Praxe vyrovnanosti

Když meditující trochu zleniví nebo se unaví, měl by si na chvíli odpočinout a rozjímat pouze o vnímajících bytostech s jednou vlastností, aniž by věnoval pozornost jejich utrpení nebo štěstí. Radost je jako malé dítě, je-li stále rozmazlováno, je poblázněné, nevázané a rozmazlené. Pokud často prožívá utrpení, bude úzkostné, ustrašené, slabé a vyhublé. Proto by se člověk měl někdy zbavit jak lásky, tak nelibosti. Takový je i meditující. Pokud stále praktikuje jen přátelskost a účastnou radost, stane se díky nadměrné radosti a štěstí nedbalým. Bude-li stále praktikovat soucit, vznikne u něj starost a roztrpčení kvůli tomu, že bude [příliš] myslet na utrpení. Proto by měl praktikovat vyrovnanost, aby nedovolil těmto nedostatkům utrpení a štěstí vzniknout[1].

Jak vysvětluje písmo: "Praxe přátelskosti ukončí a vyhladí nenávist a odpor[2]. Praxe soucitu ukončí trápení vnímajících bytostí. Praxe radosti ukončí a vyhladí úzkost a starosti. Praxe vyrovnanosti ukončí a vyhladí odpor a připoutanost[3]." Teprve když (meditující) rozjímá o vnímajících bytostech jako o osvobozených, může používat (kterékoli ze čtyř příbytků), jak si přeje, stejně jako při rozjímání o lese člověk nevidí stromy. Nebo lidé ve světě si opatřují teplo, když je jim zima, a ochlazení, když je jim horko[4]. Štěstí je, když člověk získává potřeby v souladu se svými přáními. Radost je, když člověk získá postavení, bohatství nebo se těší ze zpěvu, tance a žertování. Starosti a nelibost jsou, když člověk o všechny tyto věci přijde. Vyrovnanost je, když tyto tři věci nejsou přítomny.

Takový je i meditující, který má čtyři bezmezná myšlení. Když sám zakouší štěstí, rozhodne se podělit se o něj se všemi vnímajícími bytostmi, takže jeho poddajná mysl skutečně vidí, jak toto štěstí získávají všechny bytosti. Nebo rozjímá o charakteristikách štěstí vznešených na nebi a na zemi a věnuje pozornost jejich štěstí, rozhodne se podělit se o ně se všemi vnímajícími bytostmi, takže jeho poddajná mysl vidí, jak toto štěstí získávají všechny bytosti. [Nebo] když praktikuje přátelskost, v jeho mysli se rodí velká radost a on se rozhodne rozdávat ji všem bytostem. Nebo když vzniká ze samádhi, uctívá Buddhu, dharmu a sanghu, chválí je a přináší jim oběti. A tak dosahuje radosti a rozhodne se ji rozdat všem bytostem, věnuje pozornost vnější radosti a rozhodne se ji rozdat všem bytostem.

Meditující by si měl občas všímat vlastních neduhů a utrpení stáří, nemocí, starostí, trápení, hladu, chladu a úzkosti a přát si, aby se všechny cítící bytosti tohoto utrpení a trápení zbavily. Přemýšlí o tom: "Jsem schopen rozlišit a změřit toto utrpení a tyto nepříjemnosti, a přesto je má mysl snese. Vnímající bytosti však nemají moudrost, aby všechno toto utrpení snesly. Jak mohou dosáhnout osvobození od trápení?" a vzbuzuje soucit. Meditující navíc může vidět lidi venku, jak podstupují trest, například popravu nebo bičování, nebo slyší popisy utrpení a zlých osudů v sútře. Věnuje těmto obrazům pozornost a uvažuje o nich všech jako o spravedlivém utrpení, čímž vyvolává soucit. Pokud jde o toho, kdo praktikuje vyrovnanost, sám se vzdává zášti a připoutanosti a také rozjímá o všech bytostech bez sympatií a antipatií a vnímá je tak, že neprožívají ani příjemné, ani nepříjemné pocity. S tímto vnímáním skutečně spatří všechny vnímající bytosti, které neprožívají ani příjemné, ani nepříjemné pocity, od čtvrté dhjány až po sféru ani vnímání, ani nevnímání a také v oblasti touhy.

Navíc to lze přirovnat k urozenému člověku, který má jediného syna, kterého hluboce miluje a o kterého vytrvale přátelsky a soucitně pečuje. Přeje si, aby získal veškeré štěstí na světě, a chce mu dát vše, co je sám schopen získat. Někdy, když se jeho syn setkává s nejrůznějšími nepříjemnostmi, otcova mysl velmi zesmutní, ale když se jeho syn zbaví příčin trápení, otec se velmi raduje. Po těchto radostech skončí jeho zodpovědnost, když syn vyroste, a pak si odpočine.

Takový je i meditující, který praktikuje čtyři bezmezná myšlení. Vnímá všechny vnímající bytosti jako své syny a přeje si, aby získali příjemné věci a všechny druhy světského štěstí podle svých představ. Díky síle svého samádhi přátelskosti může skutečně vidět všechny cítící bytosti šťastné. Když se meditující vynoří ze své myšlenky přátelskosti, vidí-li bytosti, které prožívají utrpení a bolest, věnuje tomu pozornost a nechá vyvstat soucit. Díky síle své myšlence soucitu vidí všechny cítící bytosti prožívající utrpení a pak si přeje je od něho všechny osvobodit. Poté, co vzniklo samádhi soucitu, setká-li se s bytostmi prožívajícími štěstí, jako jsou ti, kteří dosáhli cesty nebo vstoupili do nirvány, věnuje tomu pozornost a nechá vyvstat radostnou mysl. Přeje si, aby i druzí ji dosáhli. Když se jeho mysl stane poddajnou, skutečně vidí všechny bytosti, které tuto radost získávají.

Když v něm vznikne samádhi, může se setkat s bytostmi, které neprožívají ani potěšení, ani bolest, ani radost, ani zármutek, věnuje tomu pozornost, nechává vyvstat vyrovnanost a přeje si, aby všechny bytosti byly bez potěšení, bolesti, radosti nebo zármutku. Díky síle dobře praktikované vyrovnanosti může skutečně vnímat všechny bytosti, které nemají ani potěšení, ani bolest, ani radost, ani žal, a dosáhnout tak osvobození od horečky poskvrnění.

A navíc, pokud má bytost nejrůznější nedostatky nebo spory, bude smířlivý a nebude se vyptávat. Pokud si ho lidé váží a přilnou k němu, nebude to považovat za důvod k radosti. To je mysl vyrovnanosti.

Toto jsou významy čtyř nezměrných myšlení, jak jsou vysvětleny v učení Velkého vozu.


[1] Srovnej V. M. Nanamoli tr.: 342-3. 大智度論,卷20; Praktikováním vyrovnanosti člověk opouští předchozí tři druhy mysli a pozoruje vnímající bytosti, které nejsou vystaveny štěstí ani utrpení.

[2] D.N. 3:240, citováno v V.M. tr.: 345.

[3] 大智度論,卷20;"Bódhisattva praktikuje přátelskost, aby opustil hněv u všech bytostí; soucit, soucítění, aby opustil zlou vůli [惱]; radost, aby opustil znuděnost [arati 不悅], a vyrovnanost, aby opustil připoutanost a odpor u všech vnímajících bytostí."

[4] Viz XiuXingDaoDiJing. tr. Hu Fa (Dharmapala) 6. kap., Fo To Jioyu Zhong Xin, Gaoxiung, 66.