Praxe kontemplace čtyř vznešených 

Otázka: Co jsou čtyři vznešené pravdy?

Odpověď: Pravda o utrpení, pravda o akumulaci, pravda o ukončení a pravda o stezce. Existují dva druhy utrpení, tělesné utrpení a duševní utrpení. Akumulace je rovněž dvojího druhu: pouta a přívaly nepříjemností. Také ustání je dvojího druhu: nirvána s odpočinkem a nirvána bez odpočinku. Cesta je také dvojího druhu: soustředění a moudrost.

Kromě toho existují dva druhy pravdy o utrpení: pravda o utrpení a vznešená pravda o utrpení. Pravda utrpení se vyznačuje trápeními, to znamená, že pět agregátů ulpívání se nazývá pravdou utrpení. Vznešená pravda utrpení je kultivace [střední] cesty pomocí [přímého] poznání a vidění. Ta se nazývá vznešená pravda utrpení. Existují dva druhy pravdy akumulace, pravda akumulace a vznešená pravda akumulace. Pravda akumulace je charakterizována zrozením, to znamená, že pravda žízně a dalších poskvrn se nazývá pravda akumulace. Vznešená pravda akumulace je kultivace stezky pomocí odstraňování [nečistot]. To je vznešená pravda akumulace. Pravda ukončení je dvojího druhu: pravda ukončení a vznešená pravda ukončení. Pravda ukončení se vyznačuje uklidněním ukončení, tj. čtyřmi plody šramany. Vznešenou pravdou ukončení je kultivace cesty prostřednictvím[1] uskutečňování. Tomu se říká vznešená pravda ustání. Pravda cesty je také dvojího druhu: pravda cesty a vznešená pravda cesty. Pravda cesty se vyznačuje osvobozením, což znamená osminásobnou správnou stezku. Vznešenou pravdou cesty je praktikování cesty prostřednictvím[2] kultivace. To se nazývá vznešená pravda cesty[3].

Navíc existují dva druhy pravdy z hlediska[4] společných vlastností a zvláštních vlastností. Pravda o utrpení z hlediska společných charakteristik je pět agregátů ulpívání; pravda o utrpení z hlediska zvláštních charakteristik znamená podrobnou analýzu agregátu formy, vjemů, vnímání, útvarů vůle a vědomí. Pravda o akumulaci z hlediska společných charakteristik jsou pocity, které vedou ke zrození budoucích těl. To vede ke znovuzrození. Pravda o akumulaci z hlediska zvláštních charakteristik je podrobný rozbor žízně a všech ostatních trápení spolu s[5] činy vyznačujícími se přílivem a odlivem zákalů, které jsou příčinami a podmínkami pěti agregátů ulpívání. Pravda o ukončení z hlediska společných charakteristik je ta, která umožňuje vyčerpání žízně vedoucí ke znovuzrození. Pravdou ukončení z hlediska zvláštních charakteristik je podrobná analýza 89 druhů vyčerpání (žízní).[6] Pravdou cesty z hlediska společných charakteristik je vznešená osmidílná cesta. Pravda cesty z hlediska zvláštních charakteristik je podrobný rozbor [nadsvětské stezky] od trpělivého[7] snášení pravdy utrpení až po uskutečnění[8] stezky ne-učednictví.[9]

Bez proniknutí do čtyř ušlechtilých pravd je člověk nucen stále se točit v kole pěti stavů samsárické existence a bez ustání přecházet z jedné světské existence do druhé. Z tohoto důvodu by měl praktikující kontemplovat o stáří, nemoci, smrti a všech ostatních utrpeních a nepříjemnostech samsáry jako o důsledcích existence[10] těla. Jako například všechny rostliny a stromy vzcházejí ze země, tak i všechny bytosti v deseti směrech, jak vysvětlují písma, se rodí, aby trpěly, protože mají tělo. Stejně jako například otrávené jídlo může člověka zabít bez ohledu na to, zda chutná dobře, nebo špatně, [tak je tomu i s tělem]. Bez těla a mysli [s ním spojené] se utrpení stáří, nemoci a smrti nemají na čem usadit, stejně jako silná bouře, která ničí velké stromy, nemá co ničit, pokud tu nejsou žádné stromy. Stručně řečeno je tedy [komplex] těla a mysli kořenem utrpení. Stejně jako je prostor zdrojem větrů, stromy zdrojem ohně a země zdrojem vody, tak i tělo je zdrojem utrpení. Navíc stejně jako [živel země] je vždy charakterizován tvrdostí, [živel] vody vlhkostí, [živel] ohně žárem a [živel] větru pohybem, tak i [ komplex] těla a mysli je vždy charakterizován utrpením.[11]

