E


ékajána

Doslovně Jeden (jediný) vůz" nebo Jedinečná cesta", též Buddhajána, Buddhův vůz, totiž jediné učení, které může dovést k poznání nejvyšší pravdy (paramárthasatja, paramatthasačča) a k dosažení buddhovství. Ékajána však sestává vlastně ze tří vozů (trijána\ tijána), jež k nirváně (nibbána) vedou třemi různými cestami, které jsou Posluchačský vůz (šrávakajána, sávakajána), Samotářský vůz (pratjékajána, paččékajána) a Bódhisattvovský vůz (bódhisattvajána, bódhisattajána). Ve svém absolutním významu představuje Jediný vůz nejvyšší pravdu, pravdu nejzazšího smyslu, která shrnuje a převyšuje všechna dočasná a pomíjivá učeni hínajány i mahájány. Tak to vykládá Saddharmapundaríkasútra. V jiných souvislostech je ékajána starší a málo užívaný název mahájány. (MEB)


ékágrata

Pálijsky ékaggata: bystrost ducha, naprosté soustředění mysli na jeden jediný předmět, ať konkrétní nebo abstraktní. (MEB)


esoterický buddhismus 

[密教] (mikkjó): Také esoterické učení. Ta buddhistická učení, která jsou předávána tajně nebo skrytě a o nichž se má za to, že jsou mimo chápání běžných lidí. Jsou definovány v protikladu k exoterickým naukám neboli těm naukám, které jsou explicitně zjevené a přístupné všem. Podle školy Pravého slova ("šingon") jsou esoterické nauky ty, které Buddha Mahávairočana tajně zvěstoval Vadžrasattvovi, který je sestavil a zapečetil v železné věži v jižní Indii. Podle této školy obsahují osvícení Mahávairočany Buddhy, které prý přesahuje běžné chápání.

Linie předávání esoterického buddhismu se považuje za linii od Vadžrasattvy k Nágardžunovi a dále přes Nágabodhiho, Čchin-kang-čchiha ("Vadžrabodhi"), Pu-k'unga (Amoghavadžru), Chuej-kua a nakonec ke Kóbovi, zakladateli školy Pravého slova v Japonsku. Škola také uvádí osm patriarchů, kteří zastávali esoterní buddhismus: Kóbó, který jej přinesl do Japonska, se jmenuje: Nágárdžuna a Nágabódhi, kteří jej šířili v Indii; Chin-kang-chih, Pu-k'ung a Shan-wu-wei (Shubhakarasimha), kteří jej zavedli a zavedli v Číně; I-hsing a Hui-kuo, kteří jej šířili v Číně; a Kóbó, který jej přinesl do Japonska. Esoterický buddhismus v Indii byl formou tantrismu, který zahrnuje původní magické a rituální prvky, jako jsou symbolická gesta (mudry) a zaklínadla (mantry), stejně jako diagramy (mandaly) a uctívání četných božstev.

Šan-wu-wej, Čchin-kang-čchih a Pu-k'ung zavedli esoterní buddhismus v Číně. Kóbó (774-835), který se vydal do Číny a studoval u Chuej-kua, Pu-k'ungova žáka, přinesl toto učení do Japonska. Systematizoval je jako japonskou školu Pravého slova. Podle této školy jsou esoterickým učením tři tajemství - mysl, ústa a tělo - buddhy Mahávairočany. Mahávairočana je považován za všudypřítomného a neustále vykládá Zákon pro své vlastní potěšení. Díky spojení tří kategorií jednání běžného smrtelníka - mysli, úst a těla - se třemi tajemstvími Mahávairočany mohou lidé pochopit Buddhovo učení. Kóbó učil, že vytvářením muder rukama, zpíváním manter ústy a soustředěním mysli na mandaly jako objekty oddanosti se člověk může stát totožným s Buddhou Mahávairočanou. To znamená, že Kóbó říkal, že praktikování tří mystérií umožňuje člověku dosáhnout buddhovství v jeho současné podobě. Proto se jeho učení označuje jako esoterické. (Nichiren Buddhism Library)


Obecné označení pro některé buddhistické školy a praktiky, které se původně vyvíjely souběžně s hinduistickou tantrou a později se vzájemně ovlivňovaly. Od exoterního buddhismu se liší svým utajením; namísto otevřeného předávání jsou tyto nauky dostupné pouze studentům, kteří obdrželi řádné zasvěcení (abhišéka) od gurua, který stojí v platné linii mistrů a žáků. V praxi se pak využívá řada technik, při nichž si student vizualizuje ochranného buddhu, bódhisattvu, nebo božstvo, s nímž má zvláštní vztah navázaný při svém zasvěcení, a poté si uvědomuje svou nedvojnost s touto bytostí. Toto osvojení si role božského strážce zahrnuje zřízení a duchovní upevnění zvláštního místa praxe a používání rituálních formulí (manter), gest (muder) a vizualizačních technik. Příležitostně se při tom využívají také sexuální představy nebo skutečné ritualizované sexuální praktiky jako způsob využití fyzické energie a pocitu, že člověk překročil osobní hranice a splynul s druhým, které přicházejí s orgasmem. Esoterické buddhistické školy, včetně mnoha tibetských linií, čen-jen v Číně a šingon a tendai v Japonsku, tvrdí, že tyto techniky představují zkratku k osvícení a umožňují dosáhnout buddhovství již v tomto životě. Mnohé z těchto technik se používají i k jiným účelům v tomto světě, například k ovládání počasí a léčení. (Oxford Reference)