Praxe třetí dhjány

Po dosažení druhého pohroužení by měl praktik usilovat o hlubší soustředění. Ve druhé dhjáně jsou jisté obtíže postihující mysl, jako je touha, pýcha, špatný náhled, pochybnosti atd. Narušují koncentraci druhé dhjány. Jsou to zloději druhé dhjány a brání vstupu do třetí. Takže ten, kdo hledá třetí pohroužení, musí odstranit tyto nemoce.

Otázka: Je-li tomu tak, proč Buddha učil, že třetí dhjána je získána opuštěním vytržení (rapture) a praktikováním vyrovnanosti (equanimity)?

Odpověď: Když je dosaženo velkého vytržení druhé dhjány, přemíra vytržení, které člověk zažívá, se stává připoutaností. Takto vytržení vede ke všem druhům pout a stává se základnou utrpení. Všechna pouta navíc nejsou prospěšná, proto by se k nim člověk neměl připoutat. Vytržení znamená potěšení. Je to velmi prospěšné, ale zahrnuje silné připoutání, které je těžké opustit. To je důvod, proč Buddha vysvětluje, že třetí dhjány je dosaženo opuštěním (vzdáním se) vytržení.

Otázka: Pět smyslových tužeb je nečistých a špatných a je třeba se jich vzdát. Přesto je právě toto vytržení čisté, krásné a rozkošné pro všechny bytosti. Proč bychom se ho měli vzdát?

Odpověď: Jak již bylo řečeno, stává se příčinou připoutanosti a ta vede ke zlé praxi. Kromě toho bez opuštění vytržení nebude člověk schopen dosáhnout vyšších kvalit. Co je tedy špatného na opuštění malého [užitku] pro získání velkého? Chce-li meditující pokročit ke třetí dhjáně, měl by rozjímat o vytržení. Je příjemné, ale měl by vědět, že je příčinou pohrom, starostí a smutku. Je to nestálý jev, když se mění, vyvolává starosti a zármutek.

Kromě toho je vytržení hrubým štěstím. Meditující si nyní přeje opustit hrubé štěstí, aby hledal jemné, proto se říká, že opouští vytržení, aby vstoupil do hlubšího soustředění a hledal jiný druh štěstí. Jak třetí dhjána zahání vytržení? I když člověk opouští ono nádherné vytržení, mysl toho nelituje, protože ví, že vytržení je škodlivé. Lze to přirovnat k opuštění manželky bez lítosti, když člověk ví, že je to duch. Vytržení je zmatený a hrubý jev, není jemné. Ve třetí dhjáně zažívá tělo člověka štěstí, které na světě nic nepřekoná. S ohledem na toto štěstí vznešení hlásají; do třetí dhjány vstupuje člověk zbavený vytržení s vyrovnaností díky své bdělosti a vznešenému uvědomění a pociťuje štěstí pronikající celým tělem.

Otázka: Zde [ve třetí dhjáně] se hovoří o jednobodové mysli s bdělostí a vědomím. Proč to není zmíněno v popisu první a druhé dhjány?

Odpověď: Ve třetí dhjáně člověk zakouší štěstí v celém těle a mysl praktikuje vyrovnanost [s ohledem na všechny útvary]. Nedovoluje mysli, aby byla připoutána k rozlišování mezi dobrým a špatným. Proto je popisována jako jednobodovost spojená s bdělostí a uvědoměním. Kromě toho má třetí dhjána tři nedostatky. Za prvé, mysl klesá, když se stává jemnou. Za druhé se mysl stává aktivní. Za třetí, mysl vyvolává zmatek a nízkou náladu (kvůli svému subtilnímu stavu). Meditující by si měl často jednobodově připomínat tyto tři nedostatky. Pokud jeho mysl začne klesat, měl by ji silou úsilí a uvědomění opět pozvednout. Když se mysl stane příliš aktivní, měl by ji usebrat. Když je mysl zmatená a pokleslá na duchu, měl by ji nechat radovat se tím, že si připomene jemné vlastnosti Buddhy. Měl by svou mysl neustále chránit tím, že bude čelit těmto třem nedostatkům. Takto meditující se štěstím díky jednobodové mysli vstupuje do třetí dhjány.

Otázka: Sútra zmiňuje štěstí ve třetí dhjáně dvakrát. Jaké jsou tyto dva druhy štěstí?

Odpověď: První je tělesné štěstí; druhé je duševní štěstí.

Otázka: Existují tři druhy štěstí: tělesné, duševní a štěstí bez nepříjemností (vexations). Kvůli kterému z nich je štěstí třetí dhjány nazýváno nejvyšším?

Odpověď: Mezi třemi druhy štěstí je vyšší štěstí jemnější, všechna převyšují nižší stupně [soustředění]. Protože tělesné štěstí přichází jako první [v první dhjáně], používá se tento termín k vysvětlení stupně štěstí [sukha bhúmi.]. I když ve zbývajících dvou vyšších stupních dhjány zcela ustává, přesto v nich [ve druhém a třetím stupni dhjány] štěstí přetrvává. Proto se na ně tělesné štěstí nevztahuje.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi štěstím s vytržením (rapture) a štěstím zbaveným vytržení?

Odpověď: Jsou to dva druhy příjemných pocitů: mentální schopnost štěstí a tělesná schopnost štěstí. Duševní schopnost štěstí [saumanasjam] je obsažena v první a druhé dhjáně. Je to štěstí s radostí. Tělesná schopnost štěstí [sukhendrija] je štěstí bez radosti. Je obsažena ve třetí dhjáně. Kromě toho se hrubý příjemný pocit v říši touhy a v první dhjáně, když je hrubý, nazývá schopnost [tělesného] štěstí [sukhendrija], zatímco jemný příjemný pocit se nazývá mentální schopnost štěstí [saumanasjam]. Pokud jde o druhou a třetí dhjánu, zde se hrubý příjemný vjem nazývá mentální schopnost štěstí [saumanasjam], zatímco jemný vjem se nazývá tělesná schopnost štěstí [sukhendrija]. Mentální radost lze přirovnat k omývání obličeje průzračnou chladnou vodou, když se člověk cítí nesmírně rozpálený, zatímco tělesné štěstí je jako vstoupit do velkého chladného rybníka a vykoupat v něm celé tělo. Co se týče meditujícího, který prožívá štěstí v první dhjáně, nepronikne celým tělem kvůli působícímu a udržovanému myšlení. Ve druhé dhjáně nebude tělo prostoupeno štěstím kvůli velkému vytržení. Ve třetí dhjáně, protože tyto překážky neexistují, prostoupí štěstí celé tělo. To jsou rozdíly mezi nimi.

Kromě toho existují čtyři druhy příjemných pocitů. Příjemné pocity v říši touhy spojené se šesti vědomími. Je popsán jako mentální schopnost štěstí a tělesná schopnost štěstí. Příjemný pocit v první dhjáně je spojen se čtyřmi druhy vědomí (bez vůně, bez chuti) a nazývá se tělesná schopnost štěstí a duševní schopnost štěstí. Příjemný pocit druhé dhjány, který je spojen (pouze) s mentálním vědomím, se nazývá tělesná schopnost štěstí. Příjemný pocit třetí dhjány je rovněž mentální a je zbaven radosti. Proto se nazývá tělesná schopnost štěstí.



Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky