CH

che-šang

 V Číně označení buddhistického mnicha.

Chua-jen [Huayan]

škola (čínsky Chua-jen-cung, japonsky Kegon, škola, sanskrtsky Avatansaka, doslovně "Škola Avatansaky"); významná škola čínského buddhismu, jež svůj názor odvodila od čínského překladu Buddhávatansakasútry. Byla založena Fa-cangem (643-712); její počátky však sahají až k mnichům Fa-šunovi (Tu-šunovi, 557-640) a Č'-jenovi (602-668), kteří jsou pokládáni za první dva patriarchy školy Chua-jen. Dalším významným představitelem byl Čcheng-kuan (737-839), za něhož škola získala velký vliv, a který byl svými následovníky považován za inkarnaci Maňdžušrího. 5. patriarchou školy byl Cungmi (780-841), jenž je pokládán za jednoho z vynikajících mistrů této školy. - Škola Chua-jen byla 740 přenesena korejským mnichem Simsangem (jap. Šinšó) do Japonska, kde se rozšířila pod jménem Kegon. Škola Chua-jen vznikala na průsečíku vlivů škol Tchien-tchaj, Fa-siang, Čisté země a čchanového buddhismu. Po pronásledování buddhismu v polovině 9. stol. už neměla další mistry a v Číně se rozplynula.

Tato škola učí rovnosti všech a nezávislosti všech navzájem. Její učení je označováno jako "učení totality", poněvadž podle pojetí Chua-jen všechno ústí do jednoho a toto jedno se štěpí do mnohého, takže všechno mnohotvárné je sjednoceno v jednom. Podstata učení Chua-jen spočívá v myšlence "univerzální příčinnosti dharmadhátu", tzv. v tom, že vše ve vesmíru vzniká zároveň ze sebe. Všechny dharmy mají šest znaků: univerzálnost, zvláštnost, podobnost, rozdílnost, integraci a diferenciaci. Nacházejí se ve stavu "takovosti", jejímž statickým aspektem je prázdnost (šúnjatá) nebo oblast "principu" (čínsky li) a jejímž dynamickým aspektem je oblast jevu (čínsky š´). Tyto dvě oblasti jsou tak vzájemně provázány a na sobě závislé, že veškerý vesmír vzniká prostřednictvím vzájemných podmíněností.

Učení Chua-jen vychází z teorie působení prostřednictvím univerzálního principu či dharmadhátu, podle níž jsou všechny dharmy vesmíru na sobě závislé a vzájemně se podmiňují, žádná nemůže stát sama o sobě.

Všechny dharmy jsou prázdné: oba aspekty této prázdnosti, statický (li, absolutno) a aktivní (š´, jev), se vzájemně prolínají bez překážek; každý jev je identický s každým jiným.

Toto pojetí ilustruje Fa-cang ve svém slavném podobenství o zlatém lvu: Lev symbolizuje jevový svět š', zlato - "princip", tj. li, který nemá žádnou vlastní podobu, nýbrž může přijímat libovolnou podobu podle okolností. Každý z orgánů lva má na tomto celku podíl tím, že je ze zlata: v každém dílu je přítomný celek a opačně. Tím jsou všechny jevy manifestacemi jediného principu a každý jev obsahuje všechny ostatní. Zlato a lev existují současně a vzájemně se zahrnují, což podle Fa-canga znamená, že každá věc jevového světa reprezentuje princip, li.

Toto pojetí je vysvětleno ve Fa-šunově rozdělení vesmíru na čtyři oblasti a ve Fa-cangově tezi podstaty věcí v šesti částech. Čtyři oblasti vesmíru jsou následující: 1. oblast reality, jevu; 2. oblast principu, absolutna; 3. oblast, v níž se jev a absolutno navzájem pronikají; 4. oblast, ve které se všechny jevy nacházejí v dokonalé harmonii a navzájem si nepřekážejí; toto je "ideální" svět. (Podrobněji o těchto čtyřech oblastech, dharmadhátu, viz v E. Bondy: Čínská filosofie. Poznámky k dějinám filosofie (2). Praha 1993, s. 199-202.)

