U

ubható-bhága-vimutta

 "Osvobozený oběma způsoby", je označením těch ušlechtilých žáků (arija-puggala), kteří se osvobodili jak díky osmi pohroužením (džhána), tak dosažením nadsvětské stezky (sótápatti atd.) pomocí vhledu (vipassaná). V M. 70 se uvádí:

"Kdo je, mniši, osvobozen oběma způsoby? Osvobozeným oběma způsoby se

nazývá ten, kdo vlastním tělem uskutečnil osm osvobození (pohroužení) a díky

moudrému proniknutí zákalů (ásava) dosáhl vyhasnutí (tj. nibbány)."  Srov. D. 15.

V nejširším smyslu se nazývá ,osvobozeným oběma způsoby' ten, kdo dosáhl některého pohroužení a některé nadsvětské stezky (srov. A. IX, 44).

První osvobození se také nazývá ,osvobozením mysli' (čétó-vimutti) a druhé ,osvobozením moudrostí' (paňňá-vimutti). První osvobození je ale pouze dočasné, neboť spočívá v pouhém potlačení nečistot (vikkhambhana-vimutti = vikkhambhana-pahána), na rozdíl od trvalého osvobození, které spočívá v úplném odstranění zákalů. (BS)

udajabbajánupassanáňána

V páli "poznání vyplývající z rozjímání o vzniku a zániku"; první z devíti poznání (ňána) rozvíjených v rámci "čistoty poznání a vidění pokroku na cestě" (patipadáňánadassanavisuddhi), podle popisu ve Visuddhimagga. Tato druhá kategorie zase představuje šestou a předposlední čistotu (visuddhi; višuddhi), kterou je třeba rozvinout na cestě k osvobození. Poznání vyplývající z kontemplace vzniku a zániku se vztahuje k jasnému pochopení vzniku, přítomnosti a zániku hmotných a duševních jevů (námarúpa). Prostřednictvím rozjímání o tomto procesu se stávají zřejmými tři univerzální znaky existence (tilakkhana; trilakšana), totiž (1) pomíjivost (anitja), (2) utrpení (duhkha) a (3) ne-já (anátman). Plné pochopení tří univerzálních znaků existence není možné, dokud je mysl narušena připoutaností k některému z deseti "poskvrnění vhledu" (vipassanúpakkilésa), která vznikají jako průvodní jevy meditace vhledu (vipassaná-bhávana); jsou to (1) vidění zářivého světla (obhása), (2) poznání (ňána), (3) zanícení (píti), (4) klid (passaddhi), (5) štěstí (sukha), (6) odhodlání (adhimokkha), (7) energie (paggaha), (8) zvýšené vědomí (upatthána), (9) vyrovnanost (upekkha) a (10) rozkoš (nikanti). Deset nečistot překonáme, když je pochopíme takové, jaké jsou, tedy jako pouhé vedlejší produkty meditace. Toto pochopení se rozvíjí zdokonalováním "čistoty poznání a vidění toho, co je a co není cesta" (maggámaggaňánadassanavisuddhi), což je pátá ze sedmi "čistot" (visuddhi), které je třeba rozvíjet na cestě k osvobození. (PDB)

udána

tibetsky: ched du brjod pa; čínsky: jou-tchuo-na (youtuona); japonsky: udana

V sanskrtu a páli doslova "výrok" nebo "smysluplné vyjádření", termín se třemi důležitými významy.

1. Udána je třetí kniha pálijské Khuddakanikáji a obsahuje osmdesát příběhů obsahujících osmdesát Buddhových výroků. Výroky jsou většinou ve verších a jsou doprovázeny prozaickým popisem okolností, které Buddhu přiměly k tomu, aby při těchto příležitostech promluvil.
2. Název udána se používá také pro širší klasifikaci textů v rámci celého pálijského kánonu a v tomto užití se vztahuje na soubor osmdesáti dvou sutt obsahujících verše pronesené z radosti.
3. A konečně, udána jsou jedním ze standardních oddílů v dělení Buddhova slova (buddhavačana) do devíti navanga (páli) nebo dvanácti (dvádašánga) kategorií podle žánru. V tomto kontextu jsou udány definovány jako slavnostní výroky určené k předání porozumění dharmě. Říká se, že mnoho Buddhových výroků v Dhammapadě spadá do této kategorie. (PDB)

Udánavarga

Udánavarga je raně buddhistická sbírka tematicky uspořádaných kapitol (sanskrt: varga) aforistických veršů nebo "výroků" (sanskrt: udána) připisovaných Buddhovi a jeho žákům. Přestože Udánavarga není součástí pálijského kánonu, má mnoho názvů kapitol, veršů a celkový formát podobný těm, které najdeme v Dhammapadě a Udáně pálijského kánonu. V současné době existuje jedna sanskrtská, dvě čínské a dvě nebo tři tibetské recenze Udánavargy.

