D

dákiní

tibetsky: mkha' 'gro ma; čínsky: tchu-č'-ni (tuzhini); japonsky: dakini

V sanskrtu kanibalistický ženský démon, čarodějnice; ve Šántidévově Bódhičarjávatáře ženská strážkyně pekla (narakapála); v tantrickém buddhismu dákiní, zejména vadžradákiní, jsou strážkyně, od nichž tántrikové získávají tajné nauky. Například adept Vadžrabharava Lálitavadžra obdržel Džamántaka tantru od vadžradákiní, které mu dovolily přinést zpět do lidského světa jen tolik textů, kolik si jich mohl zapamatovat za jednu noc. Dákiní se poprvé objevují v indických pramenech ve čtvrtém století n. l. Termín je nejasného původu, snad má něco společného s "bubnováním" (běžný rys šamanského rituálu). Čínština, japonština a korejština uvádějí pouze fonetický přepis sanskrtu. V tibetštině se dákiní překládá jako "nebeský chodec" (mkha' 'gro ma), což pravděpodobně souvisí se sanskrtským kéčara, termínem spojeným s Čakrasamvara tantrou. Zde jsou dákiní bohyně, často zobrazované nahé, zachovávající si svůj děsivý prvek, ale jsou synonymem nejvyšší ženské krásy a přitažlivosti a jsou osvícenými bytostmi. Tvoří třetí z takzvaných "vnitřních" tří klenotů (ratnatraja): guru, ji dam a dákiní a ochránkyně. Archetypem tibetské moudrosti či poznání dákiní (ye shes mkha' 'gro) je Ye Shes Mtsho Rgyal, družka Padmasambhavy. Dákiní jsou klasifikovány různými způsoby, nejčastěji se jedná o mkha' 'gro sde lnga, ženské buddhy odpovídající Paňčatathágata neboli pěti rodům buddhů (Paňčakula): Buddha dákiní ve středu mandaly, s Ločaná, Mámakí, Pándaravásiní a Tárou ve světových stranách. Další dělení je na tři: vnější, vnitřní a tajné dákiní. První z nich je Joginí nebo manželka Joginí či regionální bohyně, druhou je ženský buddha, kterého si praktikující představují v průběhu tantrické meditace, a poslední je neduální moudrost (advaja džňána). Toto rozdělení souvisí také se třemi těly (trikája) mahájánového buddhismu: Nirmánakája (zde se jedná o vnější dákiní), Sambhógakája (meditační božstvo) a Dharmakája (dákiní poznání). Slovo dákiní se vyskytuje v názvu vysvětlujících (vákhja) tanter třídy jóginí neboli mateřských tanter zařazených do skupiny Čakrasamvara tantra. (PDB)

dalajlama 

(tá-la'i-bla-ma)

Titul nejvyššího představitele školy Gelugpa se sídlem ve Lhase, duchovní a světská hlava Tibetu.

dalajlamové (1391-)

1. Gendündub (Dge-'dun-grub) 1391-1475

2. Gendün Gjamccho (Dge-'dun-rgja-mccho) 1475-1542

3. Sönam Gjamccho (Bsod-nams-rgja-mccho) 1543-1588

4. Jöntän Gjamccho (Jon-tan-rgja-mccho) 1589-1617

5. Ngawang Lozang Gjamccho (Ngag-dbang-blo-bzang-rgja-mccho) 1617-1682

6. Cchangjang Gjamccho (Cchangs-dbjangs-rgja-mccho) 1683-1706

[6a. Ngawang Ješe Gjamccho (Ngag-dbang-je-šes-rgja-mccho) 1707-1717]

