V


vadžrajána 

"Diamantový vůz", významný směr pozdního buddhismu, který vyšel z mahájány a vznikl kolem poloviny 1. tisíciletí a rozvíjel se zejména na severovýchodě a severozápadě Velké Indie. Asi po 5. století začaly vznikat naučné traktáty, tantry, z nichž nejvýznamnější jsou Guhjasamádža a Kálačakra. Důležité jsou též mystické zpěvy siddhů.  

V Tibetu se z vadžrajány vyvinula zvláštní tantrická škola kálačakrajána, "vůz /ochraňující proti ničivému/kolesu času". V Indii byla tři hlavní střediska vadžrajány, a to Nálanda, Udantapurí a Vikramašíla. Vadžrajána se nazývá také mantrajána, jsou-li zdůrazněny mantry, anebo tantrajána, jsou-li to tantry. 

Za nezbytný předpoklad ovládnutí metod vadžrajány bylo v tibetském buddhismu považováno pochopení pradžňápáramitového učení, tak jak je vyložili Nágárdžuna a Asanga. Proto se učení pradžňápáramity též nazývá "vozidlo příčiny" a učení vadžrajány "vozidlo následku".

Rozhodující úlohu v diamantovém vozidle hraje zasvěcení do meditativní praxe (sádhana), spjaté s určitým božstvem, od oprávněného mistra a z toho nezbytně vyplývající závazky. Mezi prostředky přenášené při tomto zasvěcení, jejichž cílem je sublimace jednotlivce jako celku, se vedle přednesu manter počítá pozorování mandal a zvláštní rituální gesta, tzv. mudry.

Pro vadžrajánové buddhisty je vadžra symbolem zrušení jakékoli dvojnosti, prožitku základní jednoty v osvícení.  (MEB, LVM)


vásaná

Dosl.: "představa, touha, dojem". Skrytá přání, touhy, sklony, ambice, které se mohou kdykoli projevit. Jsou spojeny se sanskárami, jsou jejich součástí. Oba termíny se užívají jako synonyma. Viz álajavidžňána. (LVM)




Vasubandhu

čínsky Š'-čchin, Tchien- čchin

Jméno pravděpodobně dvou indických učenců, žijících ve 4.-5. stol. Otázka, zda jde o jednu nebo dvě osoby, je dosud před­mětem studia předních badatelů. Autor hesla se přidržuje stanoviska německého indologa Ericha Frauwallnera, že jde o dvě oso­by; stejné stanovisko zastává i Egon Bondy v Indické filosofii (1992) a Čínské filosofii (1993).

1. Vasubandhu starší, asi 320-380, bratr a žák Asangy, jeden ze zakladatelů jógáčáry (vidžňánavády). Je považován za 21. patriarchu indické linie zenu. Narodil se údajně v dnešním Péšávaru na území Pákistánu, žil v Kašmíru a zemřel v Ajódhji. Je mu při­pisována řada základních děl jógáčáry, ze­jména dvě krátká dílka Vidžňaptimátratásiddhivinšatikakáriká (zkr. Vinšatiká, "Důkaz, že všechno je jen poznání, ve dvaceti verších) a Vidžňaptimátratásiddhitrinšikakáriká (zkr. Trinšika, "Důkaz, že všechno je jen poznání, v třiceti verších). Dochoval se jak sanskrtský originál, tak čínské a tibetské překlady. Do čínštiny Vasubandhuova díla překládal Süan-cang, zakladatel čínské vidžňánavády. Obě dílka představují souhrn učení jógáčáry.

Vasubandhu starší je kromě toho auto­rem množství komentářů k Asangovým dílům a důležitým sútrám mahájány, mj. k Dašabhúmice, Diamantové sútře, Loto­sové sútře a Sukhávatívjúze. (Podrobněji o něm a jeho učení viz E. Bondy: Indická fi­losofie. Praha 1992, s. 166-171.)

