déva


tibetsky: lha; čínsky: tchien (tian); japonsky: ten

V sanskrtu a páli doslova "zářivý" nebo "zářící"; "božstvo", "nebeská bytost" nebo "bůh" jako jeden z pěti [nebo šesti] osudů znovuzrozených v samsáře. Když se říká, že buddhismus má "bohy", ale nemá "Boha", mluví se o dévech. Termín déva pochází ze sanskrtského kořene div a etymologicky souvisí s anglickým slovem "divinity" (božství). Znovuzrození jako déva je považováno za blahodárný výsledek ctnostných činů vykonaných v předchozím životě. Jsou to však spíše dočasná sídla v rámci samsáry než věčná nebesa. Existuje celkem dvacet sedm [nebo dvacet šest nebo dvacet osm] různých kategorií dévů, které se dělí podle toho, kde se nachází jejich sídlo (déva-lóka) v rámci tří říší existence (traidhátuka, trailokja), tj, smyslová neboli říše žádostí (kámadhátu), hmotná neboli říše tvarů (rúpadhátu) a nehmotná neboli říše bez tvarů (árúpjadhátu). Existuje šest nebes smyslové říše (kámadhátu). První dvě se nacházejí na hoře Suméru, další čtyři se nacházejí na obloze nad jejím vrcholem. Do těchto nebes se člověk znovuzrodí v důsledku ctnostných skutků vykonaných v minulosti, zejména skutků dobročinnosti (dána). Patří k nim šest příbytků dévů:

  1. Nebe čtyř nebeských králů (Čáturmahárádžakájika) nacházející se na svazích hory Sumeru.
  2. Nebe třiatřiceti [bohů] (Trájastrinša) nacházející se na vrcholu hory Sumeru.
  3. Nebe Jáma, známé také jako Sujáma ("kde jsou vždy dobrá roční období").
  4. Nebe spokojených (Tušita), kde pobýval bódhisattva Švétakétu, než sestoupil na zem, aby se znovu zrodil jako kníže Siddhártha, a kde v současnosti přebývá budoucí buddha Maitréja.
  5. Nebe požitku ze stvoření (Nirmánarati), kde jsou bohové schopni přeměnit své duševní a citové touhy v hmatatelné tělesné požitky.
  6. Nebe bohů, kteří mají moc nad výtvory ostatních, neboli bohů, kteří se podílejí na rozkoších stvořených v jiných nebesích (Paranirmitavašavartin).

Čtyřmi nebeskými králi prvního a nejnižšího ze šesti nebes jsou Dhrtaráštra na východě, Virúdhaka na jihu, Virúpákša na západě a Vaišravana na severu. Toto nebe obývá mnoho dévů: Gandharva na východě, Kumbhánda na jihu, Nága na západě a Jakša na severu. Jako vazalové Šakry, "pána bohů" slouží čtyři nebeští králové jako ochránci dharmy (dharmapála) a vnímajících bytostí, které jsou dharmě oddány. Sídlí u čtyř bran v každém směru na středním svahu centrální osy světa, hory Sumeru.

Třiatřicet bohů druhého nebe je osm vásava, dva ašvinové, jedenáct rudrů a dvanáct áditjů. Žijí na vrcholu hory Sumeru a jsou shromážděni kolem města Sudaršana, hlavního města svého pána Šakry. Šakra je také známý jako Indra, bůh války Árjů, který se stal Buddhovým ctitelem a také ochráncem dharmy.

Zbývající čtyři nebesa se nacházejí na obloze nad horou Sumeru. V nejvyšší úrovni smyslové říše, v nebi Paranirmitavašavartin, sídlí Mára, Zlý.

Čtyři nebeští králové a třiatřicet bohů se nazývají "božstva sídlící na zemi" (bhúmjavačaradéva), protože sídlí na hoře Sumeru, zatímco bohové od nebe Jáma až po bohy říše jemnohmotnosti se nazývají "božstva sídlící ve vzduchu" (antarikšavásin, antaríkšadéva), protože sídlí na nebi nad horou.

Čím výše člověk stoupá do nebes smyslové říše i následné říše jemnohmotnosti, tím větší a nádhernější jsou těla těchto bohů a tím delší je jejich život.

S dévy smyslové říše jsou spřízněni polobozi neboli titáni (asura), žárliví bohové, které Indra vyhnal z třiatřicátého nebe; nyní žijí ve vyhnanství ve stínu hory Sumeru.