7. Kalzang Gjamccho (Bskal-bzang-rgja-mccho) 1708-1757

8. Džampal Gjamccho ('Džam-dpal-rgja-mccho) 1758-1804

9. Lungtog Gjamccho (Lung-rtogs-rgja-mccho) 1806-1815

10. Cchulthim Gjamccho (Cchul-khrims-rgja-mccho) 1816-1837

11. Khädub Gjamccho (Mkhas-grub-rgja-mccho) 1838-1856

12. Thinlä Gjamccho (Phrin-las-rgja-mccho) 1856-1875

13. Thubtän Gjamccho (Thub-bstan-rgja-mccho) 1876-1933

14. Tändzin Gjamccho (Bstan-'dzin-rgja-mccho) 1935-

dána

tibetsky: sbyin pa; čínsky: pu-š' (bushi); japonsky: fuse

V sanskrtu a páli "dávání", "štědrost" nebo "dobročinnost"; jedna z nejvíce vyzdvihovaných ctností v buddhismu a základní praxe buddhistických laiků, pravděpodobně kvůli její hodnotě při odvykání laiků od připoutanosti k hmotným statkům a zároveň poskytování nezbytné materiální podpory sangze. Je hlavní příčinou prosperity v budoucích životech a znovuzrození jako božstvo (déva) v jednom z nebes smyslové říše (kámadhátu). V literatuře Avadána a Džátaka je mnoho příběhů, které ilustrují ctnosti dávání, z nichž nejznámější je příběh prince Višvantara (Vessantara), jehož štědrost byla tak hluboká, že rozdal nejen všechen svůj pozemský majetek, ale dokonce i svou ženu a děti. V jiných příbězích bódhisattvové často rozdávají své tělo nebo jeho části (viz Dehadána; Šešen). Bezprostředním karmickým důsledkem praxe darování je bohatství v budoucnosti, zejména jako božstvo v některém z nebes. Předpokládá se, že dávání, zejména sangze, vytváří zásluhy (punja), které budou dárci ku prospěchu v tomto i budoucích životech; dávání je totiž na prvním místě ve standardním seznamu záslužných činů spolu s morálkou (šíla) a náboženským vývojem (bhávana). V "odstupňované řeči" (Anupúrvikathá; Anupubbikathá), kterou Buddha běžně používal při poučování laiků, byla řeč o dávání (dánakathá) dokonce zásadnější než následující řeči o správném chování (šílakatha) a radostech znovuzrození v nebesích (svargakatha). Pro vhodné oběti se obvykle předpokládá osm předmětů: jídlo, voda, oděv, dopravní prostředky, věnce, parfémy, lůžka a příbytky a světla. V dalším výčtu jsou tři druhy dány: "dar hmotných statků" (ámišadána); dar neohroženosti (abhajadána) a "dar dharmy" (dharmadána). Ze všech darů byl však prý největší "dar dharmy" (dharmadána), tj. duchovní poučení, které povede nejen k lepšímu znovuzrození, ale i k osvobození od sansáry; právě tento dar sangha recipročně nabízí laikům. V soteriologii mahájány je dávání uvedeno jako první ze šesti dokonalostí (páramita) pěstovaných na cestě bódhisattvy (viz dánapáramita). Podle pálijské tradice je dána první z deseti dokonalostí (páramí). V některých školách se má za to, že bytost, která není schopna ani té nejmenší míry odstupu, která je nutná k darování svého majetku prostřednictvím dobročinnosti, vymýtila své zdravé duchovní schopnosti (samučchinnakušalamúla; viz též ičchantika) a na neurčitou dobu ztratila jakoukoli vyhlídku na osvícení. (PDB)

daršana

páli: dassana; tibetsky: mthong ba; čínsky: ťien (jian)

V sanskrtu doslova "vidění", tj. "vidění", "vize" nebo "vhled". V čistě fyzikálním smyslu se daršana nejpodstatněji vztahuje na zrakové vnímání, k němuž dochází prostřednictvím očního smyslového orgánu. Buddhismus však připouští i celou škálu smyslových a mimosmyslových vjemů, například těch, které souvisejí s meditativním rozvojem (jogipratjakša), které rovněž zahrnují "vidění" ve smyslu přímého vnímání skutečnosti skryté běžnému zraku. Daršana se tedy může týkat vidění, k němuž dochází prostřednictvím některého z pěti typů "očí - zraku" (cakšu) zmiňovaných v buddhistické literatuře, tj, (1) fyzické oko (mánsa-cakšu), smyslová základna (ájatana) spojená s vizuálním vědomím; (2) božské oko (divja- cakšu), vidění spojené s duchovní silou (abhiňňa) jasnovidectví; (3) oko moudrosti (pradžňá-cakšu), což je vhled plynoucí z kultivace hlavních buddhistických praktik; (4) oko dharmy (dharma-cakšu), které je výlučné pro bódhisattvu; a (5) oko buddhy (buddha-cakšu), které podřazuje všechny čtyři ostatní. Při použití ve významu "vhled" se daršana často objevuje ve spojení "poznání a vidění" (džňána-daršana), tj přímý vhled, který odpovídá skutečnosti (džata-bhúta) tří znaků existence (tri-lakšana) - neměnnosti (anitja), utrpení (dukkha) a ne-já/nepodstatnosti (anátman) - a jedna z kvalit zdokonalených na cestě vedoucí ke stavu "ctihodného" (arhat). Za daršanu se obvykle považuje probuzení (bódhi) do pravdy, osvobození (vimukti) z otroctví a očištění (višuddhi) od všech strastí (kléša). Říká se také, že dokonalost poznání a vidění (džňána-daršana-páramita) je alternativním názvem pro dokonalost moudrosti (pradžňápáramitá), jednu ze šesti dokonalostí (páramita) na cestě bódhisattvy. V pětinásobné struktuře buddhistické stezky tvoří daršana-márga třetí stezku. Příbuzný termín "názor" (dršti), který pochází ze stejného sanskrtského kořene drš ("vidět"), se někdy používá podobně jako daršana, ačkoli běžně vyjadřuje i pejorativnější významy dogmatu, hereze nebo extrémních či nesprávných názorů na sebe sama a svět, které často hlásají ne-buddhistické filozofické školy. Daršana se v indické tradici někdy používá také pro označení filozofického nebo náboženského systému, což je dodnes aktuální. (The Princeton Dictionary of Buddhism)

Dašabhúmikasútra

tibetsky: Sa bcu pa'i mdo; čínsky Š'-ti ťing (Shidi jing)

V sanskrtu "Písmo deseti stupňů"; standardní písemný popis deseti "základů" či "stupňů" (daša-bhúmi) cesty bódhisattvy. V sútře je každé z deseti stadií spojeno se základními doktrínami hlavního proudu buddhismu a také se zvládnutím jedné z deseti dokonalostí (páramita), které byly dosaženy v průběhu výcviku bódhisattvy. Sútra se vyskytuje jako jedna z kapitol Avatansakasútry a šířila se také jako samostatný text.

Deset vizualizačních pomůcek

sanskrt: krtsnájatana; páli: kasina; tibetsky: zad par gyi skye mched; čínsky: pien-čchu (bianchu)

1. země
2. voda
3. oheň
4. vítr
5. prázdný prostor (akáša)
6. modrá
7. žlutá
8. červená
9. bílá
10. světlo nebo vědomí

devamána

tibetsky: lha'i nga rgyal

V sanskrtu doslova "božská pýcha"; termín, který se objevuje v tantrické literatuře v souvislosti s praktikováním božské jógy (devatájóga). Obecně je pýcha (mána) považována za negativní mentální stav, jeden z kořenových neduhů (múlakléša), a tedy neduh, kterého je třeba se vzdát. V jedné z obměn typických pro tantrický kontext však platí, že ačkoli by se člověk měl vzdát běžné pýchy, měl by v sobě pěstovat pýchu na to, že je božstvem, tedy v tomto případě na to, že je buddhou. Říká se, že právě tím, že si člověk představuje, že má mysl, tělo, sídlo a prostředky jako buddha, může nyní tantrickou cestou rychle dospět do stavu pravého buddhovství. Proto by si člověk měl sám sebe představovat jako toho, kdo již dosáhl cíle, o který ve skutečnosti usiluje.

