Praxe soucitu

Soucit je rozjímání o utrpení všech cítících bytostí, o utrpení v pekle, mezi hladovými duchy, mezi zvířaty a o utrpení mučení, zabíjení, hladu, chladu a nemocí ve světě. Po uchopení těchto obrazů utrpení se soucit v mysli bude zvětšovat, až člověk uvidí, že trpí i všichni šťastní lidé.

Otázka: Jak se může štěstí stát utrpením?

Odpověď: Štěstí je pomíjivé a člověk se jím nemůže uspokojit, protože se rodí z příčin a podmínek. Je utrpením, protože okamžitě vzniká a zaniká a nikdy netrvá. Navíc bohové říše touhy prožívají štěstí bez rozlišování jako šílenci nebo opilci a uvědomí si to až v okamžiku své smrti. Bytosti v oblasti jemných forem a v beztvarých oblastech, jejichž mysl je připoutána k příchuti hlubokého soustředění, dostávají na konci svého života opět novou existenci v souladu s příčinami a podmínkami své výsledné karmy.

Jaké štěstí tedy čeká všechny vnímající bytosti? Pekla a tři nižší stavy existence jsou jejich starými [důvěrně známými] příbytky, zatímco pobyt mezi bohy a lidmi je náhodný a přináší jen dočasnou úlevu. Z těchto důvodů Buddha hlásá pouze pravdu o utrpení, pravda o štěstí neexistuje. Proto všechny bytosti bez výjimky trpí[1]. Všechny bytosti, které neznají skutečnost utrpení, lze politovat. Dávají vzniknout myšlence na štěstí, zatímco jsou chyceny v mentálním převrácení [vidění utrpení jako štěstí]. Bytosti v tomto i příštím životě zakoušejí nejrůznější starosti a trápení, aniž by vystřízlivěly (zbavily se iluzí). Když se jim dostane dočasné úlevy od utrpení, opět hledají štěstí a přitom dělají nejrůznější věci, které vedou k utrpení. Když člověk takto uvažuje a představí si všechny cítící bytosti prožívající utrpení, je to mysl soucitu. Pokud jde o další významy soucitu, lze se obrátit na výklady o čtyřech nezměrných příbytcích v mahájánových traktátech[2].

[1] Viz například A.K. kap. 6 verš 3 diskuse , Dwaraka Sastri, 876-885.

[2] Srov. např. výklad o tom, že soucit v mahájáně je základem všech buddhadharem v Kamalášílově Bhávanakramě, vyd. Gjalcän Namdol Vyšší tibetská studia In. Sarnath, 1997, 196-200. Viz například; 大智度論，卷 20; třicet dva druhů soucitu roste, aby se stalo velkým soucitem [mahákaruna] buddhů a bódhisattvů. Soucit je kořenem všech Buddhových ctností, je matkou transcendentální moudrosti. V mahájánových písmech počínaje sútrou Velké transcendentální moudrosti jsou uvedeny předměty čtyř nezměrností ; bytosti, dharma a předmět bez touhy [apranihita].