2. Vasubandhu mladší, asi 400-480, představitel hínajánové školy sarvástiváda a autor Abhidharmakóši, jednoho z nejvýznamnějších děl jeho školy. Velmi dlou­ho byl zaměňován se svým starším jme­novcem. Dílo bylo záhy přeloženo do čínštiny Paramárthou, nový překlad pořídil Süan-cang. Čínský překlad Abhidharmakóši položil základ ke škole Abhidharmakóši v Číně. (LVM)

védaná

"Pociťová­ní" či "cítění"; souhrnný pojem pro všech­ny pocity a vjemy. Z hlediska kvality je můžeme rozdělit do tří kategorií - příjem­né, nepříjemné a neutrální - a pěti tříd - duševní příjemné a nepříjemné, tělesné příjemné a nepříjemné, indiferentní. Ve vztahu k šesti smyslovým orgánům rozli­šujeme pocity podmíněné zrakovými, sluchovými, čichovými, chuťovými, tělesný­mi a duševními vjemy. Védaná je 2. z pěti skandh a v rámci řetězce závislého vzni­kání (pratítjasamutpáda) tvoří 7. článek, který je podmíněný dotekem (sparša) a sám vyvolává touhu (tršná). (LVM)


Vimalakírtinirdéšasútra

čínsky: Wej-mo-ťie-ťing, Wej-mo-ťing

Dosl.: "Rozprava Vimalakírtiho"; významné dílo mahájánového buddhismu, jež získalo velký vliv přede­vším v Číně a Japonsku. Vzniklo přibližně ve 2. stol, po Kr. Originál se nedochoval. Existuje několik čínských překladů, z nichž nej­důležitější pochází od Kumáradžívy (406). Svůj název sútra odvozuje od hlavní postavy, Vimalakírtiho, bohatého stou­pence Buddhy, jenž žije světským životem a přesto se ubírá cestou bódhisattvy. Tato sútra vděčí za svou oblibu tomu, že zdů­razňuje stejnou hodnotu života mnicha i laického vyznavače.

Vimalakírtinirdéšasútra je ilustrací buddhistického životního stylu vedoucího ke spáse a praktické aplikace znalosti prázd­noty (šúnjatá) jsoucna. Je především v ze­nu velmi vážena.

Rámcové pojednání vypráví příběh Vi­malakírtiho, jenž leží doma nemocen. Buddha chce poslat své žáky, aby se infor­moval o jeho zdravotním stavu. Avšak všichni se zdráhají; cítí, zahanbeni Vimala­kírtiho vynikající moudrostí, že toho ne­jsou hodni. Nakonec Maňdžušrí souhla­sí a všichni ho následují. Otázán na zdra­votní stav, podává příčinu nemoci těmito slovy:

Z pošetilosti vzniká láska a to je pod­stata mé nemoci. Od té doby, co jsou všech­ny bytosti nemocné, jsem i já nemocný. Jestliže je uzdravíte, uzdraví se i já. A proč? Bódhisattva vešel do vzniku a zániku kvů­li všem bytostem; kde jsou narození a smrt, je tam také vždy nemoc. Kdyby všechny bytosti byly osvobozeny od nemoci, též bódhisattva by byl od ní osvobozen. Když např. jediný syn milionáře onemocní, pak onemocní z péče o něj i jeho rodiče, a když už bude v pořádku, i jeho rodiče budou opět zdrávi. Stejně je tomu s bódhisattvou; miluje všechny bytosti jako svého syna a jakmile všechny bytosti onemocní, one­mocní také, a když se ony uzdraví, též on se uzdraví. Ptal ses mně na prapříčinu mé nemoci; nemoc bódhisattvy je způsobová­na jedině velkým slitováním.

(Podle Fischer-Takezo, 1944, s. 53 n.)

Nakonec následují vysvětlení nejdůleži­tějších učení mahájány: transcendentní po­vahy Buddhy a především neduálnosti pravé skutečnosti, kterou Vimalakírti vysvětluje mlčením. Obsah této sútry inspiroval mnohá umělecká ztvárnění, scény z ní se nacházejí v jeskyních Lung-menu a Jün-kangu v Číně. (LVM)


vimukti

pálijsky: vimutti

Vysvobození, oproštění od strasti díky poznání příčiny strádání a jeho zničení, tj. uskutečněním čtyř ušlechtilých pravd a odstraněním poskvrn (ásrava). Vimukti znamená vyhasnutí všech iluzí a náruživostí. Představuje vysvobození z karmického koloběhu života a smrti (sansára) a uskutečnění nirvány.


Vinajapitaka

čínsky: Pchi-ni-cang; Lü-cang

Dosl.: "Koš kázně"; třetí část Tripitaky, jež obsahuje pravidla a nařízení ohledně soužití mnichů, příp. mnišek. Vinajapitaka se zachovala v několika verzích (např. Vinajapitaka théravády, dharmaguptaků, sarvástivády).

Vinajapitaka se skládá ze tří části: 1. Bhikšuvibhanga ("Oddíl pravidel pro mnichy"), 2. Bhikšunívibhanga ("Oddíl pravidel pro mnišky") a 3. Khandhaka.

1. Bhikšuvibhanga sestává z 8 kapitol: a. Párádžika, konečné vyloučení mnichů, kteří se provinili vraždou, krádeží či smilstvem anebo se neprávem vychloubali svou svatostí; b. Sanghávašéša (pa. Sanghádisésa), dočasné vyloučení mnichů, kteří se dopustili jednoho z 13 hlavních prohřešků, jako pomluvy, působení nešváru, doteku ženy apod.; c. Anijata, "neurčitá" provinění; d. Naihsargika (pa. Nissaggija), 30 případů "zanechání" nepoctivě získaných věcí jako oblečení, potravy, léků apod.; e. Pátajantika (pa. Páčittija), 90 případů "pokání" za lehčí přestupky jako spílání, neposlušnost, lhaní; f. Pratidéšaníja (pa. Pátidésaníja), 4 pochybení, jež se vztahují k době jídla; g. Sikšakaraníja (pa. Sékhija), pravidla společenského chování; h. Adhikaranašamatha, nařízení urovnání rozepří.

2. Bhikšunívibhanga Obsahuje stejné kapitoly jako oddíl pro mnichy. Pravidla pro mnišky jsou ovšem podstatně početnější.

3. Khandhaka obsahuje předpisy, jež jsou v každé verzi Vinajapitaky odlišně uspořádané a týkají se každodenního života mnichů, příp. mnišek (ustanovení ohledně oslav upósathy, oblečení, stravování, chování v době dešťů, odchodu do bezdomí apod.). K Vinajapitace dál patří Prátimókša, představující souhrn kázeňských pravidel pro mnichy, příp. mnišky, jež se předčítají při svátku upósatha. Každý mnich a každá mniška jsou povinni otevřeně se vyznat z prohřešků proti těmto pravidlům. (LVM)


vipassaná

v sanskrtu: vipašjana

,Vhled', je intuitivním zábleskem představujícím přímé poznání skutečnosti s ohledem na pomíjivou (aničča), strastiplnou (dukkha) a neosobní (anattá) povahu všech existujících tělesných a mentálních jevů. Poznání získané vhledem (vipassaná-paňňá) je v rámci Buddhova učení rozhodujícím osvobozujícím činitelem, ale je nezbytné rozvíjet jej spolu s etikou a soustředěním. Pokročilá praxe rozvíjení vhledu (visuddhi VI) vede přímo k dosažení jednotlivých stupňů svatosti (visuddhi VII).

Vhled není důsledkem pouhého intelektuálního porozumění, ale získává se přímou meditační zkušeností spočívající v pozorování tělesných a mentálních jevů. V komentářích a ve Visuddhi-magga (Vism.) se uvádí následující postup rozvíjení vhledu:

  1. rozpoznání tělesných jevů (rúpa)
  2. rozpoznání mentálních jevů (náma)
  3. nahlížení tělesných a mentálních jevů (náma-rúpa; tzn. poznání jejich společného výskytu ve skutečných procesech a jejich vzájemné podmíněnosti)
  4. nahlížení podmíněnosti mysli a těla (na základě podmíněného vznikání (patičča-samuppáda)
  5. nahlížení tří charakteristik (ti-lakkhana) ve vzájemně podmíněném procesu mysli a těla.

Stupně postupného rozvoje vhledu jsou popsány v rámci devíti poznání vhledem (vipassaná-ňána), která tvoří šest stupňů očištění, počínaje ,poznáním vznikání a zanikání' a konče ,poznáním přizpůsobení se pravdě'. Podrobnosti viz Vism. XXI; visuddhi VI.

Osmnáct hlavních druhů poznání vhledem (resp. osmnáct základních vhledů; mahá-vipassaná), které uvádí a popisuje Vism. (XXII, 113), tvoří: nahlížení (resp. vhled do) 

  1. pomíjivosti (aniččánupassaná) 
  2. strastiplnosti či utrpení (dukkhánupassaná)
  3. neosobnosti či ,ne-já' (anattánupassaná)
  4. zhnusení (nibbidánupassaná)
  5. vymizení žádostivosti či opadnutí vášně (virágánupassaná)
  6. zániku či ustání (niródhánupassaná)
  7. zanechání (patinissaggánupassaná)
  8. rozkladu (khajánupassaná)
  9. mizení (vajánupassaná)
  10. změny (viparinámánupassaná)
  11. nepodmíněného či znaků-prostého (animittánupassaná)
  12. netoužení či nežádoucnosti (appanihitánupassaná)
  13. prázdnoty (suňňatánupassaná)
  14. vhled do jevů, jenž představuje vyšší poznání (adhipaňňá-dhamma-vipassaná)
  15. poznání a zření ve shodě se skutečností (jathá-bhúta-ňána-dassana)
  16. nahlížení neuspokojivosti (ádínavánupassaná)
  17. vhled spočívající v opětovném sledování (patisankhánupassaná) 
  18. nahlížení odvrácení (vivattánupassaná).

Díky těmto osmnácti vhledům jsou překonány opačné představy a názory. Proto se tento způsob překonání nazývá ,překonání opakem' (tadanga-pahána; ,překonání tohoto faktoru jiným'). Tyto vhledy tedy vedou k překonání

  1. představy stálosti
  2. představy štěstí
  3. představy ,já'
  4. smyslnosti
  5. žádostivosti
  6. vznikání
  7. uchopování
  8. představy celistvosti
  9. karmického hromadění
  10. představy přetrvávání
  11. podmínek
  12. potěšení
  13. ulpívání
  14. uchopování a ulpívání na představě podstaty
  15. ulpívání a zaslepenosti ohledně ,já' a světa
  16. připoutanosti a ulpívání
  17. nedbalosti
  18. zaplétání se a lpění.

Vhled může být světský (lókija) nebo nadsvětský (lókuttara). Nadsvětský vhled je trojí: 1. spojený s některou z nadsvětských stezek, 2. spojený s některým z nadsvětských plodů, 3. týkající se zániku či spíše ustání vědomí (niródha-samápatti). samatha-vipassaná, visuddhi III−VII.

Nyanatiloka Théra: Buddhistický slovník

    vírja 

    páli: virija

    rozhodnost, síla vůle; energie jež tvoří podklad neúnavného úsilí dosáhnout toho, co je blahé, a vyvarovat se toho, co je neblahé, nečisté přeměnit v čisté. - Vírja je totožná s 6. článkem osmidílné cesty a odpovídá jí i čtvero dokonalých snah; kromě toho vírja tvoří jednu z patera sil (bala), jednu z páramit, jeden ze sedmi článků probuzení (bódhjanga) a jednu ze schopností označovaných jako indrija.


    Visuddhimagga

    Dosl.: "Cesta čistoty". Nejdůležitější postkanonické dílo théravády. V 5. stol, je vytvořil Buddhaghóša. Visuddhimagga v systematické podobě podává učení pálijské školy, smě­ru, soustředěného kolem kláštera Mahávihára. Dělí se na tři části a obsahuje cel­kem 23 kapitol: kapitoly 1-2 pojednávají o ctnosti (šila), kapitoly 3-13 o soustře­dění (samádhi) a kapitoly 14-23 o moud­rosti (pradžňá). Oddíl věnovaný sou­středění podrobně popisuje různé théravádové metody a předměty meditace, jež umožňují rozvoj soustředění a rovněž uvádí plody rozjímání. V části o pradžně jsou vyloženy základní stránky buddhistického učení (čtyři ušlechtilé pravdy, pratítjasa-mutpáda, osmidílná cesta apod.)

    .