Praxe kontemplace čistého

šubhabhávana


Existují tři kategorie praktikujících čisté kontemplace: začátečníci, středně pokročilí a pokročilí[4]. Je-li praktikující začátečník, musí se naučit, jak proniknout kůži a odstranit nečistotu, a meditovat na kostru. Svou mysl upne na toto rozjímání a nenechá ji zabývat se vnějškem. Pokud přemýšlí o všech dalších vnějších objektech, opět svou mysl usebere a vrátí ji [k objektu meditace][5]. V případě středně pokročilého praktikujícího se musí naučit proniknout kůži a upnout mysl na lebku a nenechat ji bloudit vně. Pokud se jeho mysl zatoulá k jiným objektům, znovu ji usebere a vrátí [k meditačnímu objektu]. Pokročilý praktik odstraní jeden centimetr kůže a masa na svém těle a upne svou mysl na pět míst: vrchol lebky, čelo, prostor mezi obočím, špičku nosu a oblast srdce. Setrvává tam s myslí na (očištěné) kosti a nedovolí mysli, aby přemýšlela. Pokud jeho mysl bloudí po ostatních předmětech, usebere ji a vrátí ji zpět [k předmětu meditace]. Praktikující by měl svou mysl opakovaně střežit. Pokud se jeho mysl stane velmi unavenou, zanechá všech rozptýlených myšlenek a setrvá na [pěti] meditačních předmětech. Lze to přirovnat k opici připoutané ke sloupu. Běhala by celý den, ale protože je připoutána řetězem, [nakonec] se vrátí ke klidu.

Meditační objekt je zde jako sloup, bdělá pozornost jako řetěz a mysl je přirovnávána k opici, nebo ji lze také přirovnat k chůvě, která neustále hlídá dítě a nenechá ho upadnout[6]. Stejným způsobem střeží svou mysl i meditující, a postupně ji nutí, aby se zabývala samotným meditačním objektem. Pokud v něm mysl dokáže setrvávat delší dobu, měla by vyvstat dhjána způsob koncentrace. Po dosažení dhjánové koncentrace se objeví tři příznaky: Tělo [mentálních faktorů] se stane radostným, poddajným a lehkým (světlým). Kostra vyzařuje světlo podobné bílému nefritu[7]. Mysl dosáhne klidného příbytku. To je rozjímání čistého (o čistotě). Tehdy meditující dosáhl myšlenkové oblasti jemné formy.

Říká se jí praxe dhjány pro začátečníky. Jednobodovost mysli nastává, když soustředění dosáhne převahy a nadále setrvává na jednom místě, aniž by k tomu byla nucena. Když je mysl schopna setrvávat na bodu jednoho coule (v těle), všechny [nečistoty v podobě kůže a masa] budou odstraněny.

Pokud meditující nedosáhne [kontemplace čistého], kontempluje pouze červenou kostru [s masem]. Když se mu to podaří, opustí červenou kostru a místo ní kontempluje holou bílou kostru, přičemž nedovolí, aby se objevily jiné myšlenky. Pokud jeho mysl rozptýlí jiné objekty, usebere ji a vrátí [k objektu meditace]. Jestliže se mysl očistí tím, že se zabývá kostrou, celé tělo bude z povrchu kostí vyzařovat bílou záři podobnou té, kterou vyzařuje slunce zářící za jasného dne. Když tato záře vyzařuje, lze ji jasně pozorovat, vidět mentálním okem. Díky síle této záře vidí obrazy koster [v jiných lidských tělech] stejně jasně jako objevování a mizení mysli a mentálních faktorů. Lze to přirovnat k vidění vody proudící v trubici z [průhledného] berylu[8]. V té době mysl spočine, neboť dosáhne štěstí, které se nedá srovnat s žádnými smyslovými požitky chtivého člověka.

Tímto způsobem meditující pozoruje vnější těla. Začíná rozjímáním o jednom těle, postupně rozšiřuje své rozjímání na mnoho těl, až se dostane k tělům celého kontinentu Džambudvípa, a opět od Džambudvípy zpět k jednomu coulu[9], dokud nedosáhne mistrovství.

To je metoda samádhi kontemplace čistého v nečistých [objektech].

A navíc je toto tělo jen holými kostmi pokrytými tenkou vrstvou kůže. Když je tak strastiplné, co je na něm příjemného[10]?




[4] Srovnej jcs A.K. 6. kap., verš 9d, Dwarikadas Sastri ed., 866, tr. Poussin: 150, také Mahavibhasa a Y.B.S. Všude je ádikarmika, krtaparičaja a atikrántamanasikára. Zde je poslední z nich přeloženo jako jiu xiu xing = pokročilý. Praktikující (ti, kdo dlouho praktikují). V Abhidharmakóši jsou tyto tři kategorie zmíněny v souvislosti s meditací kostry, gu suo guan.

[5] Srovnej s A.K. 6. kap., verš 10 tr. Poussin, 150-151.

[6] Srovnej V.M. tr. 131 s Mahāṭikou.

[7] Srovnej Mahávibhása 205, podle Vibhása 205. Toto rozjímání vede ke čtvrté dhjáně, která se používá k praktikování čtyř základů bdělosti, dokud není dosaženo arahatství.

[8] Srovnej D.N. Sámaňňaphalasutta.

[9] Srovnej A.K. 6. kap., verš 10, tr.:150 nebo Mahávíbhá 205.

[10] Meditace ašubha má povahu ne-hněvu (alóbha), viz A.K. 6. kap., verš 11; vede k meditaci, a tak se nečistý objekt očišťuje. Viz A. K. 6. kap. verš 7. Srovnej V. M. Explanation of countersign tr. 130.

Vytvořte si webové stránky zdarma!