Podstatu všech dharm v šesti částech Fa-cang vysvětluje ve svém podobenství následujícím způsobem: 1. znak univerzálnosti odpovídá lvu jako celku; 2. znak zvláštnosti vysvětluje orgány lva, jež všechny plní zvláštní funkci a liší se od lva jako celku; 3. jejich podobnost spočívá v tom, že všechny jsou díly lva; 4. jejich rozdílnost je vyjádřena v rozličných funkcích, které orgány plní; 5. znak integrace vysvětluje tím, že všechny orgány dohromady tvoří lva; 6. podstata diferenciace spočívá v tom, že každý orgán zaujímá své vlastní zvláštní místo.

Stejně jako škola Tchien-tchaj také škola Chua-jen přebírá rozčlenění Buddhova učení do různých kategorií. Provádí rozdělení do pěti částí:

• Učení hínajány, jak je obsaženo v ágamách.
• Elementární učení mahájány, jež je přičítáno školám Fa-siang a San-lun, které nahlížejí všechny dharmy jako prázdné, poněvadž vznikají jako prázdné. Tyto školy mahájány jsou pokládány za elementární, protože popírají, že všechny bytosti mají buddhovskou přirozenost.
• Konečné učení mahájány, jak je zastupuje škola Tchien-tchaj. Na této rovině je všechno pojímáno jako prázdné, avšak také je přijata jejich zdánlivá existence.
• "Náhlé" učení: ono učení, podle něhož je osvícení dosaženo náhle (a nikoliv pozvolna). To je stadium zenu.
• "Kulaté" učení mahájány: učení školy Chua-jen.

Škola Chua-jen se liší v jednom důležitém bodě od ostatních mahájánových směrů: soustředí se na vztah mezi jevem a jevem, a ne mezi jevem a absolutnem. Všechny věci jsou navzájem v dokonalé harmonii, protože všechny jsou projevy jediného principu. Podobají se jednotlivým vlnám téhož moře. Z tohoto hlediska je všechno na světě, lhostejno zda živém či neživém, projevem nejvyššího principu a je proto jedno s Buddhou-duchem.

Škola Chua-jen je právem považována za filosoficky nejpropracovanější školu čínského buddhismu. Měla zřetelný vliv (a to v době, kdy sama již dávno neexistovala) na neokonfucianismus 12.-16. stol.; vliv zprostředkovávali čchanoví buddhisté, kteří spisy školy Chua-jen dále tradovali. (LVM)

Patriarchové školy:

• Fa-šun (557-640)
• C-jen (602-668)
• Fa-cang (643-712)
• Čcheng-kuan (738-839)
• Cung-mi (780-841)

Chuej-neng

[Huineng], japonsky Enó, v ev­ropských překladech známý též pod jmé­nem Wej-lang (jihočín. výslovnost jména Chuej-neng) 

6. patriarcha čchanu v Číně (683-713). Žák a pokračovatel v dharmě (hassu) 5. patriarchy Chung-žena. Chuej- neng, jeden z nejvýznamnějších čchanových mistrů Číny, dal čchanu, jenž byl do té doby ještě silně formován tradičním indickým buddhismem, typický čínský ráz a je proto po­važován za vlastního otce čínského čchanu. Ni­kdy nepředal v žádné podobě patriarchát na nástupce, a tak zanikl. Chuej-neng měl nicméně několik (přes 40) učedníků a po­kračovatelů v dharmě. Od dvou z nich, Nan-jüe Chuaj-žanga (japonsky Nangaku Edžó) a Čching-jüan Sing-s'a (japonsky Seigen Gjóši) se odvíjejí všechny velké linie předávání čchanu v Číně (goke šičišú).