Deva sutta

Sutta pálijského kánonu AN 9.39. Boj dévů a asurů je typický pro boj mnichů s Márou; vítězství je někdy na jedné, jindy na druhé straně, dokud není nepřítel zcela rozdrcen a zneškodněn. Buddha tento boj přirovnává k zápasu o získání džhán.

devatájóga

tibetsky: lha'i rnal 'byor

V sanskrtu "jóga božstva"; tantrická praxe, při níž je v přítomnosti praktikujícího vizualizováno božstvo (často buddha nebo bódhisattva), které je obětmi, modlitbami a recitací mantry usmiřováno a poté je žádáno o udělení siddhi. Někdy se uvádějí dva typy: 1. kdy je božstvo vizualizováno před praktikujícím, a 2. kdy si praktikující představuje sám sebe jako božstvo. Podle Congkhapy (Tsong-kha-pa) je praktikování tohoto druhého typu jógy božstva charakteristickým znakem vadžrajány, který ji odlišuje od páramitájány. Tvrdí, že obě formy jógy božstva lze nalézt ve všech třídách tantry: krijá, čarjá, jóga a anuttarajóga. Devatájóga je ústředním rysem dvou stupňů anuttarajógy tantry (utpattikrama a nišpannakrama); v prvním stupni vývoje podle sádhany si tántrik vizualizuje mandalu s ústředními a okolními božstvy. Meditací na anátman (ne-já) nebo šúnjatu (prázdnotu) si praktikující představuje sám sebe jako ústřední božstvo mandaly. V určitých formách praxe si praktikující také představí celou mandalu a její božstva jako sídlící v těle praktikujícího. Když si praktikující osvojí schopnost představit si mandalu a její božstva do nejmenších detailů, přejde do druhého "dokončovacího" stádia (nišpannakrama), v němž se k dosažení buddhovství využívá komplexu nádi (kanálů) a čaker lidského těla. (PDB)

Dhammapada 

Druhá kniha Khuddakanikája z pálijského kánonu. Jeden z nejpopulárnějších a nejoblíbenějších buddhistických  textů. Skládá se ze 423 veršů rozdělených do 26 oddílů uspořádaných podle témat. V praxi se jedná o jakousi antologii veršů z různých knih buddhistického kánonu (Džátaky, Sutta-nipata). Také obsahuje materiál z jiných buddhistických škol a z jiných než buddhistických zdrojů. Komentář k Dhammapádě, jehož autor je anonymní, ale je připisovaný Buddhaghóšovi, je známý jako Dhammapada-atthakatha.

dharma

odvozeno od slove­sa dhar: "držet, nést". (pálijsky dhamma, čínsky fa, japonsky hó, též dacuma); ústřední pojem buddhismu, používaný v různých významech:

1. kosmický zákon, "velký řád", jemuž je podroben náš svět, především zákon karmicky řízeného přerozování;
2. učení Buddhy, jenž tento "zákon" poznal a formuloval, tj. nauka vyjadřující univerzální pravdu. Dharma v tomto smyslu existovala již před zrozením historického Buddhy, který není ničím jiným nežli jejím projevem. U této dharmy bud­dhista hledá útočiště (trišarana);
3. normy chování a etická pravidla (ši­la, Vinajapitaka);
4. projevy skutečnosti, obecné stavy věcí, předměty, jevy;
5. obsahy ducha, myšlenkové předměty, ideje, odrazy, vytvářené věcmi v duši člověka;
6. označení pro tzv. faktory bytí, které hínajána chápe jako stavební kameny empirické osobnosti a jejího světa.

dharmačakra

(pa. dhammačakka), kolo učení; v buddhismu symbol Buddhou zvěstované nauky, tj. čtyř ušlechtilých pravd, osmidílné cesty a střední cesty. Dharmačakra bývá většinou zobrazována s osmi loukotěmi, které symbolizují osmidílnou cestu.

Podle tradice bylo kolo učení uvedeno do pohybu třikrát: 1. v Sárnáthu, kde Buddha pronesl své první kázání poté, co dosáhl dokonalého osvícení; 2. vznikem mahájány; 3. zrodem vadžrajány.

dharmapála

páli: dhammapála; tibetsky: chos skyong; čínsky: fa-chu (fahu); japonsky: hōgo

V sanskrtu "ochránce Dharmy"; v mahájánových a tantrických textech jsou dharmapály božstva, často zobrazovaná v hněvivé podobě, která brání buddhismus před jeho nepřáteli a která chrání buddhistické praktikující před různými formami vnějšího i vnitřního nebezpečí. Historie mnoha buddhistických národů často zahrnuje přeměnu místních božstev v ochránce dharmy. V Tibetu například údajně začalo uctívání dharmapálů na počátku osmého století n. l. na popud Padmasambhavy (asi 8. století), když ho do země pozval tibetský král Thisong Decän. Po svém příjezdu Padmasambhava údajně použil své síly k potlačení zlovolných místních božstev, na která cestou narazil, a ušetřil pouze ty, kteří slíbili, že se stanou dharmapály. V tibetském buddhismu se dharmapálové dělí na dvě skupiny, světské ('jig rten pa), což jsou světská božstva, která chrání dharmu, a nadsvětské ('jig rten las 'das pa), osvícené bytosti, které se zjevují v hněvivé podobě, aby bránily dharmu. Jako ochránci dharmy se někdy uvádí také osm typů nelidských bytostí (aštasena), a to garuda, déva, nága, jakša, gandharva, asura, kinnara a mahorága. (PDB)

dhátu

dosl.: "oblast, okrsek, prvek"; pojem, který se často vyskytuje ve složeninách a slouží jako označení:

1. jednoho ze čtyř prvků (mahábhúta);
2. jednoho ze šesti prvků (tj. čtyř mahábhůtů, ákáši a vidžňány);
3. jednoho ze tří světů nebo tří okrsků, tj. světa žádosti (kámadhátu), žádosti-prosté tělesnosti či "čisté formy" (rúpadhátu) a beztvarosti či netělesnosti (arúpadhátu);
4. 18 elementů, které podmiňují všechny duševní procesy: 1. zrakový orgán, 2. sluchový orgán, 3. čichový orgán, 4. chuťový orgán, 5. tělesný orgán, 6. zrakový předmět, 7. sluchový předmět, 8. čichový předmět, 9. chuťový předmět, 10. tělesný vjem, 11. vědomí zraku, 12. vědomí sluchu, 13. vědomí čichu, 14. vědomí chuti, 15. vědomí těla, 16. prvek mysli (manódhátu), 17. duševní předmět (dharmadhátu), 18. prvek vědomí du­cha. Z těchto elementů jsou 1-10 tělesné, 11-16 a 18 duševní a 17 buď duševní anebo tělesné povahy.

dhátuvavatthána

[dhátu vavatthána]

Analýza tělesných prvků; jedno ze 40 meditačních cvičení (bhávaná), popsa­ných v textu Visuddhimagga, při nichž člo­věk v myšlenkách své tělo rozkládá na jed­notlivé části a poznává, že nesestává z ni­čeho jiného, než ze čtyř prvků (dhátu), pevného, tekutého, horkého a vzdušného. Tím se u adepta ztrácí představa jednotného, trvalého já.

