršů z různých knih buddhistického kánonu (Džátaky, Sutta-nipata). Také obsahuje materiál z jiných buddhistických škol a z jiných než buddhistických zdrojů. Komentář k Dhammapádě, jehož autor je anonymní, ale je připisovaný Buddhaghóšovi, je známý jako Dhammapada-atthakatha.


dharma

odvozeno od slove­sa dhar: "držet, nést". (pálijsky dhamma, čínsky fa, japonsky hó, též dacuma); ústřední pojem buddhismu, používaný v různých významech:

  1. kosmický zákon, "velký řád", jemuž je podroben náš svět, především zákon karmicky řízeného přerozování;
  2. učení Buddhy, jenž tento "zákon" poznal a formuloval, tj. nauka vyjadřující univerzální pravdu. Dharma v tomto smyslu existovala již před zrozením historického Buddhy, který není ničím jiným nežli jejím projevem. U této dharmy bud­dhista hledá útočiště (trišarana);
  3. normy chování a etická pravidla (ši­la, Vinajapitaka);
  4. projevy skutečnosti, obecné stavy věcí, předměty, jevy;
  5. obsahy ducha, myšlenkové předměty, ideje, odrazy, vytvářené věcmi v duši člověka;
  6. označení pro tzv. faktory bytí, které hínajána chápe jako stavební kameny empirické osobnosti a jejího světa.

dharmačakra

(pa. dhammačakka), kolo učení; v buddhismu symbol Buddhou zvěstované nauky, tj. čtyř ušlechtilých pravd, osmidílné cesty a střední cesty. Dharmačakra bývá většinou zobrazována s osmi loukotěmi, které symbolizují osmidílnou cestu.

Podle tradice bylo kolo učení uvedeno do pohybu třikrát: 1. v Sárnáthu, kde Buddha pronesl své první kázání poté, co dosáhl dokonalého osvícení; 2. vznikem mahájány; 3. zrodem vadžrajány.

dhátu

dosl.: "oblast, okrsek, prvek"; pojem, který se často vyskytuje ve složeninách a slouží jako označení:

  1. jednoho ze čtyř prvků (mahábhúta);
  2. jednoho ze šesti prvků (tj. čtyř mahábhůtů, ákáši a vidžňány);
  3. jednoho ze tří světů nebo tří okrsků, tj. světa žádosti (kámadhátu), žádosti-prosté tělesnosti či "čisté formy" (rúpadhátu) a beztvarosti či netělesnosti (arúpadhátu);
  4. 18 elementů, které podmiňují všechny duševní procesy: 1. zrakový orgán, 2. sluchový orgán, 3. čichový orgán, 4. chuťový orgán, 5. tělesný orgán, 6. zrakový předmět, 7. sluchový předmět, 8. čichový předmět, 9. chuťový předmět, 10. tělesný vjem, 11. vědomí zraku, 12. vědomí sluchu, 13. vědomí čichu, 14. vědomí chuti, 15. vědomí těla, 16. prvek mysli (manódhátu), 17. duševní předmět (dharmadhátu), 18. prvek vědomí du­cha. Z těchto elementů jsou 1-10 tělesné, 11-16 a 18 duševní a 17 buď duševní anebo tělesné povahy.

dhátuvavatthána

[dhátu vavatthána]

Analýza tělesných prvků; jedno ze 40 meditačních cvičení (bhávaná), popsa­ných v textu Visuddhimagga, při nichž člo­věk v myšlenkách své tělo rozkládá na jed­notlivé části a poznává, že nesestává z ni­čeho jiného, než ze čtyř prvků (dhátu), pevného, tekutého, horkého a vzdušného. Tím se u adepta ztrácí představa jednotného, trvalého já.