Online vícejazyčně

upačára-samádhi

V páli "přístupová koncentrace", "blízká koncentrace" nebo "pohraniční koncentrace"; základnější ze dvou širokých typů koncentrace (samádhi) popsaných v pálijské komentářové literatuře. Oba tyto dva typy samádhi se používají s odkazem na meditující, kteří se specializují na techniky klidu (samatha, šamatha). Upačára samádhi předchází plnému meditačnímu pohroužení (džhána, dhjána) a je nejvyšší úrovní soustředění, kterou lze rozvinout z diskurzivnějších témat meditace (kammatthána), tj, prvních osm z deseti rozjímání (anussati; anusmrti) o Buddhovi, dharmě, sangze, morálce, štědrosti, božstvech, smrti a míru, jakož i rozjímání o odpornosti jídla a rozboru čtyř hmotných prvků. Upačára samádhi se vyznačuje vizualizací světelného "protiobrazu" či "zastupujícího" "obrazu" (patibháganimitta) předmětu meditace v mysli. Právě dalším soustředěním na tento stabilní zástupný obraz mysl nakonec dosáhne "plného soustředění" (appaná samádhi), které vede k džháně. (Viz též khanika samádhi; sámantaka). Podle některých théravádových výkladů (např. v moderním hnutí Vipassana) je prý k dosažení stavu vstupu do proudu (sótápanna; šrótápanna) zapotřebí soustředění přinejmenším na úrovni upačára samádhi. (PDB)

Upagupta

tibetsky: Nyer sbas; čínsky: Jou-pcho-ťü-tuo (Youpojuduo); japonsky: Ubakikuta

Indický arhat, který údajně žil v indické oblasti Mathury. Upagupta není znám v pálijských kanonických pramenech, ale často se objevuje v sanskrtské literatuře Avadána, zejména v Ašokávadána a Divjávadána. Upagupta je proslulý tím, že zkrotil (a v některých verzích i obrátil) Máru tím, že mu kolem krku dal věnec z mrtvol. Upagupta byl později pozván králem Ašókou do Pátaliputty a poté provedl panovníka po posvátných místech (mahásthána) spojených s Buddhovým životem. Upaguptův kult se od 12. století stal v buddhistických zemích jihovýchodní Asie populární díky jeho výraznému výskytu v sanskrtských materiálech a nakonec se začíná objevovat i v nekanonických pálijských materiálech. Upagupta zaujímá čestné místo v barmském (myanmarském) buddhismu, kde se předpokládá, že sídlí v paláci v jižním oceánu, odkud je zván k rituálům na ochranu Barmánců před zásahy Máry. Na závěr obřadů je Upaguptův obraz umístěn na vor a splaven po proudu řeky. Upagupta je v pramenech Sarvástivády uváděn jako pátý z indických patriarchů, kteří údajně nastoupili po Buddhovi do čela sanghy, po Mahákášjapovi, Ánandovi, Madhjántikovi a Šánakavásinovi; východoasijská tradice čchanu ho místo toho obvykle uvádí jako čtvrtého patriarchu. Podle čínského popisu vzniku vinaji měl Upagupta pět hlavních žáků, kteří údajně založili vlastní školy na základě svých odlišných názorů na učení; těchto pět také redigovalo samostatná vydání vinaje, která Číňané označují jako "pět recensí vinaje" (wubu lü). (PDB)

upája

tibetsky: thabs; čínsky: fang-pien (fangbian); japonsky: hōben

V sanskrtu a páli "lest", "metoda"; termín s nejméně čtyřmi důležitými významy:

1. jako synonymum pro "obratné prostředky" (upájakaušalja);
2. jako obecný termín pro činnosti nezbytné k dosažení buddhovství
3. jako jedna ze dvou základních složek stezky spolu s "moudrostí" (pradžňa). V tomto významu se metoda vztahuje na činnosti, které bódhisattva vykonává ve prospěch všech cítících bytostí. V této formulaci se říká, že různé skutky, které spadají do rubriky upája, přinášejí ovoce jako rúpakája buddhy, zatímco o rozvoji pradžňa bódhisattvy se říká, že přináší ovoce jako jeho dharmakája.
4. V buddhistické tantře se nadřazenost esoterické cesty vadžrajány nad cestou exoterickou při dosahování buddhovství často připisuje lepším úskokům či metodám uvedeným v tantře ve srovnání s těmi, které se nacházejí v sútrách. V tantrách je upája spojována s mužem a pradžňa s ženou.

upakkilésa

V páli ,znečištění' či ,poruchy'. Srov. kilésa.