Toto cvičení v textu Visuddhimagga (XI.2) názorně vysvětluje následující podoben­ství: »Dále, mnichové, uvažuje mnich prá­vě o tomto těle, v jehož stavu a postavení se zrovna nachází, a rozkládá je na jednot­livé prvky: >V tomto těle se nachází prvek země, vody, ohně a větru. < Podobně jako zručný řezník nebo jeho pomocník poté, co porazil krávu a rozsekal ji na kusy, usedá na křižovatce ulic, zrovna tak, mnichové, rozebírá mnich zde toto tělo, v jehož stavu a postavení se zrovna nachází, na čtyři prv­ky... Řezník, který krávu vykrmí, zavede na jatka, sváže, postaví, porazí anebo po­raženou krávu zahlédne, neztrácí předsta­vu "krávy", dokud ji nerozkrájí a nerozdě­lí na kusy. Jakmile však krávu rozseká a usadí se tam, ztrácí představu "krávy" a na její místo vstupuje představa "masa". Už neuvažuje >Prodám krávu< nebo >Tito lidé kupují krávu<. Stejně tak u mnicha dřív, když byl ještě bláhovým světským člověkem, ať už jako laik či bezdomovec, nevymizely představy "bytí" či "muž" či "jednotlivec" do té doby, dokud si právě toto tělo, v jehož stavu a postavení se prá­vě nacházel, nerozložil na části a prvek po prvku neprozkoumal. Jakmile však rozlo­žil tělo na jeho prvky, vytratila se u něj představa "bytí" a jeho duch se upřel na sledování oněch prvků.« (Cit. podle Nyanatiloky, 1976. )

dhjána

(pálijsky džhána, čínsky čchan-na nebo čchan, japonsky zenna či zen); meditace, ponoření. Obecně každý stav pohřížení ducha, vyvolaný soustředěním (samádhi), jehož lze dosáhnout tím, že soustředěná pozornost ustavičně prodlévá u tělesného či myšlenkového předmětu rozjímání a duch přitom prochází různými stupni, v nichž pozvolna slábnou proudy žádostí. Zvláště dhjána označuje odstraněním pěti zábran (nívarana) podmíněné čtyři stupně pohřížení ve sféře jemné těles­nosti (rúpadhátu), jež umožňují dosažení dosažení nadpřirozených sil (abhidžňá) a nejvyššího poznání, neboť připravují cestu k pochopení předchozích zrození, vznikání a zanikání bytostí a mizení poskvrn (ásrava), což znamená vysvobození. Kromě toho provádění čtyř dhján vede ke znovuzrození v odpovídajících dhjánových nebeských světech.

První stupeň pohřížení se vyznačuje odstraněním žádosti a neblahých vlivů (akušala) a lze ho dosáhnout přemýšlením (vitarka) a rozvažováním (vičára); na tomto stupni panuje radost (príti) a blaže­nost (sukha). - Pro druhý stupeň je pří­značné ztišení přemýšlení a rozvažování, stejně jako získání vnitřního zklidnění a tzv. vyhrocení ducha, jímž je míněno soustředění na předmět rozjímání. Člověk prodlévá v radosti a blaženosti. - Na třetím stupni mizí radost a dostavuje se vyrovnanost (upékšá); člověk je bdělý, vědomý a pociťuje blaho. - Na čtvrtém stupni setrvá adept již jen ve vyrovnanosti a bdělosti.

V čínském buddhismu se pojmu dhjána používá v podstatně širším smyslu: zahrnuje všechna meditační cvičení jako je ánápá­nasati, cvičení kasina, kájagatásati (rozjímání o těle) a podobné techniky, jež mají za cíl soustředění či vyhrocení ducha. Zahrnuje rovněž všechna přípravná cvičení, nezbytná pro dhjánu v prvním významu. Z dhjánového buddhismu, který mj. do Číny přinesl indický mistr Bódhidharma, se tam vyvinul čchan (zen).

dhjánibuddha

něco jako "meditační buddha"; pětice transcendentních buddhů, kteří symbolizují rozličné stránky osvíceného vědomí a pro účely rozjímání bývají rozlišováni, třebaže jsou to v pod­statě projevy jediného buddhovského principu. Pětici dhjánibuddhů tvoří Ami­tábha, Amóghasiddhi, Akšóbhja, Ratnasambhava a Vairóčana.

dhúta

Dosl.: "setřese­ní"; Buddhou povolená asketická cvičení, k jejichž provádění se může každý na urči­tou dobu zavázat, aby rozvinul svoji nená­ročnost a sílu vůle a aby "setřásl" žádosti­vost.