Chuej-neng je považován za autora jedi­ného originálního čínského díla, jemuž byl po­zději přiznán statut sútry, "Sútry Šestého patriarchy přednesené z tribuny dharmového pokladu" (Liou-cu ta-š' fa-pao-tchan-ťing), která obsahuje jedny z nejhlubších pasáží v zenové literatuře. Kromě toho se z tohoto díla zvaného zkráceně Tchan-ťing (japonsky Dangjó, "Tribunová sútra") dovídáme podrobnosti ze života 6. patriarchy (český překlad viz Chuej-neng: Tribunová sútra Šestého patriarchy. Praha 1988; totéž in: Čchan. Praha 1990). Chuej-neng podle ní pocházel z chudých poměrů, ztěží se mohl těšit školnímu vzdělání a musel svou ovdovělou matku podporovat sbíráním a prodejem dříví na topení. Přitom jednou zaslechl, jak jeden člověk před domem, kam právě dodal dříví, recituje Diaman­tovou sútru, a při větě »Nech svého ducha volně plynout, aniž bys ho nějak zdržoval« zažil Chuej-neng osvícení. Od muže se do­věděl, že přišel od Chung-žena, a rozhodl se ho navštívit. Když dospěl do kláštera na hoře Chuang-mej, vedeného Chung-ženem, ten poznal ihned jeho nadání, ne­chal však Chuej-nenga zprvu pracovat ja­ko pomocníka v klášterní kuchyni, kde ští­pal dříví na topení a šlapal mlýn na rýži. Nejslavnější epizoda z jeho života, která se týká přenesení patriarchátu a rozštěpení zenu na severní a jižní školu, je zhruba ta­ková:

Když zestárlý 5. patriarcha viděl, že při­chází čas předat patriarchát následovníko­vi, vyzval mnichy svého kláštera, aby vyjádřili svou zenovou zkušenost v básni (gátha). Pouze Šen-siou, intelektuálně nejskvělejší jeho žák a mezi mnichy v klášteře nejuctívanější představený mnichů, napsal takovou gáthu. Srovnával v ní lid­ské tělo se stromem bódhi (pod nímž Buddha Šákjamuni zažil dokonalé osvíce­ní) a ducha se zrcadlem v rámu, který se musí neustále čistit, aby na něj nesedal prach:

Tělo mé je stromem bódhi

Srdce jak čistého zrcadla rám

Často je pilně čistím otírám

Aby naň nesedal špinavý prach.

(Čes. překlad viz Chuej-neng: Tribunová sútra šestého patriarchy. Praha 1988, s. 41)

Když Chuej-neng pracující v kuchyni uslyšel tuto báseň, složil jako odpověď na ni následující verše:

Tak jako bódhi nemá strom

Zrcadlo jasné nemá rám

Povahou Buddha je stále čist 

Kdeže je místo a na něm prach?

A přidal další gáthu:

Srdce je tím stromem bódhi

Tělo je zrcadla rám

Je-li však zrcadlo čisté

Odkud prach vymetat mám?

(Čes. překlad viz tamtéž, s. 44.). Chung-žen, který poznal v Chuej-nengových verších daleko větší hloubku zážitku než u Šen-siouova náhledu, zavo­lal Chuej-nenga, neboť se obával Šen-siou-vy žárlivosti, v noci tajně k sobě a předal mu roucho a mistu (den'e) jako znaky po­tvrzení. Tím určil Chuej-nenga, jenž na rozdíl od Šen-sioua o tuto čest neusiloval, za 6. patriarchu, přestože dobře věděl o ob­tížích, které z tohoto kroku pro další pře­dávání dharmy vyplynou. Zároveň Chuej- nengovi přikázal, aby ihned opustil klášter a zmizel v jižní Číně, aby si byl jist před úklady Šen-sioua a jeho přívrženců, které se daly očekávat... (LVM)

chutuchtu

Mongolsky: převtělenec, tulku.