Toto cvičení v textu Visuddhimagga (XI.2) názorně vysvětluje následující podoben­ství: »Dále, mnichové, uvažuje mnich prá­vě o tomto těle, v jehož stavu a postavení se zrovna nachází, a rozkládá je na jednot­livé prvky: >V tomto těle se nachází prvek země, vody, ohně a větru. < Podobně jako zručný řezník nebo jeho pomocník poté, co porazil krávu a rozsekal ji na kusy, usedá na křižovatce ulic, zrovna tak, mnichové, rozebírá mnich zde toto tělo, v jehož stavu a postavení se zrovna nachází, na čtyři prv­ky... Řezník, který krávu vykrmí, zavede na jatka, sváže, postaví, porazí anebo po­raženou krávu zahlédne, neztrácí předsta­vu "krávy", dokud ji nerozkrájí a nerozdě­lí na kusy. Jakmile však krávu rozseká a usadí se tam, ztrácí představu "krávy" a na její místo vstupuje představa "masa". Už neuvažuje >Prodám krávu< nebo >Tito lidé kupují krávu<. Stejně tak u mnicha dřív, když byl ještě bláhovým světským člověkem, ať už jako laik či bezdomovec, nevymizely představy "bytí" či "muž" či "jednotlivec" do té doby, dokud si právě toto tělo, v jehož stavu a postavení se prá­vě nacházel, nerozložil na části a prvek po prvku neprozkoumal. Jakmile však rozlo­žil tělo na jeho prvky, vytratila se u něj představa "bytí" a jeho duch se upřel na sledování oněch prvků.« (Cit. podle Nyanatiloky, 1976. )


dhjána

(pálijsky džhána, čínsky čchan-na nebo čchan, japonsky zenna či zen); meditace, ponoření. Obecně každý stav pohřížení ducha, vyvolaný soustředěním (samádhi), jehož lze dosáhnout tím, že soustředěná pozornost ustavičně prodlévá u tělesného či myšlenkového předmětu rozjímání a duch přitom prochází různými stupni, v nichž pozvolna slábnou proudy žádostí. Zvláště dhjána označuje odstraněním pěti zábran (nívarana) podmíněné čtyři stupně pohřížení ve sféře jemné těles­nosti (rúpadhátu), jež umožňují dosažení dosažení nadpřirozených sil (abhidžňá) a nejvyššího poznání, neboť připravují cestu k pochopení předchozích zrození, vznikání a zanikání bytostí a mizení poskvrn (ásrava), což znamená vysvobození. Kromě toho provádění čtyř dhján vede ke znovuzrození v odpovídajících dhjánových nebeských světech.

První stupeň pohřížení se vyznačuje odstraněním žádosti a neblahých vlivů (akušala) a lze ho dosáhnout přemýšlením (vitarka) a rozvažováním (vičára); na tomto stupni panuje radost (príti) a blaže­nost (sukha). - Pro druhý stupeň je pří­značné ztišení přemýšlení a rozvažování, stejně jako získání vnitřního zklidnění a tzv. vyhrocení ducha, jímž je míněno soustředění na předmět rozjímání. Člověk prodlévá v radosti a blaženosti. - Na třetím stupni mizí radost a dostavuje se vyrovnanost (upékšá); člověk je bdělý, vědomý a pociťuje blaho. - Na čtvrtém stupni setrvá adept již jen ve vyrovnanosti a bdělosti.

V čínském buddhismu se pojmu dhjána používá v podstatně širším smyslu: zahrnuje všechna meditační cvičení jako je ánápá­nasati, cvičení kasina, kájagatásati (rozjímání o těle) a podobné techniky, jež mají za cíl soustředění či vyhrocení ducha. Zahrnuje rovněž všechna přípravná cvičení, nezbytná pro dhjánu v prvním významu. Z dhjánového buddhismu, který mj. do Číny přinesl indický mistr Bódhidharma, se tam vyvinul čchan (zen).

dhjánibuddha

něco jako "meditační buddha"; pětice transcendentních buddhů, kteří symbolizují rozličné stránky osvíceného vědomí a pro účely rozjímání bývají rozlišováni, třebaže jsou to v pod­statě projevy jediného buddhovského principu. Pětici dhjánibuddhů tvoří Ami­tábha, Amóghasiddhi, Akšóbhja, Ratnasambhava a Vairóčana.

dhúta

Dosl.: "setřese­ní"; Buddhou povolená asketická cvičení, k jejichž provádění se může každý na urči­tou dobu zavázat, aby rozvinul svoji nená­ročnost a sílu vůle a aby "setřásl" žádosti­vost.