Je známo 12 takových asketických cviče­ní:

1. nosit oděv ze starých hadrů
2. nosit oblečení sestávající ze tří částí (tričívara)
3. jíst vyžebranou potravu
4. přijímat jedi­né jídlo denně
5. odmítat vedlejší jídla
6. přijímat pouze jedinou porci
7. přebývat na odlehlém, opuštěném místě
8. na pohřebišti
9. pod stromem
10. pod širým nebem
11. na libovolném místě
12. pouze sedět a ne ležet

Diamantová sútra

(Vadžraččhédikápradžňápáramitásútra, čínsky Tin-kang-ťing), dosl.: "Sútra nejvyšší moud­rosti ostré jako diamant"); samostatná část -* Pradžňápáramitásútry, jež získala velký význam především ve východní Asii. Ukazuje, že všechny fenomenální jevy představují nikoli poslední skutečnost, nýbrž iluze, projekce vlastního ducha. Každý, kdo provozuje meditaci, by měl takovýmto způsobem pohlížet na všechny jevy a činnosti ducha a považovat je za "prázd­né, prosté vlastního já a pokojné". Dílo se nazývá Diamantová sútra, protože je »ostré jako diamant, který odřezává všechny li­bovolné pojmy a člověka přepraví k dru­hému břehu osvícení«.

Dignága

též Dinnága, asi 480-540; vyznavač jógáčáry, který v této škole rozvinul logicko-gnozeologický směr. Většina jeho prací, jež se dochovaly jen v čínském nebo tibetském překladu, pojednává o tématech logiky. Nejvýznamnější je Pramánasamuččaja ("Přehled prostředků pravého poznání"), jež se stalo hlavním dílem nového směru. Kromě toho Dignága sepsal důležitý komentář k Abhidharmakóše. - Jeho nejvýznačnějším žákem byl Dharmakírti. - Dignága, který se dlouho zdržoval v klášterní univerzitě v Nálandě, se opírá o idealistické učení jógáčáry. Uznává dva "zkušební kameny" poznání, přímé vnímání a odvozování. Jeho analýzu odvozování v jeho rozličných podobách a s ohledem na vztahy, jež existují mezi jednotlivými články, dále rozvinul Dharmakírti. (LVM)

Dípankara

(pa. Dí­pankara), dosl. "rozsvěcovač lampy"; le­gendární buddha, který prý měl žít před nekonečně dlouhým časem. Dípankara je pokládán za prvního z 24 buddhů před historickým Buddhou Šákjamunim. Ten se prý jako asketa Sumédha před Dípankarou zapřísáhl, že dosáhne buddhovství. Díky svým nadpřirozeným schopnostem Dípankara poznal, že po uplynutí neko­nečně mnohých světových věků se Su­médha stane Buddhou pod jménem Gau­tama, a zvěstoval zástupům slavnou aske­tovu budoucnost. Dípankara je považován za nejdůležitějších ze všech předchůdců Buddhy Šákjamuniho. Symbolizuje všechny buddhy minulosti a především v Číně je často zobrazován společně se Šákjamu­nim a Maitréjou, budoucím buddhou, ve skupině "buddhů tří dob" (minulosti, pří­tomnosti a budoucnosti).

Podle tradice byl "80 loktů vysoký", jeho družinu tvořilo 84 000 arhatů a žil 100 000 let. Stúpa, obsahující jeho ostatky, dosahuje výšky 36 jódžan. Jeho život je opředen četnými legendami.

