Praxe soucitné radosti


Pokud jde o praxi soucitné radosti [mudita], praktikující si je vědom skutečné charakteristiky všech jevů. Vidí bytosti mající štěstí, které trpí a vidí bytosti, které jsou šťastné v neštěstí. Takto všechny dharmy nemají žádnou pevnou charakteristiku, ale vznikají na základě síly mysli[1]. Protože jevy nemají žádnou pevnou charakteristiku, není dosažení nepřekonatelného probuzení[2] tak obtížným úkolem k dosažení, nemluvě o ostatních (nižších) stezkách. Protože tyto [realizace] lze dosáhnout podle přání[3], bude mysl radostná.

Meditující dále rozjímá tímto způsobem: "Od té doby, co jsem dodržoval několik přikázání a vynaložil určité úsilí, mé touhy zmizely a já jsem mohl dosáhnout všech nezměrných dobrých vlastností soustředění dhjány". Když medituje o těchto dobrých vlastnostech, jeho mysl vyvolává radost srovnatelnou s radostí obchodníka, který vlastní několik kusů zboží a prodává je se stonásobným nebo tisícinásobným ziskem.

Dále praktikující medituje o těchto výhodách Dharmy jako o výsledcích Buddhovy milosti. Buddha nepochybně dosáhl cesty a vysvětlil ji ostatním. Pokud budou praktikovat v souladu s jeho učením, dosáhnou stejných výhod. Pokud v té době rozjímá o tělech buddhů v deseti směrech, zlaté barvy, ozdobených všemi základními a druhotnými vlastnostmi, obdařených deseti silami a dalšími nezměrnými ctnostmi těla Dharmy, a takto rozjímá o buddhech, dává vzniknout radosti ve svém srdci.

Meditující navíc může vyvolat radost [meditací] nad Buddhovým učením, které je nejvyšší mezi devadesáti šesti druhy nauk[4], schopné uhasit veškeré utrpení a dovést k věčnému štěstí. A dále může meditující vyvolat radost při rozlišování tří druhů Buddhova učení; nezměrných a věčných vlastností nirvány, které jsou konečné a nezničitelné[5], použití k nirváně, jež je osmidílnou ušlechtilou, a dvanácti oddílů Buddhova učení odhalujících a zjevujících osmidílnou stezku.

Kromě toho je takzvaný řád Buddhových žáků nejvyšší mezi všemi společenstvími. Je schopen poznat pravé vlastnosti Dharmy, praktikuje pravou cestu a jako správní lidé se vyhýbá všem zlým skutkům. Praktikující se tedy zamyslí a řekne si: "Už jsem součástí tohoto řádu a moji opravdoví společníci mi mohou být prospěšní". Tato okolnost ho přiměje k radosti. Pokud si meditující předsevzal, že všechny cítící bytosti se mají podílet na radosti, skutečně je všechny uvidí radovat se, když úspěšně dosáhne síly koncentrace.


[1] 大智度論。75. kapitola; Moudrost žáků [šrávaků] nestačí k tomu, aby viděli mysl jako takovou [bhútakoti, tathata].

[2] Anuttarasamjaksanbodhi. 大智度論, 卷76; Bódhisattvové praktikují čtyři nezměrnosti, aby dosáhli všech dokonalostí [páramity].

[3] Srovnejte např. Šántidévovu Bódhičárjavataru 1. kap., 6-8. verš s Paňdžikovým komentářem, vyd. Dwarika Sastri Varanasí 2001, 8-9.

[4] Viz 96 heterodoxních učení v Indii. Fo Guan Da Zi Dian, sv. 1, 126.

[5] 大智度論, 卷27; Žáci, kteří praktikují čtyři nezměrnosti, nemohou dát vzniknout přátelskosti atd., bez opuštění vnímání cítících bytostí, pokud jde o bódhisattvy, praktikují je kvůli udržení stavu nevyvstávání všech fenoménů [anutpattidharmakšánti 無生法忍].