Proč tomu tak je? Protože dokud existuje tělo, musí ho provázet utrpení stáří, nemoci, smrti, hladu, žízně, zimy, horka, větru a deště. A dokud existuje mysl [připoutaná k tělu], bude ji provázet utrpení v podobě starostí, úzkosti, strachu, nelibosti, mrzutosti a žárlivosti. Když člověk pozná současné tělesné utrpení, platí totéž pro utrpení v minulosti, a stejně jako je současné a minulé tělo jen utrpením, platí totéž i pro budoucnost. Jako například když člověk vidí, že zasazením semen se sklízí zrna, je schopen vyvodit, že to, co se stalo v minulosti, se stane i v budoucnosti. Opět je to podobné, jako když člověk [zakouší] žár ohně v přítomnosti, může z toho vyvodit, že to, co bylo žhavé v minulosti, bude žhavé i v budoucnosti. [Podobně] pokud [komplex] těla a mysli neexistuje, neexistuje ani dřívější utrpení, ani současné utrpení, ani pozdější utrpení. Člověk by měl vědět, že utrpení a bolest tří časů existují díky komplexu těla a mysli. Proto je třeba uvažovat o pravdě utrpení, aby v mysli vzniklo rozčarování. Příčiny a podmínky utrpení vznikají výhradně z žízně a ze všech ostatních trápení. Nejsou způsobeny osudem, časem a přírodou, ani nevznikají bez příčiny. Neexistuje zrození bez trápení. Člověk by měl vědět, že vše na světě vzniká z žízně a všech ostatních strastí. Protože všem stvořeným jevům předchází[12] touha, jsou proto všechna poskvrnění mysli příčinami a podmínkami utrpení.

Navíc se člověk rodí díky vlhkosti žízně, bez vlhkosti žízně není zrození. Je to jako se suchou půdou, nelze ji uchytit ke zdi, pouze tehdy, když se smísí s vodou. A dále, kvůli všem druhům znečištění existují různé druhy zrození. Člověk s mnoha tužbami bude zformován mnoha tužbami, člověk s velkou nenávistí a záští bude zformován velkou nenávistí a záští, člověk s velkým bludem bude zformován velkým bludem a člověk s jen několika málo poskvrnami bude zformován několika málo poskvrnami.

Protože člověk vnímá rozmanitost výsledné karmy [v podobě různých těl] v současnosti, zná rozdíly příčin a podmínek v minulosti. Co se týče budoucí rozmanitosti zrození, ta rovněž vyplývá z rozdílů ve znečištění bytostí. Zrození tedy člověk přijímá v souladu se svými karmickými činy. Pokud člověk nejedná s nenávistí a záští, nemůže se narodit v podobě jedovatého hada. Takové jsou i všechny ostatní zbývající formy [zrození].

Proto bychom měli vědět, že žízeň a všechna ostatní znečištění jsou příčinami a podmínkami všech druhů utrpení. Když tyto příčiny a podmínky zaniknou, zanikne i utrpení, a to je nirvána. Nirvána se nazývá[13]odloučení od tužeb. Je to vyhasnutí všech poskvrnění, je trvalá, neměnná. Není v ní zrození, stárnutí, nemoci ani smrt, není v ní utrpení z odloučení od milovaných, není v ní společenství s těmi, které člověk nemá rád. Je to trvalé štěstí, které nemizí. Když praktikující dosáhne ustání, které je nirvána, není kam pokračovat. Tomu se říká zklidnění ukončení. Lze to přirovnat k hořící lampě, jejíž olej došel, jejíž plamen zhasl a nedosahuje nikam v deseti směrech. Tomu se říká pravda vyhasnutí.