Nebesa říše jemnohmotnosti (rúpadhátu) se skládají ze šestnácti (podle školy Sarvástiváda), sedmnácti (škola Sautrántika) nebo osmnácti (škola Théraváda/Sthaviranikája) úrovní dévů. Tyto úrovně, které se souhrnně nazývají Brahmalóka (svět bohů Brahmy), se dělí na čtyři třídy dhjány neboli "soustředěných" nebes a znovuzrození v nich závisí na konkrétních meditačních úspěších v předchozích životech. Jeden z nejrozsáhlejších popisů těchto nebes se objevuje v Abhidharmakóšabhášja, který představuje sedmnáct úrovní jemnohmotných dévů.

Zatímco znovuzrození v nebesích smyslové říše je výsledkem různých ctnostných skutků vykonaných v předchozím životě, znovuzrození v nebesích říše jemnohmotnosti nebo v nehmotné říši je výsledkem toho, co se nazývá "neproměnlivé" nebo "neochvějné" jednání (aniňdžakarman). Zde je jedinou příčinou, která způsobí znovuzrození v některém z těchto nebes, dosažení úrovně meditačního soustředění nebo pohroužení daného nebe v bezprostředně předcházejícím životě. Taková meditace se nazývá "neproměnlivý čin", protože vždy vyvolává účinek tohoto konkrétního typu znovuzrození. První soubor dhjánových nebes, kde se rodí ti, kdo v předchozím životě praktikovali první meditační pohlcení, se skládá ze tří úrovní:

  1. Nebe Brahmových strážců (Brahma-kájika)
  2. Nebe Brahmových služebníků (Brahma-puróhita).
  3. Nebe samotného velkého Brahmy (Mahábrahma)

Obyvatelé těchto nebes postrádají čichové a chuťové smysly, a proto nepotřebují přijímat potravu, ale mají ostatní smyslové orgány, zrak, sluch a hmat, a také mentalitu (manendrija). Podle buddhistických zpráv se Mahábrahma, obyvatel nejvyššího z prvních dhjánových nebes, domníval, že je stvořitelem světa a otcem všech bytostí, ale poté, co byl Buddhou poučen, si následně uvědomil, jak domýšlivý byl jeho omyl; stal se Buddhovým následovníkem a ochráncem jeho učení (Dharmapála), spolu se čtyřmi nebeskými králi a Šakrou. Druhý soubor dhjánových nebes, kde se znovuzrodí ti, kdo v předchozím životě praktikovali druhé meditační pohroužení, se rovněž skládá ze tří úrovní:

  1. Nebe menší záře (Paríttábha)
  2. Nebe nezměrné záře (Apramánábha).
  3. Nebe nejvyšší záře (Ábhásvaralóka)

O těchto nebesích se říká, že se svou velikostí rovnají malému kosmu. Třetí soubor dhjánových nebes, kde se znovuzrodí ti, kdo v předchozím životě praktikovali třetí meditační soustředění, se rovněž skládá ze tří úrovní:

  1. Nebe menší čistoty (Paríttašubha).
  2. Nebe nezměrné čistoty (Apramánášubha).
  3. Nebe všeprostupující čistoty (Šubhakrtsna).

Tato nebesa se prý velikostí rovnají střednímu kosmu; jejich obyvatelé mají rovněž pouze orgán mysli a prožívají velkou radost. Čtvrtý soubor dhjánových nebes, kde se znovuzrodí ti, kdo v předchozím životě praktikovali čtvrté meditační soustředění, se skládá z osmi úrovní:

  1. Nebe bez mraků (Anabhraka)
  2. Nebe požehnaného zrození (Punjaprasava).
  3. Nebe rozsáhlé plodnosti (Brhatphala)
  4. Nebe, které je prosté trápení (Avrha).
  5. Nebe, které nepálí a je bez muk (Atapa).
  6. Nebe dokonalého tvaru (Sudrša).
  7. Nebe dokonalého vidění (Sudaršana)
  8. Nejvyšší nebe (Akaništha)

