Disciplína neboli morálka

Nágardžuna: Mahá pradžňápáramitá šástra

Překlad do angličtiny: Gelongma Karma Migme Chödrön

Překlad do češtiny: Jaroslav Holeček

odkaz


XXI. kapitola - Disciplína neboli morálka


1. Definice disciplíny (šíla)

Šíla (kázeň) se v jazyce Ts´in nazývá přirozená dobrota. Celým srdcem následovat cestu dobra bez dopouštění se jakýchkoli chyb se nazývá šíla. Cvičení dobra, ať už člověk přijal pravidla, nebo ne, se nazývá šíla.

Stručně řečeno, [etických] ukáznění těla a řeči je osm druhů:

Zdržování se:

  • zabíjení (pránátipátavirati)
  • krádeže (adattádána)
  • zakázané lásky (kámamithjácara)
  • lži (mrsáváda)
  • pomluv (paišunjaváda)
  • škodlivé řeči (párusjaváda)
  • neužitečných drbů (sambhinnapralápa)
  • používání alkoholu (madhjapána)

A uchýlení se k čistému způsobu života (parišuddhádžíva). To jsou charakteristiky disciplíny

Porušování těchto předpisů, jejich zanedbávání, je nemravnost; osoba, která porušuje předpisy, spadá do tří špatných osudů.


2. Různé druhy morálky

Pomocí nižší morálky se člověk se znovuzrodí mezi lidmi; prostřední morálkou se člověk znovuzrodí mezi šesti třídami bohů říše touhy (kámadhátudeva); při nejvyšší morálce prochází člověk čtyřmi dhjánami a čtyřmi pohrouženími prázdnoty (šúnja samápatti) a znovuzrodí se mezi čistými bohy (šuddhávásadeva) říše forem (rúpadhátu) a říše bez forem (arúpadhátu)

Nejvyšší morálka (pranítašíla) je trojího druhu:

  • v důsledku nižší čisté morálky se člověk stává arhatem
  • díky střední čisté morálce se stává pratjékabuddhou
  • díky nejvyšší čisté morálce získává buddhovství.

Odpoutanost, nezaujatost, nepřítomnost přestupků a nepřítomnost vad, tolik vychvalované svatými muži [při pěstování morálky], tvoří nejvyšší čistou morálku. Má-li člověk laskavost (maitrí) a soucit (karuná), chce-li zachraňovat bytosti a chápe-li pravou povahu přikázání, je mysl zcela nezaujatá: dodržování předpisů za těchto podmínek směřuje přímo k buddhovství: tomu se říká morálka, která uskutečňuje nepřekonatelný stav buddhů.


3. Výhody morálky

Člověk, který chce mít velký užitek, musí pevně dodržovat předpisy, jako by střežil vzácný poklad nebo bránil svůj život. Proč? Stejně jako vše na této velké zemi, co má podobu, přežívá díky tomu, že je podporováno velkou zemí, tak je morálka sídlem všech dobrých dharem (kušaladharma). Stejně jako by bylo marné snažit se chodit bez nohou, létat bez křídel nebo uskutečnit plavbu bez lodi, tak je marné chtít získat dobré plody [cesty] bez mravnosti.

Člověk, který zavrhl morálku, i když je asketou v horách a živí se ovocem a travinami, se nijak neliší od zvířat. Někteří mají jako pravidlo chování zvyk nepolykat nic než vodu, mléko nebo vzduch; stříhají si vlasy, nosí je dlouhé nebo si na hlavě nechávají jen kousek vlasů; nosí žluté roucho [buddhisté] nebo bílé roucho [džinisté], nosí oděv z trávy nebo ze stromové kůry; v zimě vstupují do vody, v létě se opékají u ohně, padají přes skály, myjí se v Ganze, koupou se třikrát denně, opakovaně přinášejí oběti ohni, s mnoha oběťmi a magickými formulemi (mantra) provádějí asketické praktiky. Protože však nemají morálku, [všechny tyto snahy] jsou marné a zbytečné. - Jiným lidem, kteří žijí ve velkých palácích nebo velkých domech, nosí krásné šaty a jedí vybraná jídla, ale jsou schopni uplatňovat morálku, se daří narodit se na dobrém místě a získat plody cesty (márgaphala). Ať už je člověk vznešený nebo nízký, malý nebo velký, za předpokladu, že dodržuje čistou morálku, vždy dosáhne velkých výhod. Pokud však někdo porušuje morálku, ani bohatství, ani pokora, ani velikost, ani malost mu neumožní znovuzrození podle libosti v požehnaných příbytcích (sukhavihára).