V M. 7 a M. 8 (Wheel 61/62) se uvádí následující seznam šestnácti ,znečištění mysli' (čittassa upakkilésa):

1. chamtivost a chtivost po nepravých věcech (abhidždžhávisamalóbha),
2. zlovůle (vjápáda),
3. hněv (kódha),
4. nevraživost (upanáha),
5. pomlouvání (makkha),
6. panovačnost (palása),
7. závist (issá),
8. lakota (maččharija),
9. klam (májá),
10. podvádění (sáthejja),
11. neústupnost (thambha),
12. drzost (sárambha),
13. domýšlivost (mána),
14. namyšlenost (atimána),
15. marnivost (mada) a
16. nedbalost (pamáda).

Existují tři skupiny znečištění týkající se meditace:

a. Devět mentálních znečištění, které se mohou vyskytovat u člověka podstupujícího výcvik v kultivaci mysli (adhičitta), zahrnuje: tři hrubá znečištění - špatné jednání skutky, řečí a myšlenkami; tři středně závažná znečištění - myšlenky motivované smyslnou touhou, zlovůlí a krutostí; tři jemná znečištění - přemýšlení o příbuzných, o své zemi a o své pověsti (A. III, 100).

b. Osmnáct znečištění spojených s meditací nádechu a výdechu (ánápána-sati), která jsou zmíněna v Pts.M. (Ánápána-kathá).

c. Deset ,poruch vhledu' (vipassaná-upakkilésa). (BS)

upakléša

páli: upakkilésa; tibetsky: nye ba'i nyon mongs; čínsky: suej fan-nao (sui fannao); japonsky: zuibonnō

V sanskrtu "druhotná trápení" (na rozdíl od "kořenových trápení" neboli múlakléša) nebo "vedlejší znečištění"; skupina deseti (podle školy Vaibhášika Sarvástivádové Abhidharmy), šestnácti (podle pálijských materiálů), nebo dvaceti (podle školy Jógáčára) duševní strasti, mezi něž patří hněv (krodha), závist (íršjá), klam (mája), sobectví (mátsarja) a nepřátelství (upanáha). (PDB)

Upáli

tibetsky: Nye bar 'khor; čínsky: Jou-po-li (Youboli); japonsky: Upari

Sanskrtské a pálijské vlastní jméno arhata, který byl mezi Buddhovými žáky nejpřednější ve znalosti mnišského kázeňského řádu (vinaja). Podle pálijských zpráv byl Upálí holičem z města Kapilavatthu (Kapilavastu) a byl ve službách knížat Sákjů (Šákjů), kteří tam vládli. Upálí doprovázel Anuruddhu (Aniruddhu) a jeho bratrance, když se rozhodli zříci se světa a přijmout od Buddhy zasvěcení v Anupijském háji. V rámci příprav mu předali všechny své šaty a ozdoby, ale Upálí tento dar odmítl a místo toho požádal, aby směl přijmout svěcení s nimi. Anuruddha a ostatní požádali Buddhu, aby udělil svěcení nejprve Upálímu, aby jejich holič byl vždy starší než oni a potlačil tak jejich pýchu na svůj vznešený původ. Buddha odmítl Upálího žádost, aby mu bylo dovoleno odejít do lesa a o samotě se věnovat meditaci, neboť si uvědomil, že Upálí sice má vlastnosti, aby tímto způsobem dosáhl arhatství, ale v důsledku toho by zanedbával studium dharmy. Upálí se podle Buddhovy rady věnoval praktikování vhledu a stal se arhatem, aniž by odešel do lesa, čímž Buddhovi umožnil učit ho celou Vinajapitaku. Upálí byl často vyhledáván, aby rozhodoval v otázkách kázně, a často je zobrazován, jak s Buddhou probírá právní podrobnosti případů, které mu byly předloženy. Ještě za Buddhova života mniši často vyhledávali školení v mnišské kázni u Upáliho; byl také považován za soucitného ochránce mnichů, kteří se potýkali s obtížemi. Po Buddhově smrti Mahákášjapa vybral Upáliho, aby na prvním buddhistickém koncilu přednášel vinaju; Ánanda byl vybrán, aby přednášel Buddhova kázání (sútry). Z Upáliho vzešla řada mistrů vinaje, včetně Moggaliputtatissa, vůdce třetí buddhistické rady. Upáliho nízké postavení holiče se často uvádí jako důkaz, že Buddha přijímal žáky ze všech společenských vrstev a kast a že všichni byli schopni stát se arhatem. (PDB)

