Praxe čtvrté dhjány

Když meditující dosáhne třetí dhjány, pozná tyto tři druhy štěstí a bude je chránit s jednobodovou myslí, protože se bude bát, že je ztratí. To lze považovat za obtěžující. Proto se i štěstí stává indispozicí a člověk by měl usilovat o to, aby se ho zbavil. Jako například hledá-li někdo štěstí blahobytu, pociťuje při snaze o něj utrpení, když ho získal, ale není uspokojený, je to také utrpení, a chránit ho po jeho získání je opět utrpení. Někteří lidé považují hledání štěstí za bolestné, a proto se ho vzdají, jiní štěstí dosáhnou, ale vzdají se ho poté, co pocítí utrpení z toho, že jím nejsou uspokojeni, jiní štěstí mají, ale vzdají se ho, protože jeho ochrana je také utrpením. Pro meditujícího jsou neduh a štěstí právě takové. Hledání štěstí v první dhjáně je opuštěno na základě rozrušení způsobeného působícím a udržovaným myšlením. Ve druhé dhjáně je člověk rozrušen velkým nadšením (vytržením), proto je opuštěno. [Hledání] štěstí ve třetí dhjáně je opuštěno, když si člověk uvědomí jeho nestálou povahu a obtížnost jeho střežení. Proto by se člověk hledající stabilní a klidné stádium čtvrté dhjány měl snažit štěstí opustit.

Otázka: Meditující se zbavuje smyslového potěšení na základě potěšení z koncentrace dhjány. Na základě čeho se tedy vzdáváme potěšení z dhjány? Jaký užitek přináší opuštění tohoto potěšení?

Odpověď: Potěšení z dhjány lze opustit na základě potěšení z nirvány, protože díky němu člověk dosahuje tří druhů užitku: cesty arahanta, cesty pratjéka buddhy (seberealizovaného buddhy) a cesty plně probuzeného buddhy. Proto člověk opouští štěstí dhjány praktikováním bezpečného štěstí čtvrté dhjány, protože těmito třemi prostředky dosahuje nirvány, jak si přeje.

Otázka: Jak poznáme vlastnosti čtvrté dhjány?

Odpověď: Jak vysvětlil Buddha; bhikšu vstupuje do čtvrté dhjány poté, co opustil potěšení (pleasure) a bolest a s předchozím vymizením radosti (joy) a smutku, neprožívá ani bolest, ani potěšení s čistou myslí (díky vyrovnanosti).

Otázka: Opuštění štěstí třetí dhjány by mělo vypadat takto. Když je opuštěna touha, je odříznuta bolest, tak proč je nyní znovu zmíněno odříznutí bolesti?

Odpověď: Někteří tvrdí, že existují dva druhy opuštění: individuální a obecné. Například ten, kdo vstoupil do proudu, se svým následným poznáním cesty [anvajadžňána] obecně opouští všechna pouta [cestou] vidění [čtyř ušlechtilých] pravd. V tomto případě (čtvrté dhjány) tomu tak není. Proč? Protože jak Buddha učil, opuštění zármutku a radosti předchází opuštění bolesti a potěšení. V případě utrpení v říši žádostí by (Buddha) měl učit, že opuštění bolesti, zármutku a radosti by mělo proběhnout jako první, ale nečiní tak. Proto lze poznat, že bolest zde není z říše touhy, ale může vzniknout ve třetí dhjáně díky nestálé povaze štěstí. Takto se vysvětluje odříznutí bolesti (jako postupné po odříznutí radosti a žalu). Kromě toho Buddha učil, že člověk by měl rozjímat o utrpení, zatímco prožívá příjemný pocit. Ve třetí dhjáně je potěšení potěšením, když vzniká a zůstává, ale stává se bolestí, když mizí. Opuštění smutku a radosti je tedy zmíněno před opuštěním potěšení a bolesti. Smutek existuje v říši touhy a radost v prvních dvou dhjánách.

Otázka: V oblasti touhy existuje bolest i smutek. Proč se tedy mluví pouze o zármutku, a ne o bolesti, když se mluví o opuštění říše touhy?

Odpověď: I když jsou oba zanecháni, schopnost smutku se už více nevyskytuje, ale bolest se může dále vyskytovat. Poněvadž nastává, nelze říci, že je zanechána.