Ve schématech, kde je devět úrovní nebes Brahmy, je do seznamu přidáno deváté nepercepční nebe [asandžňika] jako osmnácté nebe rúpadhátu. Posledních pět nebes čtvrté úrovně dhjány (úrovně třináct až sedmnáct) je souhrnně označováno jako pět čistých příbytků (šuddhávásakájika) a božstva, která v nich sídlí, se nazývají dévy šuddhávásakájiky. V některých výkladech se říká, že šuddhávása je příbytkem nevracejících se (anágámin), třetího ze čtyř typů pokročilých adeptů, kteří jsou v posledním zrození před dosažením arhatství, a proto se již nikdy nemusí znovu narodit ve smyslové říši. Jelikož nevracející se odstranili prvních pět pout (samjódžana) spojených se smyslovou říší a oslabili pět posledních, jsou "nevracející se" do smyslové říše a místo toho se znovuzrodí do čistých příbytků, odkud dokončí svou praxi a dosáhnou osvícení, přičemž z tohoto sídla vstoupí do nirvány. Čistá obydlí tedy slouží jako jakási přestupní stanice pro pokročilé duchovní bytosti (árja) v jejich posledních životech před konečným osvobozením. V Abhidharmakóšabhášji se výklad o nevracejících se liší: než dosáhnou nirvány, nikdy se neznovuzrodí ve smyslové říši, ale mohou projít každým z nebes nebo jedno či více nebes přeskočit a vstoupit do nirvány, podle svých schopností, v kterémkoli nebi. Navíc některé osoby s bystrými schopnostmi (tíkšnendrija) vstupují do nirvány dokonce v samotné smyslové říši. V některých výkladech mahájány, například v komentářové tradici Abhisamajálankára, zejména v Tibetu, čistá sídla sousedí se čtvrtou dhjánou a za akaništha nebeské čisté sídlo je považováno sídlo těla požitku (sambhógakája) buddhy. Podle některých zpráv zůstávají čistá obydlí prázdná po několik eónů (kalp), kdy v nich nejsou žádní buddhové. Nebesa nehmotné říše (árúpjadhátu) tvoří čtyři třídy dévů, jejichž existence je zcela mentální a pro své nadpozemské stavy mysli již nepotřebují tělo, ba ani jemnohmotný základ. Tato nebesa jsou:

  1. Sféra nekonečného prostoru (Ákášánantjáyjatana)
  2. Sféra nekonečného vědomí (Vidžňánánantjájatana)
  3. Sféra ničeho neboli absolutní nicoty (Ákiňčanjájatana).
  4. Sféra nevnímání ani nevnímání (Naivasandžňánásandžňájatana [nebo Bhavágra]).

V každém případě název říše označuje předmět meditace bytostí, které se v ní znovuzrodily. Proto například v první z nich bytosti vnímají pouze nekonečný prostor. Znovuzrození v těchto různých sférách je založeno na zvládnutí odpovídajících čtyř nehmotných meditačních pohroužení (árúpjávačaradhjána; árúpjasamápatti) v předchozím životě. Zatímco dévové smyslové sféry a sféry jemnohmotnosti přicházejí s většími a stále nádhernějšími těly na pokročilejších úrovních svých nebes, dévové nehmotné sféry nemají ani ten nejjemnější základ v hmotě; jejich existence je natolik vytříbená, že ani nelze přesně určit, kde prostorově sídlí. V některých školách, například v Sarvástivádě, nehmotná říše dokonce ani neexistuje jako samostatné místo: když bytost, která zvládla nehmotné pohroužení, zemře, znovu se narodí na stejném místě, kde zemřela, jen je nyní "nehmotná" nebo "beztvará", a tudíž pro hrubší bytosti neviditelná. Podle théravády je z této říše vyloučeno i tělo vytvořené myslí (manómajakája), neboť dévové zde mají pouze základnu mysli (manájatana), mentální objekty (dhammájatana), prvky mentálního vědomí (manoviňánadhátu) a prvek mentálních objektů (dhammadhátu), přičemž k přežití potřebují pouze tři živiny (áhára) - kontakt (phassa), mentální poznání (manosaňčetana) a vědomí (viňňána).

Buddha tvrdí, že v některých svých předchozích životech žil mezi dévy z nehmotné říše, aniž by však nabídl nějaký podrobný popis těchto existencí. Ve všech říších se dévové rodí pouze zdánlivě. Ve smyslové říši se dévové rodí v klíně své matky a vypadají, jako by jim při narození bylo již pět až deset let; naproti tomu dévové z jemnohmotné a nehmotné říše zdánlivě nepotřebují pomoc rodičů; ti z jemnohmotné říše vypadají plně dospělí, zatímco ti z nehmotné říše se vůbec neobjevují, protože nemají žádnou podobu. Říká se také, že když se dévové znovuzrodí, jsou si vědomi své předchozí existence a konkrétního karmanu, který vedl k jejich znovuzrození v nebeských říších. Různé dévové říše se také odlišují rozdílnou výživou, sexualitou, rekvizitami a délkou života.