Upálisutta

čínsky: Jou-pcho-li ťing (Youpoli jing); japonsky: Ubarikyō

V páli "Rozprava k Upálímu", padesátá šestá sutta v Madžhimanikáji (samostatná recenze Sarvástivády se v čínském překladu Madhjamágamy objevuje jako 133. sútra); kázána je hospodáři Upálimu, bohatému laickému žákovi Niganthy Nátaputty v Pávrikově mangovém háji v Nálandě. Nigantha Nátaputta vyslal svého laického žáka Upáliho, aby se s Buddhou pustil do debaty o povaze jednání (kammy). Džinistický vůdce zastával názor, že ze tří druhů jednání, tělesného, slovního a duševního, je to právě tělesné jednání, které má pro jednajícího největší následky. Buddha naproti tomu tvrdil, že je to mentální jednání, které je pro jednajícího nejproduktivnější z hlediska důsledků, protože je to mentální záměr (čétana), který iniciuje fyzické jednání. Přesvědčen o Buddhově vysvětlení se Upálí věnoval Buddhově laickému žákovi. Když se Nigantha Nátaputta dozvěděl o Upáliho obrácení, byl naplněn hněvem a zvracel krev. (PDB)

upanáha

tibetsky: 'khon du 'dzin pa; čínsky: chen (hen); japonsky: kon

V sanskrtu a páli "nepřátelství", "zášť", "zloba" nebo "nevraživost"; jedno z deseti (podle školy Vaibhášika sarvástivádové Abhidharmy), šestnácti (podle pálijských materiálů) nebo dvaceti (podle školy Jógačára) druhotných trápení nebo vedlejších poskvrn (upakléša). Upanáha je popisována jako zadržovaný hněv, který má podobu přání ublížit druhým. Upanáha označuje dlouho zadržovanou zášť nebo hořkost a je jedním z možných projevů averze (pratigha; dvéša). Upanáha se od "hněvu" (kródha) liší tím, že hněv je silnější, ale rychleji odeznívající druh emoce, zatímco "nepřátelství" je dlouhodobější, doutnající zášť. (PDB)

upapádukajoni

páli: opapátikajoni/upapátikajoni; tibetsky: rdzus te skye ba; čínsky: chua šeng (hua sheng); japonsky: keshō

V buddhistickém hybridním sanskrtu "metamorfní" nebo "spontánní zrození"; jeden ze čtyř způsobů zrození (viz jóni) živých bytostí ve třech sférách existence, spolu s oviparním zrozením neboli zrozením z vajíčka (andadžajoni), viviparním zrozením neboli zrozením z dělohy (džarájujajoni) a zrozením z vlhkosti (sansvedadžajoni). Bytosti zrozené prostřednictvím tohoto čtvrtého způsobu jsou spontánně vzniklé a patří k nim božstva (déva), hladoví duchové (préta), obyvatelé pekla (náraka) a ti, kdo pobývají v mezistavu (antarábhava). Kromě toho mohou být za určitých okolností spontánně zrozeny i bytosti, které jsou obecně zařazovány do jiného způsobu zrození, jako jsou lidé, kteří se rodí jako první na začátku eonu (kalpy), a některá zvířata, například nága a garuda. Na rozdíl od ostatních tří způsobů zrození se bytosti zrozené metamorfózou objevují spontánně v okamžiku svého znovuzrození, v době svého zrození jsou plně dospělé a při smrti za sebou nezanechávají žádné fyzické tělo. Spontánně zrozená bytost v okamžiku smrti rozpozná své vhodné určení ke znovuzrození a vyvolá touhu objevit se v tomto konkrétním určení, i kdyby tato touha směřovala na zhoubné místo, jako jsou pekla. O bytostech zrozených do sukhávati se říká, že se buď spontánně zrodí do lotosového květu v Čisté zemi, nebo, pokud ještě nejsou natolik vyspělé, aby se zrodily přímo do Čisté země, živelně jiným bytostem na vnějším obvodu této země. Bytosti zrozené metamorfním způsobem jsou ze všech čtyř způsobů zrození nejpočetnější a jsou považovány za nadřazené. (PDB)

utpattikrama

1. Postupné fáze stvoření (,,z brahma vznikl éter, z éteru vítr, z větru oheň, z ohně voda, z vody země, ze země rostliny, z rostlin potrava, z potravy semeno, ze semene člověk").

2. První stupeň meditace (dhjána, džhána) ve vadžrajáně, kdy si meditující mnich představuje božstva a rozjímaje o nich snaží se s nimi duchovně splynout. Druhým stupněm (sampannakrama) je meditace dovršena, dosažené představy se rozplynou a mysl setrvává v prázdné a beztvaré prapodstatě. (MEB)