Otázka: Říká se, že štěstí ve třetí dhjáně je štěstím, které vyvstane a zůstane, ale stane se bolestí, když zmizí. Proč tomu tak není u radosti v prvních dvou dhjánách?

Odpověď: V písmech se vysvětluje, že opuštěním třetí dhjány člověk opouští slast a bolest, nikoli smutek a radost. V souvislosti s prvními dvěma dhjánami to vysvětleno není.

Otázka: Proč to Buddha nevysvětlil?

Odpověď: Potěšení z třetí dhjány je ve třech sférách existence nejjemnější. Mysl k ní tedy přilne a tato připoutanost vyvolává bolest z důvodu pomíjivosti. Radost je hrubý mentální faktor, který nemůže prostoupit celým tělem. I když ji člověk může ztratit, nevyvolá velký zármutek. Proto ji [pomíjivost radosti] písmo nevysvětluje.

(Vysvětlení pojmů): Pocit ani bolesti, ani radosti je vlastní čtvrté dhjáně. Vyrovnanost znamená vzdát se potěšení třetí dhjány a neprožívat ani bolest, ani potěšení bez vzpomínek a lítosti. Čistá bdělá pozornost znamená vyhasnutí smutku, radosti, bolesti a potěšení. Když tyto čtyři věci [vyhasnou], je bdělá pozornost čistá.

Otázka: Proč je čistá [bdělá pozornost] vysvětlena pouze ve čtvrté dhjáně a ne v předchozích třech dhjánách?

Odpověď: První dhjána je narušena působícím a udržovaným myšlením, proto není bdělá pozornost čistá. Když například zapálíme lampu na otevřeném prostranství, i když je naplněná olejem a má knot, nebude svítit, dokud bude foukat vítr. I když se mysl ve druhé dhjáně stane jednobodovou, dochází k rozrušení způsobenému velkým nadšením (vytržení), které narušuje soustředění, a proto tam nelze bdělou pozornost nazvat čistou. Ve třetí dhjáně není bdělá pozornost čistá, protože připoutanost k potěšení velmi narušuje soustředění. Ve čtvrté dhjáně tyto faktory chybějí, a proto se o bdělé pozornosti říká, že je čistá. Kromě toho, i když jsou nižší stupně dhjány také obdařeny soustředěním, nádech a výdech ztěžují usebrání mysli. Co se týče čtvrté dhjány, tam už nádech a výdech neexistují, a tak je usebrání mysli snadné. Díky tomu se bdělá pozornost očišťuje.

Čtvrtá dhjána se navíc nazývá skutečnou dhjánou, ostatní tři jsou pouze obratnými kroky v jógové praxi k jejímu dosažení. Čtvrtou dhjánu lze přirovnat k vrcholu kopce, zatímco ostatní tři soustředění jsou jako cesta k němu. Z tohoto důvodu Buddha vysvětluje čtvrtou dhjánu jako nepohyblivé sídlo. Soustředění nemůže nic narušit. Nazývá se také bezpečným, stabilním a klidným obydlím. To jsou vlastnosti čtvrté dhjány.

Lze ji přirovnat k dobře vycvičenému koni, který se dostane všude, kam si člověk přeje. Podobně, pokud meditující dosáhl čtvrté dhjány, může, když si přeje praktikovat čtyři neomezené stavy, může je snadno dosáhnout podle svého přání. Pokud si přeje praktikovat čtyři základy bdělosti, bude jejich praktikování snadné. Přeje-li si dosáhnout čtyř ušlechtilých pravd, získá je rychle a bez obtíží. Přeje-li si vstoupit do čtyř soustředění v beztvaré sféře, získá je snadno. Přeje-li si získat šest superpoznání [abhidžňá], bude jejich hledání rovněž snadné. Jaký je důvod? Je to proto, že ve čtvrté dhjáně není ani bolest, ani štěstí. Vyrovnanost a bdělost jsou očištěny a mysl je poddajná a ovladatelná podle přání. Buddha to vysvětlil přirovnáním ke zlatníkovi, který zachází se zlatem. Očišťuje ho, jak má být, a používá ho k výrobě věcí podle svých přání. Není nic, čeho by s ním nemohl dosáhnout.