K dosažení nirvány vede cesta dovedných prostředků. [To je osmidílná střední cesta]. [Střední cesta se skládá] ze soustředění, které má tři složky, z moudrosti, která má dvě složky, a z mravnosti se třemi složkami. Když člověk setrvává v mravném jednání praktikujícím soustředění a moudrost, jeho moudrost bude schopna poznat a pochopit čtyři ušlechtilé pravdy. Tomu se říká správný názor. Pokud se člověk řídí správným názorem, dojde k rozeznání dharmy. Tomu se říká správné myšlení. Tyto dvě složky se nazývají součástmi moudrosti. Správné soustředění, správná bdělost a správné úsilí se nazývají tři složky soustředění. Správná řeč, správné jednání a správná životospráva se nazývají tři složky mravnosti.

Dodržováním čistých mravních přikázání nenecháme vzklíčit nečistoty a jejich síla se zmenší. Je to jako nasázet klíčky [rýže] v nevhodném období, nemohou vyrůst. V případě, že nečistoty zesílí, může je koncentrační schopnost [střední cesty] přehradit podobně jako velká hora přehradí vodu, aby nemohla prorazit. Stejně jako například mantra dokáže zabránit hadímu jedu [aby byl účinný], i když hadí jed působí opakovaně, nemůže napáchat žádnou škodu. Taková je i koncentrační schopnost [na střední cestě]. Co se týče moudrosti, ta je schopna vykořenit všechny základy znečištění. Je jako dravá voda v létě, která zaplní břehy [řeky] a vyvrátí všechny stromy. Praktikováním tří částí osmidílné stezky, která je pravou, přímou a správnou cestou k opuštění příčiny utrpení, [člověk dosáhne] konečného klidu a stability, což je věčná blaženost a neutváření.

Pokud někdo obratně praktikuje výše zmíněnou metodu, stane se deset[14] věcí;

1. za prvé, jeho mysl bude soustředěná a vzpřímená, takže když se objeví různé druhy vnějšího rozrušení, nezpůsobí, aby se [jeho mysl] pohnula, jako se hora nenaklání nebo nepohybuje, když se kolem ní zvedne vítr.
2. Za druhé bude přímá, takže když bude naslouchat učení učitelů, nebude si všímat jejich [osobních] nedostatků nebo zásluh. Jeho mysl bude následovat učení dharmy bez pochybností, aniž by cokoli přidával nebo ubíral. Stejně jako když do hustého lesa vstoupí ten, kdo jde rovně, dostane se z něj snadno, zatímco ten, kdo půjde klikatě, se z něj dostane s obtížemi. Podobně i v hustém lese tří říší existence ten, kdo jde rovně, jej opustí snadno, ten, kdo jde křivolace, jej opustí s obtížemi. V Buddhově dharmě se má používat pouze přímočarost, křivolakost je třeba opustit.
3. Třetí je stud a strach z konání zla. Jsou nejvyšším lékem a nejúžasnější ozdobou, která zachytí a ovládne všechny zlé myšlenky. Kdo má stud a strach z konání zla, je pravý člověk, kdo je nemá, neliší se od zvířete.
4. Čtvrtým je dbalost, která je kořenem všech blahodárných dharem. Ten, kdo je ve světě nedbalý, ztrácí vše, co je prospěšné. Meditující, který je nedbalý, ztrácí výhody nirvány. Člověk by měl vědět, že nedbalost je jako nepřítel nebo zloděj, který vždy svádí mysl na scestí, a že dbalost je jako starší a učitelé, kterých je třeba si vážit, sloužit jim a neopouštět je.
5. Pátým je[15] izolace. Právě díky této izolaci se daří dbalosti. Když se člověk seznámí s pěti smyslovými touhami, začnou v něm narůstat nejrůznější emoce. [Aby se tomu člověk vyhnul], musí nejprve izolovat tělo od lidských příbytků a teprve potom může mysl dosáhnout izolace tím, že nebude myslet na světské záležitosti.
6. Šestým je málo tužeb. To znamená, že se mysl nepropůjčuje vyhledání hmotných věcí. Pokud po nich bude hodně pátrat, upadne do všech nepříjemností.
7. Sedmým je spokojenost. I když někteří lidé mají málo tužeb, těší se z dobrých věcí, a tím ztrácejí mysl na cestě. Proto se moudrý člověk vždy přiklání ke spokojenosti.
8. Osmá je mysl, která se nepřipoutává. Když žáci, dárci, přátelé a příbuzní přicházejí vzdát úctu, když je často navštěvují a přinášejí s sebou nejrůznější malichernosti a pomluvy, takové věci svádějí z cesty, a proto by k nim člověk neměl ulpívat. To vše by se nemělo stát předmětem lpění.
9. Devátým bodem je neradovat se ze světských požitků. Neměli bychom se těšit se světských radovánek, jako je zpěv, tanec, sledování divadelních her a výběr příznivých časů či dnů pro příznivé či nepříznivé [činnosti].
10. Desátým je vytrvalost. Meditující, když hledá cestu [k realizaci], musí snášet deset věcí: štípání komárů a ovádů, uštknutí jedovatými hady a stonožkami, zákeřná zvířata, nadávky a pomluvy, zranění způsobená bitím nebo údery předměty, nemoci a bolesti, hlad, žízeň, chlad a horko. Meditující by měl tyto záležitosti snášet, neměl by se jimi nechat přemoci, měl by je vždy překonávat.

Ostatně, pokud někdo rozpozná a pochopí příznaky nemoci, zná její příčiny a podmínky, zná lék, který může nemoc vyléčit, když se dostane k pacientovi, měl by se pacient podle svých možností rychle uzdravit. Stejné je to i u meditujícího. Zná-li skutečné příznaky utrpení, jeho příčiny a podmínky a cestu vedoucí k vymizení utrpení, a pokud pozná dobré učitele a spolu praktikující [kteří ho poučují], může tímto způsobem brzy dosáhnout klidu, stability a ukončení.[16]

Otázka: Když někdo dosáhne hlubokého soustředění v oblasti ani vnímání, ani nevnímání, má jen slabá pouta patřící k oné vyšší základně mysli a jeho mysl se již stala poddajnou. [Pro takového praktikujícího] je nevhodné používat k rozjímání o čtyřech pravdách nejrůznější vnější způsoby a podmínky a nejrůznější přirovnání a podobenství jako v případě nevěřícího.

Odpověď: To je řečeno nejen s ohledem na ty, kteří [dosáhli][17] vrcholu [světského soustředění = dhjány ani vnímání, ani nevnímání], ale vztahuje se to souhrnně na všechny meditující, kteří mají [zkušenost] vrcholu [světa = laukikágradharma]. Ti kontemplují pouze o čtyřech nehmotných agregátech sféry bez formy jako o nestálých, strastiplných, prázdných a zbavených sebe sama. Protože jsou nestálá, strastiplná, prázdná a zbavená já, jsou jako nemoc, nádor nebo šíp pronikající srdcem. Jelikož jsou všechny pouze [produkty] příčin a podmínek, jsou to klamné a klamné stvořené jevy. Kontemplují o nirváně jako o nejvyšší, klidné, stabilní a blažené. Není stvořeným jevem, je pravdivá, skutečná a není klamná. Vyhlazuje tři jedy a tři zhouby. V ní ustává utrpení komplexu mysli a těla. Stálé obviňování čtyř nehmotných agregátů a jejich příčin a podmínek se nazývá pravdou utrpení a pravdou akumulace. Chválení nirvány a cesty k ní vedoucí se nazývá pravdou ustání a cesty k ní vedoucí.

[1] Sákṣikaraṇa, nirodham sákṣikartavjam.

[2] Bhávaná, márgam bhavitavjam.

[3] Srovnej M.N.117 Maháčattárísakasutta

[4] Sámánjalakšaṇa jako protiklad k višešalakšaṇa

[5] sásravakarma

[6] Viz například A.K. kap. 5, verš 4.

[7] dharmakšánti

[8] ašaikšamárga

[9] Viz například A.K.B. kap. 6 verš 18, Dwarakadas, 899.

[10] Šen=kája. Zde se chápe jako individualita=komplex těla a mysli.

[11] Viz S.N.Bodhi tr.: 953

[12] čanda

[13] nir-vána

[14] Doslova: deset věcí.

[15] Vivéka.

[16] Viz V.M. tr.: 586.

[17] Bhavágra znamená vrchol světské existence a také nejlepší předmět meditace.