Divjávadana

"Božská vyprávění") představuje sbírku 38 starověkých buddhistických příběhů, které patří k textům Múlasarvástiváda Vinája a pocházejí pravděpodobně ze 2. století n. l. Tyto příběhy (avadany) se obvykle zaměřují na jednotlivé osoby a na to, jak jejich činy v minulých životech ovlivňují jejich karmu v současnosti.

doha

tibetsky: nyams mgur

V sanskrtu název metra v poezii; odtud název pro básnickou formu náboženského projevu, která toto metrum nejčastěji používá a která se začala objevovat již v 7. století n. l. Tyto verše jsou různě dlouhé, obvykle v rýmovaných dvouverších, a jsou složeny v apabhranša, raně středověkém protovernakulárním jazyce ze severovýchodní Indie. Tyto písně nabízejí vyjádření krásy a jednoduchosti tantrické zkušenosti (tibetský překlad znamená "píseň zkušenosti"). Existují sbírky doha od siddhů Tilopy, Kršnáčárja (Kánha) a Saraha; Sarahova Dóhakóša ("Pokladnice doha veršů") měla v Tibetu mimořádný vliv. V rané tradici Kagjüpa Bka' brgyud vykazují vliv doha písně (mgur) Milarepy.

džátaka

(čínsky pen-šeng-ťing), dosl. "příběh(y) o narozeních"; sou­část Khuddakanikáji. 547 džátak tvoří nejrozsáhlejší část Sútrapitaky. Tyto příběhy o zrozeních vyprávějí o dřívějších životech Buddhy, jeho stoupenců a protiv­níků a ukazují, jak jednání v průběhu před­chozího života ovlivňuje v souladu se zákonem karmy budoucí existenci.

Mnohé z džátak představují indická lidová vyprávění z předbuddhistického období, jež si buddhisté upravili ke svým účelům. Za nejdůležitější součást každé džátaky jsou považovány verše, které obsahují mravní naučení celého příběhu. Přísně vzato, jen ony tvoří kanonický text džátak. Džátaky, které inspirovaly řadu uměleckých vyobrazení, především v podobě reliéfů na stúpách a pagodách, se v buddhistických zemích jihovýchodní Asie těší mezi laiky značné oblibě. - Kromě pálijského znění se džáta­ky zachovaly i v čínském překladu, založeném na ztracené sanskrtské verzi. Překlady jednotlivých džátak do evropských jazyků jsou k dispozici v různých antologiích buddhistických mýtů a pohádek.

(Výběr z džátak v překladu Dušana Zbavitele viz Džátaky. Příběhy z minulých životů Buddhy. Praha: DharmaGaia 1992.)

džňánamudra

tibetsky: ye shes phyag rgya

V sanskrtu "pečeť poznání"; termín používaný pro označení imaginární nebo vizualizované ženy-družky v praxi sexuální jógy v anuttarajóga-tantře. V souvislosti se sexuální jógou se někdy vyjmenovávají tři typy ženských družek neboli vidja ("žen poznání"). Prvním je džňánamudra neboli "pečeť poznání", která je představovanou nebo vizualizovanou partnerkou, nikoli skutečnou družkou. Druhý a třetí typ družky jsou skutečné družky. Samajamudra neboli "pečeť slibu" je družka, která je plně způsobilá k praktikování sexuální jógy v tom smyslu, že je vhodného věku a kasty, praktikovala společnou cestu a dodržuje tantrické sliby (samaja). Třetím a posledním typem je karmamudra, "akční pečeť", která je rovněž skutečnou družkou, ale nemusí mít kvalifikaci samajamudry. V některých výkladech tantrické praxe se o těchto třech typech "pečetí" hovoří s odkazem na mahámudru neboli "velkou pečeť", což je mnohoznačný pojem, někdy definovaný jako spojení metody (upája) a moudrosti (pradžňa), které nevyžaduje družku.