Je známo 12 takových asketických cviče­ní:

  1. nosit oděv ze starých hadrů
  2. nosit oblečení sestávající ze tří částí (tričívara)
  3. jíst vyžebranou potravu
  4. přijímat jedi­né jídlo denně
  5. odmítat vedlejší jídla
  6. přijímat pouze jedinou porci
  7. přebývat na odlehlém, opuštěném místě
  8. na pohřebišti
  9. pod stromem
  10. pod širým nebem
  11. na libovolném místě
  12. pouze sedět a ne ležet


Diamantová sútra

(Vadžraččhédikápradžňápáramitásútra, čínsky Tin-kang-ťing), dosl.: "Sútra nejvyšší moud­rosti ostré jako diamant"); samostatná část -* Pradžňápáramitásútry, jež získala velký význam především ve východní Asii. Ukazuje, že všechny fenomenální jevy představují nikoli poslední skutečnost, nýbrž iluze, projekce vlastního ducha. Každý, kdo provozuje meditaci, by měl takovýmto způsobem pohlížet na všechny jevy a činnosti ducha a považovat je za "prázd­né, prosté vlastního já a pokojné". Dílo se nazývá Diamantová sútra, protože je »ostré jako diamant, který odřezává všechny li­bovolné pojmy a člověka přepraví k dru­hému břehu osvícení«.

Dípankara

(pa. Dí­pankara), dosl. "rozsvěcovač lampy"; le­gendární buddha, který prý měl žít před nekonečně dlouhým časem. Dípankara je pokládán za prvního z 24 buddhů před historickým Buddhou Šákjamunim. Ten se prý jako asketa Sumédha před Dípankarou zapřísáhl, že dosáhne buddhovství. Díky svým nadpřirozeným schopnostem Dípankara poznal, že po uplynutí neko­nečně mnohých světových věků se Su­médha stane Buddhou pod jménem Gau­tama, a zvěstoval zástupům slavnou aske­tovu budoucnost. Dípankara je považován za nejdůležitějších ze všech předchůdců Buddhy Šákjamuniho. Symbolizuje všechny buddhy minulosti a především v Číně je často zobrazován společně se Šákjamu­nim a Maitréjou, budoucím buddhou, ve skupině "buddhů tří dob" (minulosti, pří­tomnosti a budoucnosti).

Podle tradice byl "80 loktů vysoký", jeho družinu tvořilo 84 000 arhatů a žil 100 000 let. Stúpa, obsahující jeho ostatky, dosahuje výšky 36 jódžan. Jeho život je opředen četnými legendami.

džátaka

(čínsky pen-šeng-ťing), dosl. "příběh(y) o narozeních"; sou­část Khuddakanikáji. 547 džátak tvoří nejrozsáhlejší část Sútrapitaky. Tyto příběhy o zrozeních vyprávějí o dřívějších životech Buddhy, jeho stoupenců a protiv­níků a ukazují, jak jednání v průběhu před­chozího života ovlivňuje v souladu se zákonem karmy budoucí existenci.

Mnohé z džátak představují indická lidová vyprávění z předbuddhistického období, jež si buddhisté upravili ke svým účelům. Za nejdůležitější součást každé džátaky jsou považovány verše, které obsahují mravní naučení celého příběhu. Přísně vzato, jen ony tvoří kanonický text džátak. Džátaky, které inspirovaly řadu uměleckých vyobrazení, především v podobě reliéfů na stúpách a pagodách, se v buddhistických zemích jihovýchodní Asie těší mezi laiky značné oblibě. - Kromě pálijského znění se džáta­ky zachovaly i v čínském překladu, založeném na ztracené sanskrtské verzi. Překlady jednotlivých džátak do evropských jazyků jsou k dispozici v různých antologiích buddhistických mýtů a pohádek.

(Výběr z džátak v překladu Dušana Zbavitele viz Džátaky. Příběhy z minulých životů Buddhy. Praha: DharmaGaia 1992.)