Dévové z nižších nebeských sfér smyslové říše konzumují běžnou potravu; dévové z vyšších sfér smyslové říše a nižších úrovní říše jemnohmotnosti se živí pouze smyslovým kontaktem; dévové z vyšších úrovní říše jemnohmotnosti se živí pouze rozjímáním; dévové z nehmotné říše se živí pouze poznáním.

Sexuální odlišnost zůstává pouze ve smyslové říši: v nebi čtyř nebeských králů a v nebi třiceti tří se dévové oddávají fyzickému soužití, dévové z nebe Jáma se oddávají sexuálnímu spojení tím, že se vzájemně objímají, dévové z nebe Tušita tím, že se drží za ruce, dévové z nebe Nirmánarati tím, že se na sebe usmívají, a dévové z nebe Paranirmitavšavartin tím, že si vymění jediný pohled. Oblečení se prý používá ve všech světech dévů kromě nehmotné říše.

Délka života dévů ve smyslové říši se pohybuje od pěti set let u bohů nebe čtyř nebeských králů po tisíc let u Trájastrinša bohů, dva tisíce let u Jáma bohů, čtyři tisíce let u Tušita bohů, osm tisíc let u Nirmánarati bohů a šestnáct tisíc let u Paranirmitavašavartin bohů. Názory na to, co představuje rok v těchto nebesích, se však různí. Například se říká, že v nebi Tušita se čtyři sta lidských let rovná jednomu dni v životě boha tohoto nebe. Délka života dévů v říši jemnohmotnosti se měří na eony (kalpy). Délka života dévů v nehmotné říši se může zdát v podstatě nekonečná, ale i tato božstva, stejně jako všichni dévové, podléhají pomíjivosti (anitja) a nakonec zemřou a budou podléhat dalším znovuzrozením, jakmile se vyčerpá spásný meditační skutek, který způsobil, že se tam znovu narodili.

Sútry říkají, že pro dévu ze smyslové říše existuje pět předzvěstí jeho blížící se smrti: girlandy květin, které nosí, začnou vadnout, jeho oděv se ušpiní a jeho palác se zapráší, začne se potit, jeho tělo se stane neprůhledným a ztratí lesk a jeho trůn se stane nepohodlným. V té chvíli déva zažije vizi svého příštího místa znovuzrození. Tato vize je prý jedním z nejstrašnějších utrpení v samsáře, protože výrazně kontrastuje s nádherou jeho současného života. Existují prý také čtyři přímé důvody, proč dévové umírají: vyčerpání životních sil, předchozí zásluhy, jídlo a vznik hněvu.

Předpokládá se, že znovuzrození v dévu je odměnou za ctnostné karmany vykonané v předchozích životech, a proto je považováno za blahodárný, i když dočasný náboženský cíl. Například v "odstupňované řeči" (Anupubbikatha; Anupúrvikatha), kterou Buddha vyučoval, používá Buddha vyhlídku na nebeské znovuzrození (svargakatha) a z něj plynoucí požitky jako prostředek, který má laiky přilákat k náboženskému životu. Navzdory mnoha přitažlivým vlastnostem těchto nebeských bytostí, jako je jejich fyzická krása, pohodlný život a dlouhá délka života, je i nebeská existence nakonec neuspokojivá, protože nenabízí definitivní únik z neustálého koloběhu zrození a smrti (samsára). Protože dévové pouze užívají odměny za své předchozí dobré skutky, místo aby konali nové prospěšné karmany, jsou považováni za duchovně stagnující. Tato duchovní pasivita vysvětluje, proč se musí znovu rodit na nižších úrovních existence, a to zejména jako lidé, aby se mohli dále kultivovat. Z těchto důvodů buddhistická soteriologická literatura někdy odsuzuje náboženskou praxi vykonávanou pouze za účelem dosažení znovuzrození jako déva. Pouze některé vyšší úrovně dévů, jako jsou dévové náležející k pěti čistým příbytkům (šuddhávása), nepodléhají dalšímu znovuzrození, protože již odstranili všechna pouta (sanjódžana) spojená s touto sférou a jsou předurčeni k dosažení arhatství. Nicméně v průběhu dějin buddhismu bylo znovuzrození v nebi jako déva častějším cílem náboženské praxe, zejména mezi laiky, než dosažení nirvány.


Robert E. Buswell Jr. a Donald S. Lopez Jr.: The Princeton Dictionary of Buddhism

Z angličtiny přeložil: Jaroslav Holeček 2022



Vytvořte si webové stránky zdarma!