Navíc nemorální člověk je jako průzračná tůň plná jedovatých hadů: v ní se člověk nekoupe. Je jako strom nesoucí krásné květy a drobné plody, ale plný krutých trnů. Ačkoli se narodil ve vznešené rodině, má krásné tělo, je učený a moudrý, člověk, který se neřídí morálkou, nezná milující laskavost a soucitnou mysl [světce]. Jak praví jedna strofa:

Vznešenost bez poznání (džňána) je neúspěch;

poznání doplněné pýchou je také neúspěch;

Člověk, který přijal předpisy, ale porušuje je,

je odsouzen k naprostému selhání zde i na onom světě.

Člověk, který dodržuje morálku, je navzdory své chudobě nebo nižšímu postavení nadřazen bohatým lidem a šlechticům, kteří žijí v nemorálnosti.

Vůně květin a tagary[1] se nešíří příliš daleko, vůně kázně se šíří ve všech deseti směrech.

Mravný člověk je plný štěstí; je proslulý široko daleko; váží si ho bohové i lidé; v tomto životě získává všechny druhy štěstí, a chce-li mezi bohy a lidmi najít bohatství, vznešenost a dlouhý život, snadno je najde. Když je morálka čistá, člověk získá vše, co si přeje.

Navíc mravný člověk, který vidí, jak se nemravný člověk potýká s nejrůznějšími problémy - tresty, vězením, hledáním, zpustošením - a který ví, že je od těchto potíží uchráněn, tím prožívá velkou radost. Na druhé straně, když vidí, jak dobrý člověk získává slávu, věhlas a štěstí, říká si: "Když může získat slávu on, mohu ji získat i já."

Na konci života, když nůž (šástra) a vítr (váju) rozpustí tělo a žíly (sirá) jsou přerušeny, má mravný člověk vědomí čistoty své kázně a jeho mysl je beze strachu. Tak praví jedna strofa:

Při těžké nemoci je lékem disciplína;

Ve velké hrůze je strážcem;

V temnotě smrti je lampou;

Ve zlých znovuzrozeních je nosníkem mostu;

V oceánu smrti je velkou lodí.

V tomto životě bude mravný člověk přijímat pocty lidí, jeho mysl bude radostná a bez starostí, nikdy mu nebude chybět oděv a jídlo, po smrti se znovu narodí mezi bohy a pak dosáhne buddhovství. Není nic, co by mravný člověk nezískal; pokud jde o nemravného člověka, ten přijde o všechno.

Stejně je tomu i u mravného člověka: má k dispozici úžasné rozkoše a není přání, které by si nesplnil; pokud však porušuje přikázání, jeho pýcha se nadýmá, stává se rozmařilým a podobá se člověku, který rozbil vázu a přišel o všechny své poklady.

Navíc se vůně slávy mravného člověka rozprostírá zde i na onom světě, na nebesích i mezi lidmi.

Mravný člověk se navíc těší štědrosti a nešetří svým bohatstvím ; i když nesleduje běžné zájmy, nic mu nechybí; je znovuzrozen mezi bohy; v přítomnosti buddhů deseti směrů vstupuje na stezku Trojitého vozidla (jánatraja) a dosahuje osvobození (vimókša). Po přijetí předpisů zmizí mnoho nesprávných názorů.

Kromě toho, aniž by odešel ze světa, se člověk, který dodržuje pravidla kázně, také znovu narodí mezi bohy. Člověk, jehož kázeň (šíla) je čistá, a který praktikuje meditační usebrání (samádhi) a moudrost (pradžňá), se snaží zbavit neštěstí stáří, nemoci a smrti: toto přání se mu určitě splní.

I když morální člověk nemá žádné zbraně, zlí lidé na něj neútočí. Mravnost je poklad, který nelze ztratit; je to rodič, který tě neopustí ani po smrti; je to ozdoba, která předčí sedm drahokamů. Proto je třeba střežit mravnost, jako by člověk bránil život těla nebo jako by střežil vzácný předmět. Nemorální člověk snáší deset tisíc utrpení; je jako chudák, který rozbil vázu a přišel o své bohatství. Proto je třeba zachovávat čistou kázeň.


Džátaka o váze zázraků

Byl jeden muž, který neustále přinášel oběti bohu; tento muž byl chudý; poté, co dvanáct let z celého srdce přinášel oběti, požádal o bohatství a moc.

Déva se nad ním slitoval, vzal na sebe viditelnou podobu a zeptal se ho: "Co si přeješ?"

Muž odpověděl: "Chci bohatství a moc. Chtěl bych získat vše, po čem moje mysl touží."

Déva mu dal vázu zvanou Váza zázraků (bhadraghata) a řekl: "Věci, které budeš chtít, vyjdou z této vázy."

Muž pak mohl získat, jak se mu zdálo, vše, co se mu zachtělo; když se jeho přání splnila, objevil se krásný dům, sloni, koně a vozy; sedm drahokamů hojnosti; bavil se požitky, aniž by mu cokoli chybělo.

Jeho hosté se ho ptali: "Dříve jsi byl chudý, jak to, že máš dnes takové bohatství?".

A on odpověděl: "Jaké je to bohatství? - Mám nebeskou vázu; tato váza může tvořit všechny druhy věcí, a proto jsem nyní bohatý.

Jeho hosté pokračovali: "Přines nám tuto vázu a ukaž nám, jak tvoří věci."

Přinesl vázu a přiměl ji, aby vyráběla nejrůznější věci; v záchvatu pýchy vázu nešikovností rozbil a vše, co [vyrobila], v okamžiku zmizelo.

Stejně je tomu u mravného člověka: má k dispozici úžasná potěšení a není přání, které by neuskutečnil; pokud však porušuje předpisy, jeho pýcha se nadýmá, stává se rozmařilým a je jako onen muž, který rozbil vázu a přišel o všechny své poklady.


4. Nevýhody nemorálnosti

Navíc, když vidí tresty, které postihují nemorálního člověka, musí se morální člověk snažit pečlivě dodržovat kázeň. Jaké tresty postihují nemorálního člověka?

Nemorálního člověka si lidé neváží, jeho dům je jako hřbitov, kam lidé nechodí, ztrácí všechny své ctnosti jako shnilý strom, kterým lidé pohrdají, je jako zmrzlý lotos, který lidem nepřináší potěšení; je plný zlých myšlenek, je strašný jako démon; lidé se na něho neobracejí, stejně jako žíznivý člověk nechodí k otrávené studni; jeho mysl je stále neklidná jako provinilý člověk, který se stále obává blížícího se trestu; je jako pole pokryté krupobitím, přes které se nikdo nemůže odvážit; je jako špatné obilí, které má vnější zdání dobrého zrna, ale je nepoživatelné; je jako doupě zlodějů, kde není dobré se zastavit; je jako vážná nemoc, ke které se nikdo neodváží přiblížit; nedaří se mu vyhnout se utrpení; je jako špatná cesta, po které je obtížné jít; je nebezpečné ho navštívit jako zlého zloděje, s nímž je těžké se spřátelit; je jako velký příkop, jemuž se lidé vyhýbají; je špatnou společností jako jedovatý had; nelze se k němu přiblížit jako k velkému ohni; je jako ztroskotaná loď, na níž nelze vyplout; je jako zvratky, které nelze spolknout zpět. Ve shromáždění dobrých lidí je nemorální člověk jako špatný kůň uprostřed dobrých koní, jako osel ve stádu krav. Ve shromáždění energických mužů je jako slabé dítě mezi statnými muži. I když má vnější vzhled bhikšua, člověk by řekl, že je mrtvolou uprostřed spáčů. Je jako falešná perla mezi pravými perlami, jako ricinovník v santalovém lese. I když navenek vypadá jako čestný člověk, uvnitř je bez dobrých vlastností. I když se nazývá bhikšu, protože má oholenou hlavu, žluté roucho a předkládá svůj "lístek" (šalákáṃ grhnáti) v náležitém pořádku, ve skutečnosti bhikšu není.

Když si nemravný člověk vezme mnišské roucho, je pro něj jako žhavá mosaz, jako železný kruh kolem jeho těla; jeho almužna je jako nádoba naplněná roztavenou mědí; když přijímá potravu, je to, jako by polykal koule žhavého železa nebo pil vařící mosaz; lidé, kteří mu vzdávají hold svými obětinami, jsou jako strážci pekla, kteří nad ním bdí; když vstupuje do kláštera (vihára), je to, jako by vstupoval do velkého pekla; když usedá na klášterní lavice, je to, jako by zaujímal místo na lůžku z hořícího železa.

A konečně nemorální člověk je vždy ustrašený, jako nemocný člověk, který se neustále obává blížící se smrti, nebo člověk, který se provinil pěti hříchy vedoucími k okamžitému zatracení (ánantarja) a který vždy říká, že je nepřítelem Buddhy. Skrývá se a lže jako loupežník, který se bojí, že bude dopaden. Roky, měsíce a dny ubíhají; nikdy nenajde žádné bezpečí. Ačkoli se nemravnému člověku může dostat poct a výhod, jeho štěstí je nečisté: je to, jako by šílenci oblékli a ozdobili mrtvolu, a moudří lidé, kteří to vědí, se na ni nechtějí dívat. To jsou mnohé nesčetné tresty nemravnosti; všechny by se nedaly vyjmenovat. Asketa tedy bude pečlivě dodržovat předpisy.


[1] Silně vonící strom známý jako Tabernaemontana coronaria.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky