Praxe poznávání minulých životů

Pokud si meditující přeje získat znalosti o minulých životech, měl by si uvědomovat, co právě dělá, a pak se v mysli přenést do minulých událostí. Měl by tedy obrátit pozornost k událostem, které se staly tuto noc, včera a předevčírem. Pokračuje vzpomínáním na události uplynulého měsíce, přičemž sleduje cestu od současnosti až do raného dětství. To lze přirovnat k cestovateli, který rozjímá a vzpomíná na místa, jimiž během své cesty prošel. Když se člověk takto cvičí a má-li dobrou schopnost soustředění, dokáže si vzpomenout na dobu, kterou strávil v lůně matky, a na dobu narození. [V patřičném pořadí] bude člověk znát místa a okolnosti své předchozí smrti a zrození v jednom, dvou, třech nebo stovkách až nesčetně minulých životů[1].

Díky znalosti minulých životů bude znát události svých životů i životů jiných bytostí, kterých je tolik jako písku v řece Ganze. Na všechny si vzpomene. Meditující bude schopen poučovat bytosti pomocí těchto znalostí událostí z jejich minulých životů. Bude jim tedy říkat: "Narodil jsem se na takovém místě, měl jsem takové jméno, patřil jsem k takové kastě, měl jsem takovou délku života, užíval jsem si takových rozkoší a snášel jsem takové utrpení. Vysvětlí také události z minulosti jiných osob. Na základě síly poznání minulých životů pozná praktikující okolnosti prospěšných a neprospěšných činů bytostí v jejich minulých životech. To znamená, že bude znát pozadí bytostí související s jejich praxí žáků, buddhů pro sebe a bódhisattvů v minulých životech a bude je učit Dharmu podle jejich předpokladů.

Navíc díky síle poznání minulých životů meditující sám pozná kořeny zásluh, které zasadil v přítomnosti všech minulých buddhů, aniž by je přenesl kvůli nepřekonatelné dokonalé realizaci, a provede přenos v přítomnosti. Meditující bude také vědět, že minulé jevy mizí, aniž by někam odešly, a že budoucí jevy vzniknou, aniž by odněkud přišly. I když bude vědět, že minulost je bez počátku, nedovolí, aby vznikl názor o neexistenci počátku [eternalistický názor]. I když bude uvažovat o tom, jak bytosti v budoucnosti zaniknou a vstoupí do nirvány, nedovolí, aby vznikl i opačný názor [o zániku].

Při vzpomínání na minulé životy bude meditující schopen zvětšit kořeny svých zásluh a odstranit nesčetné příčiny a podmínky nedobrého. Proč tomu tak je? Protože pozná, že všechny jevy se vyznačují tím, že nejsou ani nové, ani staré. Když dosáhne této moudrosti, bude o radostech a utrpeních v minulých životech a o všech stvořených jevech rozjímat, jako by se objevily ve snu[2].224 Díky tomu jeho mysl nebude rozčarovaná v sansáru a vzbudí soucit se všemi vnímajícími bytostmi. Když člověk ví, že všechny [světské] jevy jsou vykonstruované, bude uvažovat: "Přemítal jsem v sansáře milióny miliard nesčetných minulých životů a všechny byly zdánlivé a neskutečné. Co se týče převtělování v sansáře všech vnímajících bytostí, je to také tak." Jelikož čtyři prvky a čtyři nehmotné agregáty nejsou skutečné, musí být čtyři prvky a čtyři nehmotná skupenství nakonec také nezrozené.

Navíc díky znalosti minulých životů si meditující vzpomene na svůj minulý život jako na univerzálního panovníka a na to, že všechny požitky, které si užíval, byly pomíjivé, a nevyhnutelně zmizely. I dlouhotrvající Indrovy rozkoše jsou rovněž pomíjivé, jsou odsouzeny k zániku. Vyzdobené čisté země, nejvyšší podoby všech buddhů a bódhisattvů a učení, které předali, jsou také jen pomíjivé. Co říci o ostatním? Po takovém rozjímání se mysl meditujícího odloučí a odpoutá, takže na základě poznání minulých životů vstoupí do [samádhi] pomíjivosti a prázdnoty. Když bude rozjímat o prázdnotě a pomíjivosti všech jevů, nechá v sobě vyvstat soucit, když uvidí všechny cítící bytosti připoutané kvůli jejich mentální převrácenosti. Když bude soucit takto praktikovat, postupně se mu podaří dosáhnout velkého soucitu. Až dosáhne velkého soucitu, všichni buddhové v deseti směrech budou chválit jeho ctnosti jako bódhisattvy. Tomu se říká nadpřirozená síla vzpomínání na minulé životy.



[1] Srovnej A.K.B. kap. 7 verš 42 nebo D.N. 1: 80, V.M. tr.: 451-464, Y. B. S Śrāvakabhūmi Shukla ed., 465.

[2] Viz např. M.P.P. tr. Kumārajīva kap. 45 Wen chi pin.

Vytvořte si webové stránky zdarma!